Karel Heřmánek oddaný divadlu i filmu. Co o sobě sám prozradil

Nejprve působil v brněnském Divadle Na provázku a v letech 1973 až 1976 v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Poté se vrátil do Prahy a do roku 1991 hrál v Divadle Na zábradlí. Vytvořil v něm, zejména pod vedením režiséra Evalda Schorma, své nejdůležitější divadelní postavy.

„Profesně mě nejvíce ovlivnil divadelní a filmový režisér Evald Schorm. Byl to můj duchovní otec. Poznal jsem ho v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Odešli jsme tam za ním s Jirkou Bartoškou a Pavlem Zedníčkem z Divadla Na provázku, kde jsme po škole v Brně začínali. Odtamtud jsme ho následovali do Prahy do Divadla Na zábradlí. Byl vzdělaný, nesmírně inspirativní. Velmi laskavě a citlivě dokázal přimět herce, aby byli spoluautory svých rolí, aby přicházeli s vlastními nápady. Kdysi mi prorokoval, že jednou budu sám režírovat,“ řekl v rozhovoru pro Novinky před časem.

Když se v roce 1990 rozpadla scéna Divadla Na zábradlí, založil Heřmánek Divadlo Bez zábradlí. Byť část původního souboru přešla do pražského Národního divadla, někteří jeho kolegové mu v začátcích nové scény pomáhali. Sídlem bylo nejprve Žižkovské divadlo, ale nakonec skončilo v sále Adrie v centru Prahy.

„Když se po roce 1989 rozpadlo Divadlo Na zábradlí, většina z nás odešla a bylo to spojeno s určitou hořkostí. Hlásili jsme se k odkazu Divadla Na zábradlí, a tak název Divadlo Bez zábradlí byl takový truc. Startovali jsme s Jiřím Bartoškou, Ladislavem Mrkvičkou, Mirkem Dlouhým, Petrem Pospíchalem, Pavlem Zedníčkem a s dalšími s představeními Evalda Schorma, která z repertoáru Divadla Na zábradlí postupně mizela. To, že jsme po pěti letech ve vysočanském Gongu uspěli ve výběrovém řízení do bývalého Divadla za branou, nás nesmírně povzbudilo. Jenže v Gongu jsme se nemuseli starat o budovu, zázemí, bylo to mnohem jednodušší. V novém prostoru jsme se začali starat o 3200 metrů čtverečních a to obnáší velké náklady a administrativu,“ zavzpomínal před lety na cestu do současného sídla divadla.

V roce 2004 získal do pronájmu Městské divadlo v Karlových Varech. S řízením obou divadel mu výrazně pomáhala jeho manželka Hana Heřmánková, on byl ředitelem a hercem, ona manažerkou.

„Jsem pyšný na představení, která se u nás hrají léta a diváci o ně mají stále zájem. Úspěšná byla představení Blbec k večeři, Každý rok ve stejnou dobu, Kdes to byl(a) v noci. Všechna režíroval Jiří Menzel. Jiným, které mi dlouhá léta dělá radost, jsou Tři muži na špatné adrese v režii Borise Ščedrina, se kterým jsem spolupracoval už v Divadle Na zábradlí. Je to mimořádně laskavý a srdečný muž, který u nás režíroval spoustu dalších povedených her,“ říkal Heřmánek o repertoáru svého divadla.

Před kamerou debutoval v roce 1972 dvakrát, a to v televizních filmech Uprostřed babího léta ve stepi zahoukal vlak a Semestr něžnosti. O tři roky později hrál v psychologickém dramatu Štěpána Skalského Hřiště.

Výrazněji se na filmovém plátně prosadil v osmdesátých letech a později. V roce 1980 ztvárnil hlavní roli ve filmu Krakonoš a lyžníci, o rok později následoval Hadí jed a dále se skvěle uvedl ve filmech Fešák Hubert (1984), Smrt krásných srnců (1986), Smích se lepí na paty (1986), Musíme si pomáhat (2000), Příběhy obyčejného šílenství (2005) nebo Revival (2013).

Populární byla i filmová série o podvodníčcích Pepanovi, Járovi a Marcele, která vznikala v osmdesátých letech.

„Rád vzpomínám na Fešáka Huberta, který se odehrával na Žižkově, kde jsem vyrůstal. Autor scénáře Pavel Hanuš měl připravenou látku na další pokračování, které se mělo odehrávat během okupace. Bohužel to nestačil před smrtí napsat. Bavil mě i Revival. Alici Nellis, která ho režírovala, se moc povedl scénář. Sešla se tam skvělá parta, Mirek Krobot, Bolek Polívka, Marián Geišberg, Zuzana Bydžovská. S Bolkem Polívkou jsme se po dlouhé době díky natáčení zase viděli. Na studiích jsme přitom spolu bydleli v jednom pokoji na kolejích. To byly veselé časy,“ sdělil před časem Heřmánek.

Objevil se také v řadě seriálů, například v Sanitce, Slavných historkách zbojnických, Malém pitavalu z velkého města, Dobrodružství kriminalistiky nebo ve Zdivočelé zemi.

„Když mě před časem někdo upozornil, že zase opakovali Dobrodružství kriminalistiky, připomněl jsem si spolupráci s režisérem Moskalykem. Hrál jsem tam prvorepublikového kriminalistu, byla to velice pěkně napsaná role. Mého parťáka hrál Ondřej Vetchý.

Antonín Moskalyk pak za mnou jednou přišel s nápadem natočit s těmito postavami další příběhy. Povídali jsme si o tom a vznikl z toho koncept Četnických humoresek. První díly se vymýšlely u nás doma. Točilo se to ale v Brně a já zrovna rozjížděl Divadlo Bez zábradlí. Bylo nemyslitelné, abych dojížděl do Brna. Nakonec ty dvě hlavní postavy hráli Tomáš Töpfer a Ivan Trojan,“ zavzpomínal před časem.

Se svou ženou Hanou, bývalou moderátorkou a televizní hlasatelkou, se seznámil v osmdesátých letech v dabingovém studiu. Po narození synů Karla (1989) a Josefa (1990) se rozhodli pro svatbu. Třetí syn František se narodil v roce 2001.

Z prvního manželství měl Karel Heřmánek ještě dcery Kristýnu a Karolínu. Sestrou Karla Heřmánka byla Marie Mixová.