Článek
Jak se vám přecházelo ze seriálu do filmu?
Bylo to hlavně po dlouhé době, takže jsem už na seriál zapomněl, a bral jsem to jako novou práci. Ale vlastně to byla velká radost, ani jsem neměl pocit, že hraju. Téma nás všechny baví a víme o něm hodně, protože fotbalu rozumí každý, to je jasné. Všichni na něj navíc koukáme, takže tam nebylo nic, co by mě zaskočilo.
Ví se o vás, že jste fotbalový fanoušek. Hrajete ho i sám?
Začal jsem pozdě, až na gymplu, takže jsem nikdy nesměřoval k tomu, že bych byl vrcholovým fotbalistou. Ale rekreačně jsem hrál i u nás za Koloděje 2. B třídu. Takže na velkém hřišti jsem ztracený, ale na malém vynikající. Levou nohou je technika špatná, ale pravačkou umím všechno.
Ani ve filmu fotbal nehrajete, jste Laviho manažer…
To hemžení pozoruji jen zdálky.
Film předchází pověst, že je velmi nekorektní, mluví se v něm sprostě. Je to pravda?
Záleží na tom, kam mají lidé posunutou hranici toho, co je nebo není takové či makové. Já si myslím, že v reálném světě je to daleko horší, ve filmu je to tak na padesát procent. Osobně to nijak tragicky necítím, ale doba je taková, že se všechno hodně hlídá, takže možná to někomu bude připadat moc. Záleží na tom, kdo se bude dívat, a záleží i na fištrónu každého diváka. Jestli si z toho vezme jenom sprostá slova nebo jestli za tím uvidí i něco trochu víc.
A je za tím něco?
Já myslím, že se v tom filmu zračí celý svět. Láska, nenávist, touha, prohra, výhra, všechno.
Herec Jakub Prachař
Změnil se Lavi od dob seriálu?
Já vím, říká se o něm, že je blbec. Ale on všechno, co dělá, dělá s obrovskou láskou. Když pije alkohol nebo bere drogy, miluje to. Když souloží s ženami, tak nejlíp, jak může, když hraje fotbal, nejlíp, jak může. I v autě je perfektní. Všechno dělá na sto procent. Že jeho činy přinášejí problémy, je druhá věc, ale on je čistá duše. Akorát mu mozek funguje jen na určitých frekvencích.
Ve filmu hraje řada známých sportovců, Tomáš Rosický, Vladimír Šmicer, Jan Koller, Jakub Voráček, Ondřej Pavelec a další. Jak do herecké party zapadli?
Perfektně. S některými jsem se znal, setkali jsme se v různých pořadech. Ale důležité je, že sport a herectví k sobě mají hodně blízko. Herci mají režiséra, fotbalisti trenéra, dále je tam tým, který hraje, někdo je útočník, někdo obránce.
Ve filmu má zase někdo hlavní roli, jiný vedlejší. Hraje se to před lidmi, musí to pobavit a nezarmoutit, někdy je to blbý, někdy dobrý. Oboje má pauzu, kdy se lidé občerství, má to dvě dějství, začátek, prostředek a konec. Je tam úspěch i neúspěch a člověk se s tím musí mentálně vyrovnat.
A jak se sportovcům vedlo herecky?
Měl jsem s Tomášem Rosickým scénu ve dvou a byl to koncert. Hrál perfektně. Vrcholoví sportovci jsou na kamery zvyklí. Člověk si to málo uvědomuje, ale za svou profesionální kariéru jsou před kamerami a v televizi víc než některý herec za celý život.
Mají obrovskou zkušenost. Vždyť třeba když dají gól a vyběhnou s rukama nad hlavou, není to spontánní, nedělají si, co chtějí. Je to vymyšlené, přesně vědí, co mají dělat. Takže když například Patrik Berger vystupoval z auta, vypadal jak hollywoodská hvězda. Nebyla tam jediná chyba, a my herci jsme se všichni za sebe styděli.