Irena Pavlásková: Na vánoční komedie specialista nejsem

S nápadem natočit vánoční komedii, která by se odehrávala na Štědrý den, přišli producenti. Po několika schůzkách jsme se shodli, že by se nám líbil film, který nebude čistě romantický, ale bude odrážet nejrůznější podoby vánočních emocí. Tedy včetně stresu, různých průšvihů či neplánovaných setkání.

Někteří naši hrdinové budou trávit čas s nečekanými hosty, do cesty se jim připletou nové známosti anebo se rozhodnou k velké životní změně. Každého čeká nějaké překvapení. A šťastný konec k tomu. Ke spolupráci na scénáři jsme přizvali Rudu Merknera a Marka Matouška.

S Karlem se známe hodně dlouho, už od našich dvaceti let, takže jsem byla poblíž jeho prvních hereckých krůčků, když byl na DAMU. Dala jsem mu jeho první hlavní roli v mém debutu Čas sluhů a myslím, že se dobře doplňujeme dodnes.

Ve Vánočním příběhu hraje prostořekého politika, který neplánovaně přijde na chuť tomu, že říká nevyžádanou „pravdu“. Udělá se kolem toho sice trochu poplach, ale nakonec je to pro něj úlevné.

Herce nepřemlouvám. Ten vztah režisér – herec musí být vzájemný a oba do něj musíme vstoupit s chutí a důvěrou. Dokonce s radostí. S herci se sejdu, poté co si přečtou scénář, a pak jim dovysvětlím, jak jejich roli pojímám, co je pro mě hlavní a důležité, jak chci, aby vyzněla.

Většinou už v této chvíli je jasné, že na sebe slyšíme a že se spolu na tu tvořivou cestu vydáme. V případě pana Kaisera a Lábuse jsem o ně moc stála a jim se scénář líbil, takže to vyšlo krásně. Oba jsou skvělí, plní nápadů. A současně mají přesný cit pro dodržení scénáře.

Film měl mít premiéru loni v podobném čase, tedy koncem listopadu. Kvůli covidu a omezenému vstupu do kin se producent David Blümel – po konzultaci se všemi partnery filmu – rozhodl vše odložit. Jelikož jsme film vánoční, tak jsme museli čekat celý rok. Zdálo se mi to tenkrát jako nekonečně dlouhé odsunutí, ale uteklo to jako nic. Myslela jsem, že ten rok využiju intenzivní prací na přípravě nového projektu, ale spíš jsem ho využila na relaxaci, což jsem potřebovala. Teď už ale, kromě příprav na uvedení Vánočního příběhu, pracujeme pilně na novém scénáři.

Kdyby to nic nestálo, tak bych se třeba ještě v něčem šťourala, ale jelikož je film nákladná záležitost, tak to není reálné. A navíc by to byly jen drobnosti, vcelku nepodstatné. Film jsem už rok neviděla, nepouštím si ho a docela se těším, až ho opět uvidím.

My jsme před tím rokem měli několik „zkušebních“ projekcí, abychom znali reakce diváků, a ještě něco eventuálně upravili, a ty reakce byly výborné. Tak věřím, že se lidé pobaví a současně nebudou mít pocit, že všechno lakujeme příliš na růžovo.

Bylo to náročné pro všechny. Producent s tím měl dost výdajů navíc. Měli jsme novou funkci ve štábu – covid manažera. Ten kontroloval dodržování hygienických pravidel – což bylo hlavně striktní nošení roušek pro všechny členy štábu a pravidelné testování. A to stálo dost peněz. Herci tak mohli být bez roušek. Já jsem celý film mluvila na štáb a na herce přes masku, ale člověk si zvykne.

Pierre Richard, legenda nejen francouzského filmu – to je mistrovský kousek producenta Davida Blümela. Byl to jeho nápad a on to celé zorganizoval. Pierre Richard byl dokonce ochotný přijet na natáčení do Prahy, ale situace kolem covidu a téměř zákaz cestování nás přiměly změnit plány.

A natáčeli jsme nakonec v Paříži, přímo v autentické pracovně pana Richarda. Ve filmu hraje dávnou lásku české herečky, kterou hraje Jiřina Bohdalová. Jejich vzájemný cit se po letech opět probudí.

Jako divák se ráda podívám na dobrý film bez ohledu na žánr. Nevyhledávám horory, ale třeba politické thrillery mě zajímají. Komedie mám ráda. Myslím, že je mnohdy těžší diváky rozesmát, než je rozplakat. Ideální je, když má komedie obsah, když je chytrá, jsou tam zajímavé postavy. Škoda, že některé komedie posledních let na to rezignují. Na vánoční komedie nejsem specialista, ale tu práci na našem filmu jsem si opravdu užila.

Musím se přiznat, že mám velký problém s tím, jak se zachází s kapry v kádích, a tak je nekupuji, protože je mi jich líto. Pak je mi taky líto stromečků, které si krásně rostou třeba deset let a pak za dva týdny končí na smetišti. Cukroví miluji především konzumovat. Dnes je již dost pekáren, které je dělají výborně. Takže pro mě jsou Vánoce především dobou, kdy je volno a kdy se můžeme všichni sejít a být spolu. A mít radost, že jsme spolu.

Já jsem takový optimistický skeptik. Očekávám problémy a zároveň věřím, že věci dopadnou dobře. Vyloženě v zázraky nevěřím, ale myslím si, že všechno je možné.

S producentem Blümelem teď uvažujeme o dalším společném filmu. Mělo by to být zlehka politické téma s důrazem na neobvyklé charaktery jednotlivých hrdinů.