Článek
Tu a tam se na hororové scéně vyloupne filmař, který se neskrývaně vyžívá v přehnaném násilí a explicitním vyobrazení masa, kostí a všemožných tělesných tekutin na plátně.
Příkladem z Nizozemska je Tom Six. Roku 2009 šokoval snímkem Lidská stonožka o narušeném lékaři, jenž kdysi odděloval siamská dvojčata a vždy toužil vyzkoušet si obrácený chirurgický postup.
Tvůrce svůj počin, v němž se inspiroval mimo jiné osvětimským andělem smrti Josefem Mengelem, později označil za disneyovku. Navazující o dva roky mladší film v surovosti značně přitvrdil.
RECENZE Hororové Týny: Hugh Grant otřásá základy víry ve vzácně intelektuálním hororu
Pro poslední dokončený, nijak nesouvisející projekt The Onania Club po těchto kontroverzích už - světe, div se - žádného distributora nezískal. Fanouškům musí vystačit trailer, který je stále dostupný na YouTube.
Českého uvedení nejnovějšího příspěvku do univerza Terrifier se ujala společnost Vertigo International. Že by se mezitím posunuly hranice snesitelnosti?
Při srovnání předchozích filmů se míra brutality v trojce jeví dosti podobná. Z klaunových obětí, které záporák neváhá nejen dekapitovat, ale uřezat z nich cokoli, co jde, vytéká možné i nemožné.
Hororová Týna
- Jmenuji se Týna a horory miluji od útlého dětství, kdy mi je mí přísní rodiče odpírali.
- První hororový film, který jsem viděla, byl americký remake slavného japonského Kruhu z roku 2002 s Naomi Wattsovou v hlavní roli. Bylo mi šest let a černovlasá holčička Samara vylézající z televizoru mi nedala spát.
- Mezi mé nejoblíbenější a subjektivně nejlepší horory patří Paranormal Activity (2007), Rosemary má děťátko (1968), Twin Peaks: Ohni, se mnou pojď (1992), Sinister (2012) a Nepřivolávej nic zlého (2022).
Médii po předloňské premiéře prvního pokračování probleskly zprávy o lidech, kteří se během jeho promítání pozvraceli nebo omdleli. Pro některé dokonce údajně přijela sanitka. Leone na tak silné reakce odvětil, že si sice nepřeje, aby bylo komukoli při sledování filmu špatně, nicméně že je zároveň vnímá jako svého druhu poklonu.
Art v podání Davida Howarda Thorntona, o jehož hereckém, respektive v tomto případě spíše mimském talentu snad uslyšíme častěji, tentokrát řádí kolem Štědrého večera.
Strojené naroubování příběhu na vánoční veselí, kdy do temnoty otáčí kromě klaunovské figury také západní symbol Vánoc Santu Clause, však budí víceméně pošklebek.
Původní film se ještě tvářil, že za nadpřirozeným protivníkem, jehož podstata je podle všeho nesmrtelná, vězí jakási hlubší myšlenka, jejíž rozvedení Leone pouze odkládá na příště. Jenže ta se ani ve třetí části nedostavuje. Nahrazuje ji otravné tlachání o důležitosti rodinných pout, jež předěluje odpudivé scény.
Klaunovy Vánoce navíc příliš nevynikají v nápaditém humoru. O hororové komedii tudíž nemůže být řeč. Publikum do přítmí sálů možná přitáhne zvědavost, jak moc odporný film tentokrát bude. Když si ovšem nechá zajít chuť, ušetří za vstupenky – i za kinedryl.