Článek
Lisa a Simon se milují a zdá se, že je nic nemůže rozdělit. On si „vydělává“ mírně za hranicí zákona, ona je studentka, která doufá, že s tím jednou přestane. Žijí převážně městským nočním životem, kde peníze se točí, alkohol teče, prodávají a kupují se drogy.
Spíše nehoda než kriminální čin, za kterou ale Simon nese zodpovědnost, je rozdělí. Simon ze strachu uteče bůhví kam a Lisu nechá samotnou, zoufalou.
„Simon je tragická postava a mě pořád překvapuje, že jsem to při psaní scénáře nevěděla. Nebo jsem si to alespoň pro sebe tak neformulovala,” říká García. „Byl mi vzdálený. Nedařilo se mi vystihnout jeho temnotu, jeho melancholii. Až když tu postavu Pierre Niney pojal tragicky, objevil se mi před očima celý příběh. Simon může utéct na druhý konec světa, ale špatné svědomí ho odsuzuje k neúspěchu.”
Lisa se protlouká Paříží bez duše, netečně a bez naděje. Tu jí nabídne až postarší bohatý obchodník Léo, který se do půvabné, melancholické Lisy zamiluje. Pod vlivem jeho lásky i uklidňující moci peněz dívka nakonec svolí k sňatku. Společně odjíždějí do jiných krajů – a tam Lisa svou osudovou lásku znovu potká...
„Lisa, stejně jako Simon, pochází ze skromných poměrů, z předměstí, a najednou se ocitá na druhé straně propasti, která od sebe odděluje dva světy,“ říká o hlavní ženské postavě García. „Z hotelové školy se dostává jako host do luxusních hotelů a zdá se, že její proměna je úspěšná. Zbožňovala svého prvního muže a teď nechává toho druhého, aby zbožňoval on ji. Lisa je taková, jakou ji chtějí mít ostatní. Až do chvíle, než se na scéně znovu objeví Simon. Prožije znovu tu šílenou lásku, kterou má stále v sobě, ale dokáže ten cit převážit nad pohodlím luxusu a peněz?“
Benoît Magimel a Pierre Niney hrají soky v lásce.
Pozoruhodná je i postava Léa, kterého skvěle vystihl přední francouzský herec Benoît Magimel. Jeho mlčenlivost vytváří zdání tvrdosti, ale zároveň velké citlivosti, bezpodmínečné lásky, která nezná hranice, ale ani slitování.
García říká, že jí Magimel svým výkonem hodně pomohl. „I když přijde na to, co se proti němu chystá, nepřestává Lisu milovat. Magnetismus Benoîta Magimela dodává Léově postavě sílu. Dokázal nádherně podat půvab a ledovou zuřivost milujících, ale nemilovaných mužů.”
García tento klasický příběh milostného trojúhelníku, jaké tu byly, jsou a budou, zasadila velmi ústrojně do společenského kontextu dnešního světa, v němž se rychle a cynicky točí peníze. „A potom se ukazují další světy, další společenské problémy. Bariéry, které jsou ponižující, jakmile se jeden z milenců otáčí ke svému prostředí zády. Bariéry, které se vynořují jak ve společenských stycích, které se vyostřují a v nichž se mnohé zamlčuje, tak i v těch nejosobnějších. Všichni jsme zraňováni hořkostí tohoto světa, kde člověk nemůže hrát, aniž by ho to nepoznamenalo. To je, podle mě, výpověď mého filmu o naší době.“