Článek
Snímek vzbudil díky svému tématu hodně rozporuplných reakcí zvláště v Polsku, kde se odehrává.
Divákům představí hned několik příběhů. Patří k nim sen psycholožky Julie, která se čerstvě přestěhovala do klidného Suwalského kraje a je nadšená z toho, že poprvé v životě vidí ve volné přírodě skupinu losů.
Další sní táta syrské rodiny, jenž v letadle představuje dětem plán, jak se po příletu do Běloruska dostat ke strýci do Švédska. A také sen mladého pohraničníka Jana, jenž se těší na přírůstek do rodiny a současně je zmítán rozpačitými pocity z pokynů nadřízených.
V jednu chvíli, v jednomu bodě se sny a osudy hrdinů protnou. Všichni se totiž ocitnou na hranici…
„Víte, když se něco takového děje na území mé země, tak něco udělat musím. Je to má povinnost. Nemohu v mých letech běhat po lese s batohem, který váží třicet kilo, to neumím. Ale umím udělat film. A právě tenhle film dává hlas těm, kteří hlas nemají. Lidem, již nemají žádnou možnost, jak odvyprávět svou historii a svůj příběh. Je to film plný těch nejhorších, ale i těch nejkrásnějších věcí,“ uvedla k tématu režisérka Agnieszka Hollandová.
Příprava filmu zahrnovala stovky hodin analýz dokumentů, rozhovorů s utečenci, pohraničníky, místními obyvateli, aktivisty a odborníky. Podobná šetření ovšem vyvolala velmi ostrou reakci polských úřadů, dalších institucí. Ty režisérku obviňují mimo jiné z vlastizrady, „nacistické“ propagandy.
K autenticitě filmu nicméně přispívá nepochybně i fakt, že nejen dospělí herci, ale i dětští představitelé mají vlastní zkušenost s útěkem za hranice ze své domovské země.
Polská herečka Maja Ostaszewska, představující ve filmu budoucí aktivistku Julii, se navíc přímo angažuje mezi aktivisty na polsko-běloruské hranici také v reálu.