Glosa: Čím je film o fotografce Millerové nejvíc feministický

V centru filmu, jenž filmařsky není mimořádným dílem, nýbrž vcelku průměrnou historickou biografií, stojí osobnost americké fotografky Lee Millerové (1907–1977). Nejprve byla modelkou, ale ve třicátých letech minulého století se prosadila jako žena, jež stojí nikoliv před fotoaparátem, nýbrž za ním.

Profesionálních fotografek tehdy byla naprostá menšina. Tím spíš takových, které se následně prosadily v dokumentování druhé světové války. Millerová tohle zvládla a podala velmi cenná svědectví o nacistických ukrutnostech.

Onen ženský emancipační moment film silně zdůrazňuje. A vůbec tematizuje postavení žen ve válečném konfliktu včetně jejich větší zranitelnosti, což ilustruje scéna s pokusem o znásilnění mladé Francouzky americkým vojákem, čemuž Millerová razantně zabrání.

Ale pro ženskou věc tento snímek dělá nejvíc nikoliv tím, že ji akcentuje až pedagogicky. Nejlépe a nejpřirozeněji jí režisérka Ellen Kurasová slouží tím, že do hlavní rolem obsadila Kate Winsletovou.

Reálné Millerové bylo v čase, kdy jezdila a chodila s fotoaparátem po bojištích, necelých čtyřicet. Winsletová příští rok oslaví padesátiny. A film ji neomlazuje, není dotvořena lichotivým lookem.

Fotografka tu zkrátka vyhlíží jako žena, které je tolik, kolik je Winsletové. Anglická herečka je známá tím, že na fotografiích odmítá retuše, nemíní podstupovat plastické zákroky.

Jistý podiv, že neskrývá své vrásky, faldy a jiné obvyklé znaky středního věku, sklidila už například při ztvárnění detektivky Mare Sheehanové v pozoruhodném seriálu Mare z Easttownu (2021).

Od zmíněného seriálu sice uplynul nedlouhý čas, ale stačil na tváři a těle Winsletové zanést další vrypy. A herečka a režisérka je nemaskují. (Má to však i své opodstatnění ve vztahu k námětu: Lee Millerová je tím, co je během války nucena spatřit, poznamenaná nejen na duši – je v důsledku toho ztahaná, unavená, povadlá na těle.)

To mi na snímku Ellen Kurasové přijde nejsympatičtější: akceptace věku. Vnímám to jako sebevědomé, mužskému zraku neposluhující gesto. A skoro zapomenu na šťouravou otázku, zda by bývala Lee Millerová vše fyzicky zvládla, kdyby jí bývalo bylo o deset víc.