Článek
Historik Homola z dokladů také čte, jak konkrétně měl otec Zdenky vězně bít – včetně mlácení přes chodidla, takzvané baštonády.
Pikantní je, když Homola poznamená, že mezi vězněnými v tom čase, kdy tam otec Zdenky působil, se mezi vězni nacházeli i někteří jeho předci. To přece nemohl dělat její tatínek, za nímž ona občas zašla do práce, říká reakce paní Opočenské. Dobře si ho pamatuje.
Tato scéna – tak jako celý film, který natočili režisér a dramaturg Jan Gogola ml. a „jeho“ student Matěj Hrudička z ateliéru Audiovizuální tvorby na zlínské Univerzitě Tomáše Bati – se odehrává ve smutně proslulé věznici v Uherském Hradišti.
Věznice, kde týrali politické vězně, je dějištěm filmu. Objeví se v něm i bývalý předseda KSČM

Filmaři do jejího zchátralého areálu, který projde rekonstrukcí, postupně pozvali a nechali jím procházet plejádu návštěvníků, kteří k tomu místu mají nebo získávají určitý vztah.
Ostatně Jan Gogola, ročník 1971, jako kluk chodil do družiny, která v areálu za normalizace byla; neměl tušení, co se tam nějakých dvacet let před jeho narozením dělo.
Scéna se Zdenkou Opočenskou a její dcerou skvěle vystihuje proces odmítání doložené reality, protože já přece mám svoji zkušenost, já si člověka nebo onu situaci dobře pamatuji a nikdo mi to nemůže vzít či rozbít.
Příkladů takových postojů nabízí historie dost a dost; třeba někteří příbuzní nacistických zločinců – jejich vzorný otec by přece nějakých zvěrstev vůbec nebyl schopen.

Natáčení filmu Vězení dějin na SUPŠ a v areálu bývalé věznice v Uherském Hradišti. Workshop studentů malby s absolventem SUPŠ, akademickým malířem a profesorem AVU Vladimírem Kokoliou
Ovšem scéna, kterou zde z Vězení dějin tolik vypichuji, dává určitým způsobem i porozumět vytěsňujícím postojům vůči válce na Ukrajině.
Občas se mi vybaví několik měsíců starý příspěvek reportéra Českého rozhlasu Ľubomíra Smatany, který ve dnech tamních prezidentských voleb cestoval po Slovensku a ve východních oblastech země narážel na občany, kteří mu tvrdili, že na Ukrajině žádná válka neprobíhá, že záběry odtamtud jsou zmanipulované nebo dokonce pocházejí z jiných krajin.
Protože připustit si naplno, že lidé jsou za humny zabíjeni raketami, může znamenat obdobné nesnadné přestrukturování mysli jako přijmout fakt, že můj nejbližší příbuzný prováděl hodně nehezké věci.
Divadlo Petra Bezruče uvede Ženitbu. Roli Norberta Lichého nakonec ztvární režisér

GLOSA: Miroslav Imrich napořád zůstane srostlý s „osmdesátkami“
