Článek
Proč jste se dosud v celovečerních filmech neobjevoval?
Podle mě to má tři aspekty. Když se podíváte na mou kariéru, profiloval jsem se především jako bavič. A nejsem si stoprocentně jistý, jestli si režiséři celovečerních filmů do důležitých rolí rádi obsazují právě baviče. Druhý aspekt je ten, že tvůrčí skupiny, a není jich u nás moc, si ke spolupráci zvou své osvědčené herce a herečky.
Třetím hendikepem pro mě mohlo být, že už několik let hraju v seriálu Ordinace v růžové zahradě primáře Mázla. Vytvořil jsem si tím takzvaný herecký šuplík, velká část divácké veřejnosti mě vnímá právě jako primáře. Z pohledu režisérů by to mohlo být zavádějící.
Pak je to samozřejmě ještě jedna možnost, sice že můj obličej není tak charismatický, aby jej pláno kina takříkajíc sneslo.
Řekl vám režisér Rapoš, proč si vás do Ženské pomsty vybral?
Když mi zavolal, moc hezky se mnou hovořil. Řekl mi, že by se mu na jednu filmovou roli hodil herec mých vlastností, který nedělá legraci prvoplánově. Vnímá za ní prý i mé herecké kvality. Vysvětlil mi, že nechce, abych mu hrál komedii, ale aby byl v mém výkonu reálný základ.
Mám to tak nejraději. Když se hrají komedie, vždycky na postavách hledám něco autentické a pravdivého ze života. Na tom pak stavím lehkou nadsázku a humor. Proto jsem nabídku přijal. Věřím, že film bude pro diváky zajímavý a nebudou se nudit, neboť v něm uvidí příběhy tří manželských dvojic.
V čem pro vás bylo natáčení filmu zásadně odlišné od natáčení seriálu?
Natáčecí plán byl nastavený tak, že bylo možné si scény několikrát vyzkoušet. Při tom se hledal nejvhodnější způsob, jak je pojmout.
Pozitivní pro mě bylo setkání s kameramanem Davidem Ployharem. Je to neuvěřitelný člověk, který umí herce uklidnit a nic pro něho není problém. Často se stává, že herec vymyslí nějakou situaci, ale kameraman řekne, že to z jeho pohledu není dobré, a herec se tomu musí přizpůsobit. S Davidem to bylo naopak. A to se film točí na jednu kameru, zatímco seriály se točí na tři. Musel jsem nicméně ze svého herectví hodně ubírat. Být před kamerou není jako v divadle. Není potřeba tolik tlačit na pilu.
A nezapomenutelné bylo koneckonců i samotné setkání s Dušanem Rapošem. Vyzařuje úžasnou pozitivní energii, takže jsme si všichni práci s ním užívali. První natáčecí den jsem byl dost nervózní. Dušan má však nejspíš léčitelský dar, protože se mnou promluvil a já byl hned naprosto uvolněný a bez trémy.
Zažil jste v osobním životě něco, co by se dalo nazvat pomstou za zradu v lásce?
Jsem impulsivní člověk. V minutě se naštvu, ale za pár vteřin dokážu stejného člověka milovat. Nejsem mstivý. Umím v afektu zařvat, třeba při tom i někoho urazit, ale pak mě to mrzí. Když už mě někdo hodně naštve, tak ho takříkajíc odstřihnu a nestýkám se s ním.
Možná jsem někdy byl nějaké msty za zrazenou lásku součástí. Rozhodně o tom ale nevím, protože jsem nic takového sám nikdy neinicioval a nikdy se na tom vědomě nepodílel.
Jak jste řekl, do povědomí diváků jste vstoupil jako televizní bavič. V divadle jste hrál také v řadě komedií. Přitahuje vás stále nejvíce humor?
Už pro mě není prvořadý. Čím jsem starší, tím víc se ubírám trochu jiným směrem. Hledám si teď tituly, které člověka pobaví, ale současně ho při jejich zhlédnutí zamrazí.
Není pro mě už tak podstatná čirá legrace, kdy jsou lidé rozchechtaní. Mám rád, když jdu na představení, zasměju se na něm, a pak mě z toho všeho najednou zamrazí.
Jaké jsou vaše další plány?
Budu hrát v pražském Divadle Kalich, od kterého jsem dostal velmi dobrou nabídku. S majitelem Michalem Kocourkem jsme pro mě našli krásnou hru, jejíž premiéra je naplánovaná na 27. dubna příštího roku.
Proč už neexistují zábavné programy, v nichž jste před lety účinkoval v TV Nova?
Přijde mi, že všechny naše televize jedou podle stejného mustru. Buď vyrábějí seriály, anebo zábavu. Kompromis mezi tím není. TV Nova před patnácti lety přerušila výrobu zábavných programů ze dne na den. Nedělají se ani estrádní pořady, které mě neurážely a lidé je měli rádi. Nejsou už vlastně ani scenáristé, kteří by takové programy byli schopni připravit.
Zároveň připouštím, že napsat něco zábavného není jednoduché. Sám jsem si to zkusil. Rozhodl jsem se, že napíšu vtipnou scénu na papír formátu A4. Skončilo to ale bídně.
Kdysi jsem se humorem zabýval do hloubky. Studoval například práci Felixe Holzmanna a zjistil jsem, že než šel se scénkou do televize, objel s ní sály poloviny republiky a upravoval ji podle toho, jak reagovalo publikum. Deset jeho nejslavnějších scének je špičkových, protože prošly nemilosrdnými zkouškami u diváků.
Daboval jsem Joeyho v americkém seriálu Přátelé. Scénáře pro jednotlivé díly celé série psalo čtyřicet lidí. Stejně ale tvůrci před natáčením vyrazili do amerických měst, na zimních stadionech postavili kulisy, odehráli jednotlivé epizody a místa, na kterých se lidé nesmáli, šla nekompromisně pryč.
Dnes chceme kvalitní legraci, ale hned teď. Tak to ale dělat nelze, dobrý humor potřebuje čas.
Jak to vypadá s chystaným seriálem o hasičích, který připravuje TV Nova a v němž byste měl hrát hlavní roli?
Je natočený, má osm dílů a vysílat se nejspíš bude až příští rok. Je to milý romantický seriál. Scénář napsal Rudolf Merkner a základní trápení Petra Pospíšila, muže, kterého jsem ztvárnil, je v tom, že je velitelem dobrovolných hasičů, ale nikdy nevelel zásahu při opravdovém požáru.
Těším se, až se seriál začne vysílat. Věřím, že diváky pobaví a zároveň zahřeje u srdce. Já jsem z něho nadšený.
Může se vám hodit na Firmy.cz: