Článek
Udělením čestného titulu doctor honoris causa Hubovi měl v říjnu 2020 původně začít rok oslav k 75. výročí založení AMU. Kvůli pandemii koronaviru se však předávání nemohlo uskutečnit, proto bylo přesunuto na závěr roku oslav, uvedla rektorka AMU Ingeborg Radok Žádná. Ceremonii zahájila na akademické půdě česká a slovenská hymna.
„Martin Huba je herec spojující mimickou bezprostřednost s pochybovačnou přemýšlivostí, která se u něho nedostavuje dodatečně, ale je součástí tvůrčího procesu,” uvedl ve svém laudatiu za Divadelní fakultu AMU Jaroslav Vostrý. „Naši studenti a studentky si hledají vzory a škola by jim měla ukázat příklady. Martin Huba nikdy nechtěl sloužit. Domnívám se, že by odmítl sloužit také jako vzor. Ale s tím, že může fungovat jako příklad, se bude muset smířit. Právě na něho můžeme totiž poukázat jako na možný příklad s nejlepším svědomím,” řekl Vostrý.
Jako vrchní ve filmu Obsluhoval jsem anglického krále předával své životní zkušenosti mladému číšníkovi Janu Dítěti (Ivan Barnev).
Huba poděkoval za poctu, které se mu od českých divadelníků a akademiků dostalo. „Omlouvám se, pokud bude tento můj proslov příliš osobní a možná až nepatřičně se opírající o můj životní příběh. Doufám ale, že vaše rozhřešení najdu v přijetí mého přesvědčení, totiž: že to nejintimnější, nejsoukromější a nejosobnější umí velmi často vypovídat o době, epoše či celospolečenských dějinných makroposunech a zákonitostech nejvýstižněji a paradoxně nejobjektivněji,” řekl Huba.
„Dovolím si nám připomenout, že Čechovovy intimní Višňové sady, Fitzgeraldovi Gatsbyové nebo Dickensovi Pickwici díky naší možnosti drze se vkrást do jejich intimních tajemství, dilemat a nepřirozeností, společensko-sociologicko-ekonomických salt mortale prozradí větší části populace mnohem víc než sociologicko-ekonomické traktáty,” vyznal se ze své lásky k divadlu.
Huba je v Česku i na Slovensku známý pro svou vysokou štíhlou postavu a charismatické vystupování. Po svém absolutoriu na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě v roce 1964 se stal výraznou osobností generačního slovenského Divadla na korze, působil také v Divadle poezie nebo na Nové scéně Slovenského národního divadla (SnD). V roce 1976 se stal členem Činohry SnD, kde za své více než dvacetileté působení ztvárnil nespočet rolí.
Martin Huba jako Tomáš Garrigue Masaryk a Jan Budař jako Karel Čapek.
V roce 1988 v SnD také debutoval jako režisér inscenací Zo života dážďoviek. Od roku 1999 pravidelně hostuje herecky i režijně na českých divadelních scénách, například v Divadle Na zábradlí, Divadle v Dlouhé, Divadle v Řeznické, v pražském Národním divadle či na Letních shakespearovských slavnostech. Za svou tvorbu získal v ČR několik ocenění, například Cenu Alfréda Radoka za roli v inscenaci Divadelník, kterou v roce 1999 uvedlo Divadlo Na zábradlí, a dvakrát byl nominován na Cenu Thálie.
V roce 2003 mu tehdejší prezident Václav Havel udělil za vynikající umělecké výsledky medaili Za zásluhy I. stupně. České publikum ho zná také z řady filmů, třeba Kuře melancholik (1999), Musíme si pomáhat (2001), Horem pádem (2004), Obsluhoval jsem anglického krále (2006) nebo Kawasakiho růže (2009). V roce 2018 ztvárnil ve snímku Jakuba Červenky postavu T. G. Masaryka, za kterou získal Cenu české filmové kritiky. Huba dále působí jako profesor na Divadelní fakultě VŠMU v Bratislavě.