Hlavní obsah

Jiří Mádl: Jsem rád, že se akademici shodli s diváky

2:47

Poslechněte si tento článek

Včera 9. 3., 16:32

Jiří Mádl vstoupil do české kinematografie jako herec v hitu roku 2004 Snowboarďáci a úspěšně v hraní pokračoval. Později se přesunul k psacímu stolu a za kameru. Po filmech Pojedeme k moři a Na střeše triumfoval v sobotu večer v pražském Rudolfinu Českými lvy za scénář a režii filmu Vlny, který se stal i nejlepším filmem roku.

V pražském Rudolfinu byli 8. března 2025 vyhlášeni vítězové 32. ročníku filmových cen Český lev. Cenu za nejlepší režii získal Jiří Mádl za film Vlny.

Článek

Napadlo vás při natáčení Snowboarďáků, že se stanete scenáristou a režisérem?

Vůbec ne, absolutně jsem neuvažoval o autorské tvorbě. Čekal jsem, že budu hercem a že třeba někdy i nějakou cenu dostanu. Ale později jsem trošku tušil, že bych mohl psát, zkusil jsem to a napsal Pojedeme k moři. A když se dnes podívám zpátky, právě ten první film měl nejjednodušší cestu na plátno, od prvního ťuknutí do počítače to bylo jen dva a půl roku. Filmu Na střeše to trvalo sedm let a Vlnám dvanáct.

Kdy jste začal uvažovat o režii?

U žádného, který jsem psal. Dokonce ani u Vln, myslel jsem, že to třeba někdo natočí jako zahraniční film v angličtině. U scénáře Na střeše jsem takovou nabídku dostal, ale když jsem ho nakonec natočil sám, řekl jsem si: A já ty Vlny udělám.

Natáčení filmu Jiřího Mádla Vlny. Na snímku herci Vojta Kotek, Petr Lněnička a režisér Jiří Mádl

Když Vlny nedostaly žádnou z Cen české filmové kritiky, napadlo vás: Já vám ukážu na Českých lvech?

To asi ne. Ale napadlo mě, že bych si moc přál, aby se divácky nejúspěšnější film potkal s Českými lvy, protože je to úžasná příležitost propagovat český film. Televizní diváci budou film znát a budou mu fandit. Kdyby se to nestalo, mrzelo by to nejen nás jako tvůrce, ale i z tohoto důvodu.

To, že to dopadlo, mi udělalo radost, protože sám slýchám třeba od svých spolužáků z gymplu, že se často dívají na předávání Lvů a ty filmy neznají.

Úspěch Vln, na které přišel téměř milion diváků, je s ohlasem těch předchozích nesrovnatelný. Jaký to byl pocit, když lidé najednou začali v takovém množství chodit?

Člověk má vždycky nějaká očekávání, a míra mezi ním a realitou někdy bolí, někdy příjemně překvapí. U Pojedeme k moři jsme čekali dvacet tisíc, přišlo sto dvacet tisíc. Fajn. Na střeše, což považuji za svůj nejpřívětivější, divácky nejvstřícnější film, jich přišlo pětadvacet tisíc a to byl pro mě šok a zklamání. U Vln jsem měl velké cíle, ale tak velké ne.