Hororová Týna: Příliš dokonalé Stepfordské paničky. Proti filmu brojily feministky, dnes je emancipační klasikou

„Nechci žít na předměstí, nechci stereotyp a lži. Doufám, že víš, že vím, že jsi má životní láska. Já ale nemůžu být stepfordskou paničkou,“ prohlašuje švédská popová zpěvačka Tove Lo v refrénu své písně Suburbia na desce Dirt Femme z roku 2022.

Ačkoli se jím zeširoka vymezuje proti přetrvávajícím společenským konvencím ohledně takzvaně normální životní cesty vedoucí k manželství a zplození potomků, nepokrytě odkazuje i na film z roku 1975. 

Stepfordská panička se stala jízlivým synonymem pro manželku, která muži nikdy neodporuje a svou domácnost i zevnějšek udržuje v perfektním stavu.

Hrdinkou padesát let starého hororu je Joanna Eberhartová, ambiciózní fotografka, zároveň ale také manželka a matka dvou malých dětí. Druhá role znamená na miskách vah jejího života větší zátěž, kvůli níž se coby umělkyně nemůže uplatnit tak, jak by chtěla.

Sen o tvůrčí kariéře se protagonistce v podání Katharine Rossové začne bortit ještě výrazněji, když ji manžel přesvědčí, aby se z rušného New Yorku přestěhovali do malého a idylického Stepfordu v Connecticutu. Vše se tam zdá dokonalé. Nádherné domy obklopené přírodou, nulová kriminalita a především bezchybné obyvatelky, které se neustále usmívají.

Svobodomyslná Joanna, jež se neostýchá oblékat do zkrácených topů, a naopak nenosit podprsenku, do tohoto prostředí jaksi nezapadá. Naštěstí potkává stejně smýšlející čerstvé přistěhovalkyně, které si s místními zvyklostmi hlavu příliš nelámou.

Jakmile se ale i nové kamarádky doslova přes noc promění ve zhmotněná očekávání mužů o poslušných vyšňořených ženuškách, pochopí, že jí nezbývá moc času, než se také stane robotkou.

Scénář napsal dvěma Oscary ověnčený William Goldman, který podle týdeníku Entertainment Weekly stepfordské manželky zamýšlel stylizovat do králíčků z magazínu Playboy, jen v cudném pojetí. Ženským kostýmům jeho utopického světa vládnou pastelové barvy, kanýry a náležitě dlouhé sukně.

Pro úlohu Joanny s Forbesem dlouho hledali tu pravou. Skloňována byla různá jména, od Jean Sebergové, známé z belmondovské klasiky U konce s dechem, po Diane Keatonovou, která se o postavě poradila se svým terapeutem, jemuž se prý nelíbila, a tak z kola vypadla i ona.

Roli získala Tuesday Weldová, svou účast ale na poslední chvíli zrušila. Úloha nakonec připadla Katharine Rossové, která s Goldmanem o pět let dříve natáčela western Butch Cassidy a Sundance Kid.

V klíčovém momentu se Joanna, která podezírá jedinou zbývající kamarádku, že i z ní se stal pouhý stroj na potěšení mužů, rozhodne bodnout tuto přítelkyni nožem. Ověřuje si tak, jestli jí poteče krev.

Pro Rossovou v tu chvíli nastal problém. „Nedokázala jsem to, byť jsem věděla, že kolegyně měla břicho vyplněné pěnovou hmotou. Nebezpečí jí tedy nehrozilo,“ vysvětlila a přiznala, že scénu za ni musel odehrát režisér. Ruka, kterou publikum vidí napřaženou k hereččině pupíku, patří Forbesovi.

„Kdybych to mohla zahrát znovu, představovala bych si odlišný závěr. Má postava je na konci rezignovaná. Kdyby bylo po mém, víc by za sebe bojovala,“ podotkla k ikonickému epilogu, v němž se její přitažlivější dvojnice netečně prochází s nákupním vozíkem po supermarketu.

Své nové vzezření s bujným poprsím probírala s režisérem, s nímž vymysleli mimo jiné podobu očí, které najednou mají démonicky temné zorničky. Robotku ztvárnila sama Rossová, která nosila na míru zhotovené černé kontaktní čočky.

Film se po své premiéře překvapivě nesetkal s příznivými ohlasy kritiků ani diváků. Feministky druhé vlny ho odsoudily. Betty Friedanová, autorka knihy Feminine mystique, snímek dokonce označila za zneužití ženského hnutí.

„Betty měla za to, že Levin ve své próze vykreslil poměry tak, jak by podle něj měly být nastavené. Přitom to tak vůbec nevnímal,“ poznamenala Tina Louise, která ve filmu ztvárnila Charmaine, jednu z posledních přeživších žen.

Poselství filmu podle herečky opačně směroval celý štáb včetně Forbese. Ten se vždy dušoval, že je jeho dílo vyloženě antimužské. Jednu divačku ovšem prý natolik rozhořčilo, že když režiséra potkala na ulici, napadla ho deštníkem.

Stepfordské paničky se roku 2004 dočkaly komediálně laděné předělávky s Nicole Kidmanovou v hlavní roli. Původní verze však pro mnohé zůstává nedostižná. Inspirací byla kupříkladu pro současného hororového filmaře Jordana Peela, který na originál naráží ve snímku Uteč. Jen namísto žen jsou v jeho příběhu vykořisťováni Afroameričané.