Festival v San Sebastianu otevřel filmu Il Boemo dveře do světa

Film s Vojtěchem Dykem v hlavní roli barokního skladatele Josefa Myslivečka sice nakonec cenu od poroty nedostal, už jeho zařazení do hlavní soutěže však představuje úspěch, který mu otevírá cestu dál do světa.

Festival v San Sebastianu patří do pětice nejprestižnějších evropských přehlídek, k nimž patří filmové festivaly v Benátkách, Cannes, Berlíně a Karlových Varech. Řadí se do takzvané kategorie A, což mimo jiné znamená, že v jeho hlavní soutěži smějí být uvedeny pouze světové nebo mezinárodní premiéry.

Díky tomu na něj jezdí zástupci mnoha dalších festivalů, vybírají filmy do svých programů a hlavní soutěž je logicky v jejich zorném úhlu na prvním místě. A jezdí sem i obchodníci a distributoři, aby si udělali obrázek, z čeho lze na podzim a v zimě do kin vybírat.

Pokud jde o letošní ceny, o nichž rozhodovala šestičlenná mezinárodní porota, za zmínku stojí, že je dostaly téměř výhradně filmy ze současnosti, které se zabývají palčivými problémy a tíživými situacemi převážně dospívajících a mladých lidí.

Vítězní Králové světa jsou drsným příběhem pětice bezprizorných teenagerů v Kolumbii, jejichž naděje na lepší život naráží na okolní krutý svět. Za režii byl oceněn japonský snímek Stovka květin o mladíkovi, který při péči o matku stiženou Alzheimerovou chorobou odhalí její dávné tajemství.

Za herecký výkon získal cenu Paul Kircher, který hraje ve francouzském filmu Winter Boy sedmnáctiletého Lucase, který se musí vyrovnat s rozpadem rodiny. A Carla Quílezová ze španělského filmu La Maternal byla oceněna za roli těhotné čtrnáctileté dívky, která se v centru pro dospívající matky učí zvládat dospělý život.

Skoro by se dalo spekulovat, že historický snímek o geniálním skladateli z 18. století neměl u této poroty šanci.

Bez ohledu na ceny měl Il Boemo na festivalu nesporně úspěch. Ukázalo se to už na novinářské projekci, z níž skoro nikdo neodešel, což na festivalech zdaleka není obvyklé – program je tak nabitý, že pokud snímek nezaujme, spěchá člověk prostě na jiný. Samozřejmý není ani závěrečný potlesk, kterého se Il Boemovi dostalo: novináři bývají ve vyjádření prvních pocitů na rozdíl od běžného publika obezřetní.

Zato diváci ve vyprodaném sále pro 1800 lidí při premiéře emocemi nešetřili a příběh vnímali velmi pozorně. Ve vtipných scénách zněl sálem smích, ve vypjatých by člověk slyšel upadnout příslovečný špendlík.

San Sebastian má navíc velmi ojedinělý a skvělý způsob uvádění soutěžních filmů. Pokud zrovna po červeném koberci nekráčí všemi milovaná Penélope Cruzová, jak tomu bylo první den, nebo Juliette Binocheová, která přijela převzít čestnou cenu Donostia a uvést soutěžní film Winter Boy, žádné velké davy se kolem červeného koberce netísní.

Tvůrci v sále nevycházejí na pódium na „medvědy“, při úvodním slovu moderátora sedí v sále a pod světly reflektorů jen pozdraví. Zato hned po skončení projekce se s nimi diváci mohou setkat v předsálí, promluvit s nimi o filmu, dostat autogram nebo si udělat selfie.

„Je to mimořádně krásný zážitek, člověk se cítí výborně, protože je v tu chvíli se svými prvními diváky,“ řekl Právu Vojtěch Dyk, který byl stejně jako ostatní příjemně překvapen i úrovní následující tiskové konference, jíž se zúčastnily vedle hlavních tvůrců i tři italské herečky, které hrají hlavní ženské role.

Novináři se ptali nejen na Myslivečkův příběh, ale i na jednotlivé složky, jako jsou kostýmy, místa natáčení, svícení filmu, mezinárodní herecké obsazení nebo na Dykovu italštinu.

První zahraniční kritiky chválou nešetří. Recenzent prestižního časopisu Variety ještě během festivalu napsal, že „skvělý, přepychový životopisný film je kombinací volného vyprávění a náročného hudebního podání“, a zdůraznil, že film bude po světové premiéře dále putovat po festivalech. Dokonce mu předpovídá úspěch srovnatelný s Corbiauovým Farinellim nebo Formanovým Amadeem.

Recenze na stránkách Cineurope zase vyzdvihuje, že „kromě toho, že v hlavní roli Il Boema je hudba, film ukazuje, že operní dům byl místem, kde lidé provozovali sex, jedli, plivali, trpěli záchvaty úzkosti i káleli, jak ukazuje Myslivečkovo kuriózní setkání s neapolským králem“.

San Sebastian (baskicky Donostia) leží na břehu Biskajského zálivu, má necelých 200 000 obyvatel, pyšní se pláží Concha, označovanou za nejkrásnější městskou pláž v Evropě, a jeho návštěvník může mít pocit, že se tu kdysi příjemně zastavil čas.

Lidé jsou přívětiví, příliš nespěchají, zato rádi posedávají v kavárnách na náměstích nebo v úzkých uličkách starého města v barech, kde nabízejí fantastické druhy roztodivných chlebíčků s krabím salátem (ovšem z pravého kraba), lososem i krevetami, jednohubky s olivami, ančovičkami i kozím sýrem a k tomu pivo, víno nebo cokoliv chcete.

Stojí však za to mít s sebou slovník, protože jinak než španělsky, nebo ještě lépe baskicky, se tu člověk téměř nedomluví, a to ani s mladými lidmi. Lokální potraviny se prodávají v lokálních obchodech, na řetězce a supermarkety turista téměř nenarazí, pokud nechce nakupovat třeba oblečení.

Zmíněných oděvních řetězců je tu naštěstí i tak málo, a jen blázen by vlezl do nich namísto do místních obchodů, kde se nabízí krásná a nepředražená móda. Na zdejších dívkách, ženách i dámách požehnaného věku je její elegance nepřehlédnutelná.

Neméně sympatický a elegantní je i festival. Proti „starému paláci“, v němž se pořád ještě promítá, vyrostl nový multiplex s mnoha sály, protože festival má dnes vedle hlavní soutěže řadu dalších sekcí. V těch se diváci mohou seznámit jak například s novými španělskými filmy i jmény nových režisérů, tak s oceněnými snímky z jiných festivalů.

A tak jako na karlovarský festival jezdí zahraniční novináři, obchodníci a organizátoři festivalů poznat středo- a východoevropské kinematografie, tak do San Sebastianu se jezdí za filmy Latinské Ameriky.

Společný s Karlovými Vary má San Sebastian i velký zájem publika, ale na rozdíl od karlovarských většinou mladých lidí v San Sebastianu jsou festivalová kina vyprodávána díky divákům všech generací. Představit tedy svůj film právě tam je velká radost i úspěch sám o sobě.