Ema Businská ze Zlaté labutě: Sport mě dělá šťastnou

Sníte ještě o vlastní cukrárně?

Pořád, je to můj sen, který si chci splnit, i když si uvědomuji, že to nebude úplně lehké.

Máte cukrářství v rodině?

Tuším, že rodiče mého dědy, který už bohužel zemřel, měli cukrárnu v Písku. Nevím, jestli tam ještě stojí, dohledávala jsem ji a nemohla ji najít. Moje máma hrozně ráda peče a mě naučila všechny možné pekařské fígle.

Po základní škole jste si podala dvě přihlášky na konzervatoř. Na herectví váz vzali, na zpěv to nevyšlo. Tušíte proč?

To já nevím. Zpěv byl mojí prioritou, zatímco herectví jsem nikdy nedělala, nechodila jsem do žádného dramaťáku ani na přípravku do divadla. Na přijímačky jsem se připravila, jak nejlíp jsem uměla. Chodila jsem na doučování, na hudební teorii, abych všechno zvládala, ale nestačilo to. Asi ten můj zpěv nebyl takový, aby mě vzali.

Dál zpíváte, na sociálních sítích vás chválí za písně Amy Winehouse, britské jazzové, soulové a bluesové zpěvačky, která zemřela v pouhých 27 letech. Je to váš idol?

Můj idol není, jen mám ráda její písničky. Že bych kvitovala její život, to se nedá říct, jde trošku o ztracený talent. Je mi líto, co se jí stalo.

Diváci vás znali ze seriálu Ulice, ve kterém jste hrála problematickou Sáru, drsňačku z děcáku. Šlo o vaši první větší hereckou zkušenost. Nebylo náročné začínat rolí ne zrovna sympatické dívky?

Nebylo. Ani jsem to tak nebrala. Vlastně je mi jedno, jestli s postavou diváci sympatizují, nebo ne, to už je na nich. Já bych divákům chtěla být sympatická svým hereckým výkonem. Snažím se roli zahrát co nejlíp.

A co Kristýna ze Zlaté labutě? Ta dokonce donáší na kolegy řediteli…

Myslím si, že ona by mohla být divákům sympatičtější než Sára z Ulice. Kristýna má těžký osud, jak se ukázalo, a ještě víc ukáže ve druhé sérii. Není úplně taková, jak se původně zdála. Měla nějaký důvod k tomu, proč se tak chovala. Asi mám talent na takové typy postav, vždycky hraju podobné holky.

Bylo těžší vžít se do dobové prvorepublikové postavy?

Ne, myslím si, že obě postavy jsou vesměs stejné, jen je potřeba zohlednit dobu, ve které se nacházejí. Přece jen třicátá a čtyřicátá léta byla jiná než jednadvacáté století. Jinak se mluvilo, byla jiná kultura chování, jiný tlak na společnost a na ženy. Obě ty holky jsou ve způsobu, jakým přemýšlejí, podobné.

Máte s postavou Kristýny něco společného?

Obě jsme hrozně ambiciózní! Hodně cílevědomé.

Její vývoj probíhá zajímavě: podlehne vábení ředitele, s nímž otěhotní, z šéfové se vyklube její matka, je nadšená z chování fanatického otce nacisty… To vypadá na hodně poutavou dějovou linku.

Vy jste říkala, že je nadšená? S tím otcem je to všechno trochu jinak. Kristýna kvůli tomu, že vyrůstala jen s tátou, neznala jiný pohled na svět, než který jí zprostředkoval on. Uplatňoval přísnou výchovu, musela se před ním chovat velmi korektně. Myslím si, že jeho chování nekvituje, ale musí ho respektovat.

Muž v té době byl ve společnosti postavený vysoko nad ženou. A jí nezbývalo nic jiného než se podle toho chovat. Měla opravdu tvrdou výchovu.

Vlivu svého otce se ale potom začne vymykat…

Ano, začíná se vzpírat, když zjistí, že Valerie, šéfová z oddělení módy, je vlastně její máma, kterou jí táta zapřel. Ve druhé sérii ještě nastane pěkné peklíčko. Myslím si, že s otcem nemá úplně dobrý vztah a je teď ráda, že našla matku.

Jaké máte na roli ohlasy?

Zatím jen pozitivní, musím to zaklepat na vše, kam se dá. I když se pochopitelně najdou diváci, kterým není postava sympatická, ale tak je to vždycky. Jak se říká: sto lidí, sto chutí.

Jde o nejmladší prodavačku v partě ostatních, což odpovídá i skutečnosti, že jste benjamínkem mezi ostatními herečkami. Jak vás mezi sebe přijaly?

Asi dobře, zpočátku to pro mě bylo těžké, protože jsem se na place s nikým neznala. Přece jen ostatní herečky už spolu hrály a znaly se, takže měly mezi sebou trošku jiný vztah. A mně chvilku trvalo, než jsem se zapojila, ale teď je všechno v pohodě.

Říkala jste mi, že máte za sebou natáčení nějakého filmu. Oč jde?

Točila jsem tragikomický film pro Českou televizi, kde jsem si střihla jednu z hlavních postav, zdravotní sestřičku. A bylo to super.

A jak dopadl casting, na který jste se chystala?

Nevím, nikdo mi nedal vědět. Šlo o dobovku z doby spisovatelky Boženy Němcové, Karla Havlíčka Borovského a ostatních, v níž jsem měla hrát nejlepší kamarádku hlavní postavy.

Pocházíte ze sportovní rodiny, maminka plavala, tatínek reprezentoval naši republiku ve veslování, zúčastnil se olympijských her. Co vy a sport?

Před časem jsem dělala rozhovor pro olympijský tým, kde mě fotili, jak sedím na lodi a vesluji. Já a sport jsme neodlučitelní kamarádi, patří ke mně. Došlo mi, že bez sportu to nejsem stoprocentně já. Jde o můj únik. Sport pro mě znamená aktivitu, u které si nejvíc odpočinu, vypnu. Mám kromě něj ještě pečení a háčkování.

Herectví je o neustálém vydávání emocí, učení se textů, hlídání, aby člověk vypadal dobře na kameře, byl vyspalý, neustále máte zapojený mozek. Kdežto na vodě při veslování nemyslím na nic jiného, než že zabírám vesly pod vodou. Sport prostě miluju.

Nejspíš proto jste se rozhodla souběžně při studiu Pražské konzervatoře jít na fakultu tělesné výchovy a sportu…

To je právě ono. Asi před dvěma lety jsem zažila období, kdy jsem byla na dně. Měla jsem nějaké osobní problémy a fyzicky jsem na tom taky nebyla nejlíp. A proto jsem se sportem úplně sekla. Pak mi došlo, že ho potřebuju, že mě dělá šťastnou a že musím být i v jiném prostředí než jen v hereckém. Takže jsem se dala dohromady, začala znovu sportovat a pořádně jíst.

Šlo o náročné období ve všech rovinách, nicméně jsem si během něj uvědomila spoustu věcí, na které bych jinak nepřišla.