Článek
Slavnostního zasazení stromu se zúčastnila také Anna Šabatová, bývalá mluvčí Charty 77 a také bývalá ombudsmanka. Společně zasadily strom na „počest solidarity s Íránci, kteří již čtyři měsíce protestují proti režimu“.
Právě Taslimi kvůli němu musela opustit Írán již v roce 1987. Hned od převratu v roce 1979 dostávala jako hvězda filmu a divadla vzkazy typu: „Zastřelíme tě na jevišti, nemysli si, že si můžeš dělat, co chceš.“
V Praze pobývá jako host festivalu Írán:ci, který vedle Prahy probíhá i v Brně a v Bratislavě.
Od soboty roste v Praze nový strom, symbol vzdoru Íránců vůči násilnému režimu. Mohla jste si vybrat jeho druh?
Ano, platan je pro Írán typický. Roste jich tam opravdu hodně. Je pro nás symbolem vytrvalosti. Dokáže vzdorovat výkyvům počasí, zimě, větru, bouřkám. Hodně se tím podobá nám, Íráncům. Navíc roste dlouho, staletí. Jako by měl čas v tom uhájit si to své.
Do Prahy jste přijela na filmový festival Írán:ci. Jaké íránské filmy byste doporučila českým divákům?
Asi bych vám nedoporučila jeden konkrétní film. Ale na festivalu můžete vidět film Džafara Panahího Medvěd. On sám je jako kritik režimu ve vězení. Další snímek, který stojí za vidění, je dva roky starý Hrdina režiséra Asghara Farhádího (získal mj. Velkou cenu v Cannes). Z těchto dvou si mohou Češi udělat představu o tom, co se nyní v Íránu děje.
Susan Taslimi sází v pražských Letenských sadech platan.Video: Lenka Hloušková, Novinky
Vy jste v něm odešla v roce 1987. Mířila jste do Švédska, proč právě tam?
Úplně jsem to neplánovala, ale Švédsko mi nakonec přišla jako logická volba. Měla jsem tam již navázané určité umělecké, kulturní vazby. Nešla jsem do neznáma. Před emigrací jsem hrála také v projektech, které Švédové psali. Věděla jsem proto, že země respektuje lidská práva a zakládá si na rovnosti mužů a žen.
Susan Taslimi (72)
- Narozena 7. února 1950 ve městě Rašt.
- V roce 1987 emigrovala do Švédska, následně se stala první neevropskou herečkou, která hrála ve švédském národním divadle.
- Byla první herečkou, která hrála bez hidžábu ve filmu po převratu v Íránu v roce 1979, následně musela opustit divadlo.
- V roce 1979 se objevila v Tcherike-ye Tara (Balada o Tara, režie Bahram Beizai), která byla speciálně uvedena v Cannes a San Sebastianu. Další film, Death of Yazdegerd (1982), nemohl jít do kin, protože ženy v něm neměly hidžáb, děj snímku se totiž odehrával v roce 651, před příchodem muslimů.
- Do kin nemohl hned jít ani Bashu, malý cizinec (1989), podle mnohých dodnes nejlepší íránský film. Zachycuje íránsko-iráckou válku očima chlapce.
- Doma se cítí již ve Švédsku, prosadila se tam jako herečka a režisérka a v roce 2002 usilovala dokonce o post ministryně kultury; neúspěšně.
Poměrně brzy jste se tam posadila jako herečka, režisérka. Počítala jste s tím, že vás umění uživí i mimo vaši vlast?
Pro mě není nic nemožné (smích). Proto jsem nikdy neuvažovala o tom, že bych se živila něčím jiným než uměním. Plánovala jsem, že budu hrát, režírovat, což jsem splnila. Hrála jsem ve švédských divadlech, režírovala jsem, hrála jsem ve filmech, seriálech, učila jsem na univerzitě. Mohu o sobě klidně říci: můj hlas ve švédské kinematografii, ve švédském divadle je velmi silný.
A cítíte se tam doma?
Ano, Švédsko je mým domovem. Mám tam kamarády, pracuju tam, angažuju se ve veřejném životě. Írán je ale stále mou vlastí. Patří mu mé vzpomínky, vyrostla jsem tam, začala svou kariéru. Proto mě stále zajímá, co se tam děje. I když jsem tam už třicet šest let nebyla. Upřímně tedy ani novou íránskou generaci neznám. Ale věřím, že dokážou změny prosadit.
Do protestů proti náboženské diktatuře se zapojily hlavně mladé ženy. Není to ovšem poprvé, co čelí protestům. Zatím byly ovšem vždycky potlačeny. Stále věříte, že se jednou vrátíte do Íránu? Do svobodného Íránu?
Věřím, že ano. Íránské ženy byly vždycky symbolem síly. Byly silné, i když nechodily do práce, byly doma. Rozhodovaly o chodu rodin. Vnější tlaky tuto jejich vlastnost jen posilovaly. Teď jsou v první linii odporu. Věřím, že za podpory svých mužů, Íránců, protesty skončí úspěšně. Režim padne.
Íránská šachistka nehrála turnaj v zahraničí v šátku. Domů už se asi nevrátí
Írán byl vyloučen ze skupiny OSN pro rovnost pohlaví a zmocnění žen
