Jiří Havelka: Český lev? Budu držet palce všem

S kolegy, kamarády z uměleckého uskupení VOSTO5 jste odmoderoval řadu akcí. Jak velký rozdíl je v tom mít na pódiu někoho, s kým večer moderujete, a být tam sám?

Nejsem úplně stand-up člověk, vždycky mě víc baví vycházet z dialogu, takže moderování ve dvou je pro mě komfortnější. Ve dvou je větší šance to znovu nakopnout, když večeru padá řemen… Ale moderování v rámci Vosto5 je ještě úplně jiná disciplína, tím že se známe opravdu hodně dlouho a jsme zvyklí spolu improvizovat, bývá to rychlý ping-pong hned od začátku.

Vzpomínáte ještě na ten svůj úplně první moderátorský úkol/kšeft?

To si asi nevzpomenu. Řekl bych, že to bylo právě něco v rámci Vosto5. Maturitní večírek v Havlíčkově Brodě, možná.

Autorem scénáře k sobotním Českým lvům je Petr Kolečko a režii má opět v rukou Michael Čech. Do jaké míry můžete ovlivnit průběh akce?

Na všem spolupracujeme po celou dobu příprav, tím pádem jsme docela sladění. Zároveň se vždycky všechno mění do poslední chvíle a vlastně i v průběhu. S Michaelem Čechem jsem spojen po celou dobu přenosu sluchátkem, takže reagovat lze, ale nějak v rámci toho domluveného konceptu. Ale ovlivnit ten večer můžu dost. Třeba můžu vyhodit pojistky v Rudolfinu.

Promítne se do průběhu večera i 30. výročí Českého lva?

Promítne se to. Koneckonců je to oslava českého filmu, musí se promítat. Těch třicet let Českého lva, tohle kulaté výročí, je, řekl bych dominantou, ale samozřejmě by to nemělo přebít to ještě podstatnější – což je ocenění výrazných filmů za uplynulý rok.

Loni jste předával cenu jedné ze svých studentek, slečně Formanové. Podle toho, co mi říkala, jste vedl i její magisterskou práci. Obhájila ji? Na jaké téma?

Obhájila. Úspěšně. Ale téma si zvolila sama – rodina na divadle a divadlo v rodině. Název je Rodina na scénu!

Je letos také mezi nominovanými nějaký projekt, nějaká osobnost, jíž byste mohl podobně „držet palce“?

Loni vzniklo docela dost výjimečných filmů, budu držet palce všem, ale musí mi ještě zbýt nějaké prsty pro mikrofon. I když asi budu mít headset. Tak uvidíme.

A jak dobře se musíte zorientovat v nominovaných projektech, abyste věděl, o kom, o čem mluvíte, s kým mluvíte?

Většinu filmů během roku vidím, a ty, které z těch posléze nominovaných neznám, tak nakoukám dodatečně. Samozřejmě něco si o lidech, se kterými se potkám na jevišti, zjistím, pokud je neznám vůbec. Ale že bych se nějak do hloubky informoval, to ne, lepší je vést rozhovor z pozice běžného člověka, ne specialisty. Koneckonců předávání cen není talk show, přece jen tam jde hlavně o ty filmy a jejich tvůrce.

Vy jste také tvůrce. Letos má jít do kin váš třetí film, pracovně se jmenuje Zahradník. Údajně jste ho natáčel na tátově zahradě. Je to pravda?

Je to pravda. Není to teda úplně zahrada, je to spíš taková usedlost nebo malá farma.

Pochopila jsem, že jste se opět inspiroval reálným příběhem. Úplná fikce vás neláká?

Úplná fikce je iluze. Neexistuje. Vždycky jste jako tvůrce nějak zakořeněn ve své realitě, váš příběh se tak či onak v tom smyšleném příběhu odráží. Třeba i tím, že chcete, aby se vůbec neodrážel… A žánr? Ten u filmu s pracovním názvem Zahradník ještě nejsem schopen přesně určit. Ale komediální prvky tam asi budou.