Glosa: Byl to dobrý rok, ukázalo udílení filmových Českých lvů

Ku cti členům České filmové a televizní akademie budiž řečeno, že se tentokrát nesoustředili jen na ten jediný, jak tomu bylo v letech, kdy drtivou většinu braly filmy Je třeba zabít Sekala, Hořící keř či Masaryk. Rekordy v počtu Lvů honit netřeba.

V letošním 32. ročníku putovaly herecké ceny za výkony v hlavních rolích k filmům Rok vdovy (Pavla Beretová) a Zahradníkův rok (Oldřich Kaiser), za kameru, scénografii, kostýmy a plakát byla oceněna Amerikánka, v nominacích se mezi celovečerními hranými filmy pro kina objevil ještě Mord, Od marca do mája, Manželé Stodolovi, Sucho, Zápisník alkoholičky, After Party, Ema a smrtihlav. To vůbec není špatná bilance.

A bylo to znát i na průběhu večera, když u mnoha kategorií bylo v Rudolfinu cítit napětí až do otevření obálky.

Ten večer, jak poznamenal jeho moderátor Karel Kovy Kovář, se stejně jako večer Cen české filmové kritiky věnoval vedle oceněných i těm filmovým profesím, které nejsou na první pohled vidět, ale bez nichž by film nemohl vzniknout.

Hezký nápad, bohužel vzhledem k nesmírnému množství cen na něj došlo spíše jen vizuálně, když dělníci filmového průmyslu předávali společně s herečkami a herci České lvy. O tom, co tyto profese obnášejí, se na rozdíl od večera Cen české filmové kritiky diváci dozvěděli minimum, někdy dokonce vůbec nic.

Množství Českých lvů se letos zvětšilo o další herecké ceny v televizních kategoriích. Je zřejmé, že jejich udílení je vedeno snahou o to, aby televizní diváci znali víc oceňovaných, ale celý večer pak jede v téměř zběsilém tempu jedné kategorie za druhou s na pouhou minutu omezeným prostorem pro děkovnou řeč.

Chybí dialogy s oceněnými, z moderátora (jakkoliv sympaticky Kovy působil) je de facto jen ohlašovatel. Nebýt toho, že Vlny se staly v kinech milionáři, a letos tedy množství lidí vědělo, o čem je řeč, byl by to večer značně úmorný.