Do kin vstupuje thriller s Karlem Rodenem, zkoumá vážné téma viny a trestu

Thriller plný záhad, tajemství a překvapivého rozuzlení sklidil už před domácí premiérou úspěchy na filmových festivalech. Karel Roden získal cenu pro nejlepšího herce na přehlídce v New Yorku, Robert Sedláček cenu pro nejlepšího evropského režiséra v Londýně a snímek si přivezl ceny i z festivalů v Los Angeles, Florencii či Barceloně.

Děj se odehrává během jediného letního večera. Roden se v roli záhadného muže Radka vrací po dvaceti letech z Ameriky na pár hodin do Prahy, aby zde nalezl jistou mladou ženu a jednou provždy se vypořádal s minulostí.

V pátrání po ženě mu pomáhá ambiciózní rozhlasová moderátorka, která jeho příběh dostane do své noční show. K jejímu zděšení a ke zděšení posluchačů však začne v živém vysílání vyplouvat na povrch dávná vražda. Ukazuje se, že Radek vše plánoval několik let, a během jeho vyprávění je do pochmurného příběhu vtažena nejen moderátorka, ale i pražská kriminálka a další aktéři dlouho zapomenutých, možná promlčených událostí.

Důležitým tématem je možnost promlčení těžkých zločinů včetně vraždy. „Jedním z důvodů promlčení je slábnutí důkazů a riziko, že bude odsouzen někdo nevinný. To je také jediný důvod, kterému rozumím. Je ale hrozné, že i když se na pachatele později přijde, sám se třeba přizná, nelze ho už potrestat. Ani si nechci představovat, že by se mě to osobně týkalo,“ říká k problematice Karel Roden.

Režisér Sedláček vidí téma jinak: „Víc než téma promlčené vraždy mě zaujalo, co s sebou nevyřešené případy nesou, totiž pomstu. Kriminální filmy jsou plné pomsty, ale v životě pomsta po letech není možná. Když se přijdete po letech pomstít, ublížíte viníkovi, který si už své provinění ani nepamatuje. A kolem viníka se objeví za ten čas několik nových postav, kterým tím ublížíte taky, a ty za nic nemůžou. Když vrátit ránu, tak hned, anebo se naučit odpouštět.“

Představitelka moderátorky Evy Bára Bočková v tom má jasno: „Vůbec nechápu, proč se tresty promlčují. Když něco udělám, tak musím být potrestaný,“ říká herečka, pro kterou je Eva první hlavní rolí. „Hraju takovou ambiciózní slečnu. Hrozně ji baví její práce, studuje psychologii. Má svůj pořad na Radiožurnálu. Zkontaktoval ji Radek, který jí nabídl kauzu. Šla do toho, aniž věděla, o co jde, protože ji zajímají šokující věci.“

Natáčení bylo náročné, protože se často točilo v noci, a jak říká režisér, po druhé hodině už chodí všichni jako stíny. „Od šesti do půlnoci je pro režiséra český herec nejlepším partnerem. Ale my točili v létě, kdy bylo málo tmy, takže se točilo od deseti večer do pěti ráno. A Karel měl obrovské špalky textu.“

Bočková dosud mnoho zkušeností s natáčením neměla, objevila se jen v několika menších rolích. „Většinu času trávím v divadle, takže jsem zvyklá, že se nejprve dva měsíce zkouší a pak se jde teprve před lidi. Ale s Robertem se mi točilo dobře, pracuje podobně jako já, je tichý, klidný a soustředěný. Snadné to přesto nebylo, protože role, kdy člověk hraje postavu v průběhu jednoho dne, jsou nejtěžší. Já potřebuju postavu znát a vytvořit si ji.“

Thriller Promlčeno poukazuje na citlivé společenské téma. Promlčecí doba vraždy se u nás pohybuje od patnácti do třiceti let. Jsme jedním z několika států v Evropě, který stále institut promlčení udržuje. Až 94 procent Čechů však s touto podobou zákona nesouhlasí.

„Trestné činy se pachateli nesmějí vyplácet ani po mnoha letech. Trest viníka plní pro pozůstalé obětí vražd také jakousi psychoterapeutickou funkci principem satisfakce, zadostiučinění,“ říká například český psychiatr Cyril Höschl.

Své o tom vědí i herečky z filmu Vilma Cibulková a Julie Šurková. „Měla jsem spolužáka Pavla, kterého na přechodu v Praze přejelo auto. To auto projelo stotřicetikilometrovou rychlostí a zmizelo. Dnes už je to promlčeno a pachatel nikdy nebyl nalezen,“ vzpomíná Cibulková a dodává, že se s podobným filmem ještě nikdy nesetkala, a do poslední chvíle nevěděla, jak Promlčeno nakonec dopadne.

Případ Julie Šurkové se zase promlčení postupně blíží. Její otec zmizel před patnácti lety. „Slavil čtyřicáté narozeniny a druhý den najednou zmizel. Nikdo neví, co se stalo, já si osobně myslím, že je mrtvý. Je důležité mít kam položit květinu, zapálit svíčku,“ říká Šurková.

Zajímavostí je i pozoruhodná dražba: Plakát filmu podepsaný Karlem Rodenem a Bárou Bočkovou se totiž vydražil za více než sto tisíc korun. Původně ho vyhrál náhodný mladý muž v soutěži na facebookové stránce filmu. Po obdržení výhry ji zkusil z legrace nabídnout do aukce. Zpočátku bláhový nápad se vyplatil a plakát vydražil za nečekanou sumu přesahující částku sto tisíc korun.

Novým majitelem se stal nadšený filmový fanoušek a sběratel plakátů Alexej Jaroš mladší, který svou vášeň pravděpodobně získal po svém otci, Alexeji Jarošovi. Ten je autorem plakátů k řadě známých českých filmů, jako je Marečku, podejte mi pero, Jak utopit doktora Mráčka, Tajemství hradu v Karpatech, Léto s kovbojem, Fešák Hubert nebo Jen si tak trochu písknout.

„Plakát jsem potřeboval, abych uzavřel sbírku. Navíc jsem věděl, že podpis Karla Rodena, který se téměř na nic nepodepisuje, má hodnotu sám o sobě. Nechal jsem se trochu unést bláznivým průběhem aukce, ale uvidíme za dvacet let, jestli to byla hloupost, nebo dobrá investice,“ říká nový majitel plakátu, který graficky zpracoval Jan Poukar a fotografie pro něj pořídil Tomáš Třeštík.

Může se vám hodit na Firmy.cz: