Hororová Týna: Vietnamská válka, náhlá úmrtí i opilec. To všechno inspirovalo Noční můru v Elm Street

Parta amerických teenagerů ve snímku zažívá opakující se noční můry o Freddym Kruegerovi, přízračném muži s ikonickou rukavicí s nabroušenými ostří místo nehtů, který jim pravidelně vyhrožuje zabitím.

Kdykoli hrdinům ve snu ublíží, najdou na svém těle po probuzení šrámy i jiné stopy násilí. A pokud v noční můře zůstanou příliš dlouho, zemřou…

Protagonistka Nancy v podání Heather Langenkampové se snaží, jak může, aby neusnula. Nakonec na Freddyho nastraží léčku. Dostane ho ze snového světa do reality, kde ho dokáže zničit. Tam je totiž zranitelný a ztrácí své nadpřirozené schopnosti.

Od filmu z roku 1984 se musíme vydat o několik let nazpátek. Během sedmdesátých a osmdesátých let došlo ve Spojených státech k sérii nevysvětlitelných úmrtí, která, jak se zdá, měla napojení na krveprolití na druhé straně planety.

Malý východoasijský národ Hmongů, který byl částečně roztroušený ve Vietnamu, se v době tamější války přidal na stranu USA. Hmongské vojáky dokonce cvičila CIA. Po skončení konfliktu uprchla řada Hmongů před vietnamskými komunisty do Ameriky.

V kapitalistické cizině pro ně ovšem nastal obrovský kulturní šok. Z venkovského prostředí se najednou ocitli v docela rozdílném světě fastfoodových řetězců, moderních spotřebičů a návykových televizních seriálů. Po letech politického útlaku navíc trpěli posttraumatickou stresovou poruchou, která je přes oceán doprovodila do nového domova.

U Hmongů začalo docházet k nepochopitelným úmrtím ve spánku. Navzdory pečlivě provedeným pitvám, toxikologickým a histologickým testům nebyli dotyční lékaři schopni určit příčinu jejich smrti.

Jejich skony se děsivě podobaly. Pokaždé šlo o velmi mladého člověka, který při spaní začal vydávat chrchlavé zvuky, a jeho blízcí jej nedokázali oživit. První takový případ se datuje v roce 1977. Do roku 1981 přitom bylo zaznamenáno třicet pět podobných.

Mezi lékaři se spekulovalo o neschopnosti nebožtíků adaptovat se na odlišné podmínky v kombinaci se silným válečným traumatem.

Jiná teorie hlásala, že Hmongové byli v rodné zemi vystaveni nervově paralytickým chemickým zbraním, které napadají nervovou soustavu a v krajních případech vedou ke smrti. Jenže prapodivně umírali výhradně muži, pouze v noci a s odstupem několika let.

Hypotézu přebila konečná teorie, podle níž nejspíše šlo o syndrom náhlé nevysvětlené noční smrti, zvaný také Brugadův syndrom. To je dědičné onemocnění, jež se projevuje náhlou srdeční zástavou bez zjevných příčin. Jeho vyšší výskyt je navíc zaznamenán v jihovýchodní Asii.

Craven se o této nemoci dočetl v novinách. Napadlo ho, že zesnulé muže zkrátka zabíjely hrůzné sny. Když v rádiu uslyšel popovou píseň Dream Weaver zpěváka Garyho Wrighta z roku 1975, v jejíž refrénu se zpívá, „snovači snů, věřím, že díky tobě přečkám noc a dočkáme se svítání“, zrodil se filmový námět.

Filmař si vybavil nepříjemný zážitek z dětství, kdy jej vyděsil záhadný shrbený muž v dlouhém kabátu, kterého jednou v noci spatřil z okna svého pokoje, jak na něj upřeně zírá.

„Pravděpodobně to byl jen nějaký opilec, ale nikdy na něj nezapomenu,“ popsal později Craven, kterak vymyslel hlavního antagonistu. Jako malého ho navíc šikanoval kluk jménem Freddy, a tak onu zápornou postavu pojmenoval.

V roce 1982 se prý nadto dozvěděl, že nejagresivnější barvy pro oční sítnici jsou určité odstíny zelené a červené. Freddyho svetr má proto červeno-zelené pruhy.

A proč Elm Street? Právě na této ulici ve městě Potsdam ve státě New York Craven navštěvoval filmovou školu. Název místa ve snímku paradoxně ani jednou nezazní.