David Švehlík: Jsem závislý na lásce

Co vás vedlo k tomu, abyste – co vím – prvně natáčel na Slovensku?

Fentasy je mým prvním filmem, který jsem tam točil, ovšem úplně první mou prací na Slovensku byla první řada Kriminálky Anděl (režie Peter Bebjak - pozn. red.)… Do Bratislavy jsem se tak pracovně po letech vracel.

Čím vás přesvědčil debutující slovenský režisér Samuel Vičan, abyste roli vzal?

Oslovilo mě jeho nadšení dělat film. Ale abych ještě vše doplnil, Samuel Fentasy režíroval spolu s Anastasií Hoppanovou, která také k filmu napsala scénář. Ten byl v rámci žánru v pořádku, tak jsem si řekl: proč to nezkusit.

Nelituji, naopak. Anastasia byla jako režisérka velmi dobrá. Dokázala klást velmi zajímavé otázky, dokázala herce dovést tam, kam potřebovala, potřebovali. A abych ještě nezapomněl na Samuela, ten byl zas takový „energetický zdroj“. Oba dělali Fentasy velmi poctivě.

Prozradím, že hrajete policistu, vyšetřovatele. A mluvíte česky. Byl byste schopný hrát ve slovenštině?

Slovenštinu mám velice rád, chodil jsem do školy, kde jsme ještě četli slovenské texty, alespoň pár hodin, co si pamatuji. Ale hrát v ní bych si netroufnul. Neovládám ji na takové úrovni, aniž by nebylo znát, že nejsem rodilý Slovák.

Jenže snímek zachycuje slovenský příběh. Tohle jste neřešili, jak tam čeština zapadne?

Bavili jsme se o tom, samozřejmě. Došli jsme k tomu, že ději to nebude nijak vadit. Navíc, jak to vidím já, film má oslovit diváky jak v Česku, tak na Slovensku, plus v obou státech žije silná komunita Čechů a Slováků.

Dodám k tomu, že se natáčelo už skoro před pěti lety, konkrétně na podzim to bude pět let. Postupně vzniklo několik verzí, protože tvůrci mimo jiné vyjednávali o jeho uvedení snímku na platformách, a to ve Spojených státech (fentanyl alias zombie droga je v USA postrachem - pozn. red.).

To jistě souvisí s tím, že právě tam je fentanyl velký problém. Jak dalece jste šel při přípravě na svou roli do reálií?

Přiznám se, že jsem tuhle kauzu neznal. I proto, že nejsem moc zdatný, co se týče orientace v aktuálním dění. V tom společenském, politickém, jak bych to asi nazval… Na natáčení Fentasy ovšem byl přítomný člověk (bývalý detektiv Michal Čierny, jenž pracoval na protidrogovém oddělení, sám píše knihy - pozn. red.), jenž případ, jímž se tvůrci inspirovali, znal. Pomáhal také při psaní scénáře…

Co vím, tak tahle kauza byla pro Slovensko velká událost. Fentanyl se z něj začal šířit do světa. Nikdo tehdy netušil, co se s ním stane dál.

Pamatujete si, co vám k vaší roli bývalý detektiv řekl?

Odpovím, že ani moc ne. Od té doby jsem udělal spoustu dalších věcí. Teď se například plně soustředím na seriál Studna režisérky Terezy Kopáčové.

K tomu se určitě dostaneme. Vrátím vás k Fentasy. Jak často bere David Švehlík nabídky debutantů?

Tohle byl vůbec první projekt, kde jsem dostal podobnou nabídku. A není to tím, že bych se tomu cíleně vyhýbal. Občas se mi ozve nějaký student, který mě chce obsadit do svého debutu. Zatím to ale nevyšlo, protože se nám nepodařilo najít termín.

Fentasy je plná mladých lidí, slovenských herců. Znal jste aspoň některé?

Ne, neznal jsem nikoho. Ale Kristína (Kristína Kanátová hraje hlavní roli Sofie - pozn. red.) mi přijde typově velmi zajímavá. Točila už mimo jiné s Petrem Bebjakem Čáru (2017), Noël Czuczor s ním dělal Zprávu (2020), stejně jako Peter Ondrejička…

Samovi se vedle dobrého hereckého obsazení povedlo dát dohromady tým i v „neherecké“ rovině. Věděl, koho má oslovit. Pracuje v reklamě, v branži se pohybuje, má přehled.

Hudbu k filmu složil Ondřej Brousek. Po rozhovoru jdete hrát do Ungeltu, Příběh ze zoo. Na jevišti budete jen vy dva. Je náhoda, že vás spojil i tenhle slovenský snímek?

Náhoda to asi není, protože Ondra je skvělý muzikant, skladatel, vedle toho, že je i skvělý herec. U zmíněného filmu dostal – podobně jako jiní – velký prostor, což si pochvaloval. Mohl si s ním poradit, jak uznal za vhodné. Mimochodem hudba k Fentasy se velmi podařila.

Přimlouval jste se za něj u tvůrců, aby mu „kšeft“ dali?

Vůbec ne. O tom, že dělá hudbu pro Fentasy, jsem se dozvěděl až od něj. Když mi kdysi řekl: zrovna se na tebe dívám, bylo to pro mě velké překvapení. Příběh ze zoo nás totiž svedl dohromady až později (2022 - pozn. red.), dávno po natáčení…

Proč tedy jde do kin film až nyní?

To je otázka spíš na Sama, ale já sám jsem byl přichystaný na premiéru už před dvěma lety. Těšil jsem se do Bratislavy, že si udělám výlet, jenže k tomu nedošlo… Asi vše ovšem souvisí s tím, jak se film neustále upravoval.

Pamatuji si, že moje postava měla výraznou linku směrem do soukromí, což – se přiznám – mám v rámci žánru rád. Nakonec z něj vypadla. Naopak tam zůstaly v podstatné míře záběry z jednoho jediného natáčecího dne, kde jsem s Kristínkou seděl jako vyšetřovatel místnosti a vedl jsem její výslech. Byla to opravdu hromada textu, kterou jsme museli odříkat.

Teď už nastal čas na otázky na seriál platformy Voyo, který budí velký zájem, na Studnu. Prozradíte, proč jste vy, známý rolemi krasavců, šel do dramatu známého z 30 případů majora Zemana?

Tereza Kopáčová, režisérka, to je moje odpověď. Plus Miro Šifra scénář, dodám… Na prvním místě pro ně není vytvořit ambiciózní projekt. Nejde se po senzaci, neřeší se slavná replika: toho večera byl otec poněkud neklidný a podobně…

O tom tam na prvním místě nejde. Celkově jde o velmi silný psychologický profil soužití, jak rodinného, tak sousedského. Velký prostor je v našem pojetí věnovaný ženě pana Jelínka, kterého hraju. Dalo by se říci, že seriál zachytí pozici ženy ve vztahu. Řeší, zda se dalo tragédii (ne)předejít. Co tenhle dost příšerný příběh rodiny vygradovalo? Pak je tam silný příběh jejich vymodleného syna, z jehož perspektivy je dění také vnímáno.

Bude to opravdu tak jiné než díl, který známe skoro každý?

Bude. Víme totiž, že původní předlohu zná skutečně snad každý třetí Čech, je notoricky známá. I díky tomu má seriál už nyní reklamu skoro zadarmo. Netočíme ale vše znovu doslova. Jak jsem již říkal, soustředí se na události, které téhle, dodnes záhadné, příšerné události předcházely.

Kde vaše vyprávění začíná?

V momentě, kdy se Jelínek seznámí se slečnou Marií. Vznikne velká láska, která – jak víme – skončí po desítkách let tragicky.

V roli projdete desítky let. Třicet vám už není. Jak hodně vás budou omlazovat?

To je další věc, která mě na seriálu baví… Jelínkovi bylo hodně přes padesát, když tragicky zemřel. K tomu, abych vypadal tak, jak mám, jako on, pomůže třeba to, že (ne)mám vousy. Ostatně proto jsem nyní neoholený. V nejmladším období své role naopak vousy mít vůbec nebudu. Podle potřeby mi změní i účes, podstříhají vlasy, což se před válkou nosívalo. A v té starší fázi života postavy budu mít prošedivělé vlasy. Ne úplně šedivé, spíš jako jakési „mapy“.

Jak daleko jste v natáčení?

Začali jsme v polovině února. Máme za sebou zimní blok. Brzy začneme natáčet jarní záběry. Čekáme na teplé dny, na dobu, kdy se velká láska Jelínkových zrodila.

Vaší výraznou rolí byl alkoholik v Úsměvech smutných mužů. Teď jste vyšetřovatelem, který řeší drogový byznys. Nedá mi to se nezeptat: jste na čemkoli ve svém životě závislý?

Jsem závislý na lásce.