Herec Tomáš Maštalír: Výškový adrenalin už nevyhledávám

Film Nikdy neříkej nikdy měl premiéru tento týden. Prozradíte mi, zda v něm mluvíte česky, anebo vás do češtiny nadabovali?

Ač češtinu ovládám, tuto roli hraju ve své mateřštině, ve slovenštině. Ostatně, co si pamatuju, do češtiny mě předabovali zatím dvakrát. Jinak spoléhají na mou češtinu.

Tu, jak slyším, velmi dobře ovládáte. Nová komedie vás zavede ještě do prostředí jógy, viset budete i na stromech… Jak dlouho jste ji natáčeli?

Jedno celé léto, pak se dotáčely nějaké záběry ještě v zimě, plus další rok. Kdybych to měl odhadnout, sečíst, celkově se komedie natáčela tak 25 dnů, ovšem rozloženě.

Hrajete v ní arboristu, muže starajícího se odborně o stromy, včetně jejich prořezávání. Jak jste na tom sám s výškami?

Jako malé dítě jsem lezení po stromech miloval. Rád jsem lezl co nejvýše, vybíral jsem si k tomu ty nejvyšší a snažil jsem se dostat do koruny, co to šlo. Lezl jsem i na budovy, jiné objekty. Nyní výškový adrenalin už nevyhledávám. (Smích) Dokonce se u mě dostavil jakýsi respekt k výškám… Což v natáčení nijak nevadilo. Přežili jsme to. Navíc v případě téhle své role jsem na žádném stromě, větvi ani nestál. Arboristi totiž při práci visí na lanech ve vzduchu. Moc příjemné to není, ale i to se dá vydržet.

Na plátně vše vypadá jednoduše. Jak dlouho jste ale ve skutečnosti musel viset na laně, aby vznikl kýžený záběr, jenž trvá i pár desítek vteřin?

Dlouho. Ostatně přijdou-li neznalí věcí na natáčení, třeba jako komparzisté, jsou možná až zaskočení, jak dlouho vše trvá. Slýchají stále dokola: ještě jednou, ještě jednou… V případě téhle komedie jsem tak na stromě visel klidně hodinu. Nemělo smysl lézt stále nahoru, dolů, zase nahoru a dolů jen kvůli tomu, že se pode mnou přestavovaly kamery, aby se po jednom záběru pořídil další. Už dostat se nahoru na strom chce svůj čas.

Vím o vás, že vedle hraní ještě učíte herectví na bratislavské VŠMU. V komedii debutují hned tři mladí herci. Můžete se vy za své studenty u produkcí, režisérů nějak přimlouvat?

Přímo ne, ale když se mě někdo zeptá na konkrétního studenta, studentku, jaký z něj/z ní mám pocit, zda se shoduje s tím, jaký pocit má z něj/ní například režisér, na otázky v tomhle směru odpovím. Můžu poskytnout určitý svůj pohled na dotyčnou, dotyčného, ale dohazovat své studenty někomu jinému, jiným přímo nemohu. Takhle jednoduše to nefunguje.

Přistupujete pak při práci k mladým jinak, když máte zkušenosti pedagoga?

Podívejte se, na každé kariérní cestě jsou určité fáze, k nimž patří dospívání, dorůstání v profesi. Žádná se nedá přeskočit. Musíte se proto se vším jako mladý herec, mladá herečka popasovat sám, zase na to potřebujete vlastní čas. Potřebujete-li pomoc, třeba si sám o ni řeknete… Ale chodit za někým? „Pedagogicky“ mu radit? To není cesta. Nedělám to tedy ani u svých současných studentů, ani u těch, co už absolvovali.

Komedie Nikdy neříkej nikdy je dalším slovensko-českým, česko-slovenským projektem. Vím, že se českým filmům na Slovensku většinou daří. Přivede tam podobná koprodukce do kin ještě víc diváků?

Tohle asi neumím neposoudit, nemám k tomu dost informací.

Dobře. Je polovina léta. Vejde se vám do něj i nějaké divadelní představení?

Letos v létě divadlo nedělám. Nestíhám ho. Natáčím hodně jak na Slovensku, tak v Česku (mimo jiné jde o česko-slovenský projekt Vytoč mého agenta připravovaný pro Primu a TV JOJ – pozn. red.). Točím téměř každý den. Jen měním státy.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina