Harrison Ford exkluzivně pro Novinky.cz: Indiana Jones zestárl, stejně jako já

Pane Forde, nový snímek jde právě do kin. Vy v něm omládnete díky počítačovým trikům. Vím, že jste zprvu z tohoto nápadu moc nadšen nebyl. Jste spokojený?

Myslím si, že výsledek je fantastický. Filmaři k mému omlazení využili záběry, které vznikaly před čtyřiceti lety. Využili k tomu i umělou inteligenci, která za ně hledala nejlepší záběr mé tváře, nejlepší světlo, procházela to kus po kusu… Ale stále jsem to já, kdo vše hraje. Jsou to mé oči, má ústa, jež lemuje má kůže, jen ta před čtyřiceti lety. Je to tehdejší můj skutečný obličej, nejde o žádný Photoshop.

Nevím, jak to dělají, ale výsledek je prostě skvělý. Myslím si, že je to pro film samotný velmi důležité. Má vyprávět nějaký příběh člověka, který má minulost. Vypráví o čase, který nás všechny formuje. I má postava má tedy určitý vývoj. Děj se točí kolem toho, že zestárla. Indiana Jones už není tím, kým býval… Tohle čeká každého z nás. Je to život. On chce dát na jeho konci věci do pořádku. Jakmile zestárnete, máte v sobě pocit, že vše musíte napravit… Jsem rád, že v tomhle filmu vše je. Mám z jeho konce skvělý pocit.

Prozradit konec nechceme, protože ho diváci ještě neviděli. Ale co prozradit můžeme, je to, že jste se kvůli roli učil i řecky. Jak vám to šlo?

Snadné to nebylo. Na učení cizích jazyků totiž moc nadání nemám. Ale byla to jinak skvělá zkušenost. Navíc jsme ve filmu mluvili starořecky a podle mě tyhle pasáže, kde konverzuji s Archimédem, patří k těm kouzelným, k těm, které si diváci v kinech užijí, jež si zapamatují.

Já jsem si užila i scény, kde běháte v ulicích. Jak hodně jste musel před natáčením trénovat?

Já se obecně snažím udržovat v dobré kondici, asi jako všichni. Proto jsem kvůli roli nijak speciálně netrénoval. Navíc si myslím, že pro příběh jsou důležité jiné věci než běhání, skákání a padání. Ano, je v něm akce, ale také napětí, občas vás až z toho, co uvidíte, zamrazí. Je v něm ale hlavně skutečný lidský příběh. A na něj jsem se před natáčením připravoval rozhodně víc než na to, že se budu kdesi válet na zemi…

Chápu, ale Hollywood tlačí na to, aby postavy byly jaksi „bez věku“, případně mladé. V tomhle je vaše postava zkrátka jiná.

Já k podobným snahám mám pořad stejný postoj: už nejsem sotva odrostlé kuře. Taky si na něj nehraju.

Kdybyste měl svou postavu Indiana Jones nějak vystihnout, co o něm řeknete?

Co si o ní myslím? Hraní je má práce. Přečtu si slova napsaná na papíře, nějak postavu pochopím, pak se ji snažím naplnit, vytvořit její charakter. To pomáhá vyprávět určitý příběh a já jsem vždy hrdý nato, když se to podaří.

Indiana Jones je příkladem postavy, kde se tohle podařilo. Jsem proto hrdý na filmařské dovednosti, nadšení, které se do těchto filmů promítly…

Jsem hrdý na skutečné vášně, umění lidí, kteří filmy tvoří, vytvořili. A myslím, že byly určitě vrcholem mé herecké kariéry, mého života. Jsem pyšný na to, že jsem u toho mohl být, že jsem se stal Indiana Jonesem.

Nelitujete toho, že do kin jde jeho poslední příběh?

Naopak, pro mě je potěšující vědět, že se tak děje, že končí cosi, co jsme společně s jinými dělali 42 a půl roku, něco, co má skutečnou hodnotu. Natočili jsme filmy, které byly schopné překonat desítky let, oslovily lidi z různých kultur…

Indiana Jones dokáže lidi spojovat. Pomáhá nám pochopit, že jsme všichni „jen“ lidé, že jsme součástí jednoho příběhu. A je jedno, jestli se jeho jednotlivé části odehrávají v Bibli, nebo kdesi jinde, zachytily je už třeba kresby na stěnách v jeskyních. Všechny mají stejné vyznění, pomáhají pochopit, kdo jsme a co můžeme společně dělat. Jsou o míru, o sdílení, o respektu k jiným… O tomhle všem vypráví i Indiana Jones.

Viděly už poslední váš film vaše děti?

Některé ano, jiné ne. Stručně řečeno, ještě jsme ho neviděli společně. Na tenhle okamžik čekáme.

A jak se jste se jim v roli po letech líbil?

(Smích) Těm, co film viděly? Určitě si myslely, že to bylo hrozné, že jsem byl hrozný. Měly pocit, že by se měly někam schovat, utéct. (Smích) Ne, vážně. Děti jsou rády, že jsem film natočil, považují ho za další zdařilý snímek, který jsem dělal. Myslím si, že se jim i líbil.

Takže tohle by mohla být vaše pozvánka pro rodiče a jejich potomky do kin?

Může být. Myslím, že Indiana Jones a nástroj osudu je rodinný film a nejlépe se na něj dívá s někým, koho máte rádi, v rodině. Jedna ze skvělých věcí na filmech o Indiana Jonesovi totiž je, že se předávají z generace na generaci. Pro děti je to příležitost zažít s rodiči něco, co mají společné, co viděli v různé době, o čem si mohou popovídat…

Ale stejně tak bych lidem doporučil, aby na film Indiana Jones a nástroj osudu šli normálně do kina, aby ho viděli s cizími lidmi, ve tmě, s kvalitním zvukem. Právě tam mohou zažít tu kolektivní lidskost, kolektivní zážitek, které k našim životům patří, o nichž jsem už mluvil.

Podle mě se právě kvůli těmhle pocitům podobné filmy natáčejí, anebo by se podle mě natáčet měly. U toho našeho se navíc pobavíte, což asi od Indiana Jonese i očekáváte. Nebudete muset nic „přežvykovat“. Čeká vás dobrodružství, o němž si budete moci povyprávět s dalšími lidmi.