Jan P. Muchow: Naše kapela je spojena s filmem

Vznikl projekt Jan P. Muchow & The Antagonists jen za účelem prezentace filmové hudby?

Přesně tak. V roce 2017 přišli lidé ze Supraphonu s tím, že bychom mohli vydat kompilaci skladeb a motivů mé filmové hudby. Na to konto nás napadlo hrát ty skladby veřejně, a protože se album jmenuje The Antagonists, vznikla stejnojmenná kapela.

Spojil jsem se v ní s lidmi, s nimiž jsem předtím na filmové hudbě spolupracoval. Jsou to zpěváci Ema Brabcová a Václav Havelka, kytarista Marek Doubrava, Jenovéfa Boková, která hraje na housle, bubeník a klávesista Jan Janečka a violoncellistka Marie Dorazilová.

Přibyly do repertoáru další skladby?

Mnoho z nás ve filmovém prostředí pracuje, a tak přibývají skladby, které od té doby vznikly. Máme také rozjetý projekt, který by nás spojil s konkrétním filmem jako celou kapelu. Zatím je ale ve fázi příprav.

Koncertů jste zatím moc neměli, že?

Nejsme v tom moc aktivní. Bylo jich málo. Například před čtyřmi lety jsme vystoupili na Českých lvech. Teď, v jubilejním ročníku, nás oslovili znovu.

Jaká bude vaše úloha během večera, který bude jako každý rok přenášet Česká televize?

Máme obstarat veškerý hudební doprovod k dění na pódiu. Jakmile někdo půjde na scénu, začneme hrát, stejně tak, když bude odcházet. Budeme obstarávat předěly a budeme hrát při vzpomínce na zesnulé herce. Všechno to budou melodie z filmů. Je připraveno i jedno překvapení, kdy budeme někoho doprovázet. Nemůžu ale prozradit koho.

Budete mít prostor pro improvizaci?

Když třeba někdo zakopne, a tím pádem bude na pódiu déle, budeme muset improvizovat. Byl bych rád, kdyby taková situace nenastala, počítat ale musíme se vším, bude to živý přenos.

Pro vás osobně bude večer dvojnásob napínavý, protože máte nominaci za hudbu k filmu Slovo. Jak na její tvorbu vzpomínáte?

Když jsem si přečetl scénář k filmu Slovo, režisérce Beatě Parkanové jsem řekl: Beato, jak tě znám, tenhle film bude bez hudby. Ona se zasmála a odpověděla: Já se také znám, ale chtěla bych to vyzkoušet.

Nakonec to dopadlo tak, že ve filmu je v součtu sedm osm minut muziky. Jsou to jen takové přechody. Na závěr zazní písnička, kterou jsem napsal pro Vojtu Dyka a Lenku Dusilovou.

Jak potom vzniklo album duetů, které byly inspirované hudbou k filmu?

Beata chtěla film uzavřít písničkou, ale nechtěla, aby zněla při závěrečných titulcích. Je stěžejní v závěrečné scéně filmu. Napsala k ní text a zeptala se mě, jestli je použitelný. Řekl jsem, že ano, a ji to tak potěšilo, že během čtrnácti dnů napsala dalších asi deset textů.

Nakonec jsme došli k rozhodnutí doprovodit film albem duetů, které vzniknou na její texty. Připadalo nám to originální.

Přiměli jsme producenty filmu, aby projekt alba podpořili. Potom jsem oslovil autory, aby napsali písničky, a interprety, které máme s Beatou rádi, aby je nazpívali. Všichni byli pro. Vzniklo koncepční album písniček autorů a interpretů, kteří by se jinak asi nepotkali.

Zazněly někdy písně z desky živě?

Zatím ne, a obávám se, že je to neproveditelné. Bylo by těžké dohodnout, aby se interpreti sešli v jeden večer. Každý má nabitý kalendář. Koneckonců, když jsme natáčeli duet Vojty Dyka a Lenky Dusilové, ve studiu se nepotkali.

Když odhlédnete od své účasti, komu z tvůrců filmové hudby byste letos Českého lva přál?

Líbí se mi práce všech. V poslední době jsem nicméně nadšený z toho, co dělá Jonatán Pastirčák, vystupující jako Pjoni. Má nominace za hudbu k filmům Arvéd a Světlonoc. Myslím si, že jednu z nich ve výhru promění.