Hororová Týna: Texaský masakr motorovou pilou slaví 50 let. Tvůrce inspiroval skutečný schizofrenní kanibal

Před padesáti lety, 11. října 1974, vstoupil do amerických kin Texaský masakr motorovou pilou. Film znamenal převrat v hororovém subžánru slasher, jehož antagonistou je psychopatický masový vrah. Poprvé použil coby smrtící zbraň různé nářadí a zlo v něm epochálně zhmotňuje maskovaný člověk s mohutnou figurou.

Hrdinkou snímku je Sally, jež se svým invalidním bratrem Franklinem a pár kamarády míří na hřbitov, kde je pochován jejich dědeček. Během jízdy zaslechnou v autorádiu zprávu o vykradačích hrobů v této oblasti.

Hrob sice najdou neporušený, osudným jim ale je nedostatek benzinu. Když se pak zastaví v dědově opuštěném domě, zajdou poprosit sousedy o palivo. Za dveřmi však namísto vlídných osob narazí na hřmotného kanibala s přízviskem Leatherface, jenž na obličeji nosí masku vyrobenou z lidské kůže a který si libuje ve vraždění motorovou pilou…

Zatímco Psycho těžilo inspiraci především z Geinova nezdravého vztahu k matce, Hooperův film se zaměřuje hlavně na sbírání trofejí stvořených z lidských těl.

Tento nebezpečný zločinec se narodil roku 1906 v americkém státě Wisconsin do rodiny alkoholika a zaryté puritánky jako druhý syn.

Gein měl vrozenou vadu levého očního víčka, které měl trvale svěšené. Kvůli poškozenému jazyku špatně mluvil. Navíc koktal, což byl pravděpodobně důsledek zneužívání, jež doma zažíval.

Kvůli postižení čelil od dětství šikaně. Že je poněkud zvláštní, si kromě učitelů povšimli i spolužáci, podle jejichž svědectví se už v sedmi letech sexuálně vzrušil při pohledu na krev a vnitřnosti vytékající z mrtvého vepře při porážce.

Když bylo Geinovi osm let, přestěhoval se s rodinou na odlehlou farmu. Matka na něj uplatňovala přísnou katolickou výchovu. Vedla ho k odpírání alkoholu a chtíče coby nástrojů ďábla.

Místo bible si však malý Ed s oblibou pročítal z matčina pohledu nevhodné časopisy, v nichž se nejvíce zajímal o texty o pirátech, kanibalech a lovcích lebek.

S průměrným prospěchem opustil školu už po osmé třídě v roce 1920. Po náhlé otcově smrti musel se svým sourozencem finančně podporovat jejich matku. Kvůli nedostatečnému vzdělání měl na muže tehdy neobvyklá zaměstnání, živilo ho mimo jiné i hlídání dětí.

Na usedlosti Geinových vypukl v roce 1944 ničivý požár, při němž tragicky zemřel Edův bratr. Jeho smrt je obestřena záhadou, vyšetřovatelé ji nicméně oficiálně uzavřeli jako udušení kouřem. Po skonu manžela i prvorozeného syna se paní Geinová o to víc upnula na Eda, rok nato ovšem podlehla mozkové mrtvici. Edovo samotářství se po ztrátě příbuzných ještě prohloubilo.

V roce 1957 mu padla za oběť majitelka železářství Bernice Wordenová. Její zcela nahá mrtvola s uříznutou hlavou visela pověšená za nohy ze stropních trámů v Geinově domě. Policisté na místě našli i jeho soukromou svatyni plnou bizarností.

V pokoji s hromadami krabic, plechovek a hadrů narazili třeba na řadu zubních protéz vystavených na polici jako cenné starožitnosti. Na kuchyňském stole zase našli podivně vyhlížející mísu. Když si ji zblízka prohlédli, s hrůzou zjistili, že jde o vyřezanou lidskou lebku. To však zdaleka nebylo všechno.

Židle si vrah ozdobil sedátky z lidské kůže, z níž si vyrobil i stínítka na lampu nebo náramky. Z prsních bradavek zase stvořil opasek. Bernicino srdce kriminalisté nalezli v sáčku u sporáku, což jim zavdalo podezření, že je Gein kanibal.

V domě pak našli i skalp jiné osoby. Tu později identifikovali jako tři roky pohřešovanou Mary Hoganovou, kterou také zavraždil.

Během policejních výslechů nebyl Gein moc ochotný mluvit o samotných zabitích. Mnohem upřímněji se rozpovídal o tom, co s mrtvolami následně páchal. Nápady prý čerpal z článků o nacistických válečných zvěrstvech nebo legendy, podle níž vikingové s oblibou pili medovinu z lebky.

Kromě dvou vražd se přiznal k exhumaci nedávno zemřelých starších žen ze hřbitova, které porůznu zohavoval. Dokonce se je pokoušel balzamovat, aby mu déle vydržely. Z lidské kůže vyráběl kusy různého dámského oblečení, aby se cítil jako žena. Podle neověřeného zdroje též uvedl, že toužil po změně pohlaví. Sklony ke kanibalismu či nekrofilii přesto popíral.

Podle prvotního psychologického posudku měl introvertní osobnost s problémem navazovat důvěrné vztahy. Geinovou motivací k vraždám prý byly vilnost a touha nahradit matku ve formě těla, které by si mohl navždy uchovat. O svých obětech hovořil jako o panenkách, v jejichž přítomnosti se cítil příjemně.

Závěrečný posudek uvedl, že Gein trpěl schizofrenií, jež zamlžovala jeho schopnost rozlišovat dobro a zlo a uvědomovat si následky svého konání. Nešel tedy za mříže, zbytek života strávil v psychiatrické léčebně. Tam roku 1984, kdy mu bylo sedmdesát osm let, zemřel na selhání plic.