Hynek Čermák: Mé dovednosti se pro Tečku hodily

Vidíte, tohle je zajímavá informace. Jestli je pravdivá, tak to mám radost. To jsem ani netušil...

Máme se rádi skoro celý život, tedy od doby, kdy jsme se jako studenti setkali. Je to dvacet pět let. Já jsem tehdy dělal DAMU, on FAMU. K nám na DAMU pravidelně docházel jako režisér. Jsme spolu celoživotně propojení. I díky němu jsem pak viděl spoustu divadelních inscenací.

Nečetl. Já to takhle zkrátka mám. Mám-li se připravit na roli, na film, který se točí podle knihy, chci mít čistou hlavu. Dobře vím, že se v jejím příběhu musí škrtat, že se točí jakýsi výtah. Kdybych knihu přečetl, odvádělo by mě to od scénáře.

Po přečtení scénáře už ano. Tečka, kterého hraju, je voják. A je asi všeobecně známo, že mám k armádě kladný vztah. Navíc mám určité návyky a dovednosti, které se pro Tečku hodily.

Ne, já tyhle role dostávám proto, že blb jsem... To byla krásná otázka, moc za ni děkuju.

Tahle otázka není na mě. Jsem jen herec, hraju, co mi lidé nabídnou.

Kluky? Klidně. Já rád nocuji v přírodě.

Nebyl jsem tam dva roky. Mám sice chalupu na Rovensku, jenže do Rumunska se kvůli práci nedostanu asi ani letos. Hraju na dvou letních scénách, v shakespearovských slavnostech a ve Voděrádkách u Říčan s Dejvickým divadlem. Když to spočítám, tak mě za léto čeká tak pětatřicet představení.

Zatím vždycky (rozhovor vznikal 15. července u příležitosti premiéry filmu, pozn. red.). Dokonce jsme v Hradci nad Moravicí přecházeli s diváky do kostela, kde jsme vše dohráli bez rekvizit, bez kostýmů. Pršelo opravdu strašlivě, ale oni to chtěli vidět. To je pro mě dobrá zpráva.

Měl jsem strach, že lidé na kulturu po tom všem, čemu jsme čelili, zanevřou. V poslední době se o ní mluvilo opravdu způsobem, jaký si nezasloužila. Ze stran vlády se dokonce objevovaly nevybíravé útoky na ni. Chvílemi to až vypadalo, že my, kulturní pracovníci, jsme odpad společnost. Nejeden z nás řešil otázku, jestli se diváci ještě vrátí.

Ale tohle je přece dobrá informace o našem národě. Lidé chodí do divadla, na koncerty, chtějí společně zážitky, chtějí kulturu sdílet. To je vážně skvělé! Následující měsíce mám hodně zhuštěné i díky nim.

Pracujeme teď opravdu moc. Je mnoho premiér, představení se odkládala. Ještě navíc to vypadá, že by se kina a divadla mohla zase v září zavřít... Někdy je to těžké, někdy můžeme vypadat i nepříjemně, nešťastně, ale to pravda není. Naše práce je jako každá jiná. Někdy je jí málo, někdy zase hodně. Takhle to je ve více profesích.

Podle mě ano. Už se to předtím podařilo Matkám (komedie Vojtěcha Moravce, pozn. red.). Doufám, že Prvok bude další důvod zajít na hezký český film natočený bez kompromisů.

Nejenom. Patrik Hartl měl jasné představy, co chce do příběhu vizuálně dát. Dokázal si je obhájit. Díky bohu našel i osvíceného producenta. Na place navíc dokázal konkrétní situace z knihy vytvořit úplně jinak, než je původně napsal. Na tom je vidět, že má velké zkušenosti z divadla.

Dokáže brát cizí nápady, a jelikož znal scénář do detailů, věděl, čím filmu pomůže. Plně, až famózně vytěžil výhodu být zároveň autorem předlohy i tím, kdo film režíruje. Nešel cestou ponižování českého filmu, nedělal kompromisy.

Kvalita je na něm vidět. Proto je to podle mě snímek, který má v sobě aureolu. Má smysl za něj zaplatit peníze, zajít do kina, nestahovat si ho kdesi z webu.

Ani jedno. Já u čtení nerelaxuju. S texty pracuju. Nepouštím si ani audioknihy. Sám je namlouvám, i ony jsou mé zaměstnání. Chci-li odpočívat, vyrazím raději do přírody.

To vzniklo nějak souběžně, nebo dokonce dřív. Vyrůstal jsem na Jarkovi Nohavicovi a Karlovi Plíhalovi. Když mi bylo tak šestnáct sedmnáct, založili jsme s kamarády dokonce kapelu, hrávali jsme na Portě. Folk mám prostě rád.