Článek
Proč právě Jan Tleskač a jeho příběh?
Když jsem byl kluk, byl pro mne Jan Tleskač nejtajemnější postavou Foglarových knížek. Záhada hlavolamu byla také mou první knížkou, kterou jsem asi jako sedmiletý přečetl. A četl jsem ji pořád dokola. Četl jsem i Rychlé šípy, které měl můj o pět let starší brácha v sešitovém salátovém vydání. A hodně mě to bavilo. Záhada hlavolamu byla úžasná knížka. U nás v ulici ji měl jen jeden člověk, tramp, a on nám ji půjčoval. Byla zvláštně vázaná, v kůži, s ilustracemi Jana Fišera. Neskutečně mě fascinoval Tleskač, hlavolam i létající kolo. Proto to bylo asi to první, co mě napadlo, když jsme se v nakladatelství Albatros bavili, co mám v plánu psát.
Poodhalujete v knize tajemství Jana Tleskače?
Něco ano, ale některá tajemství zůstanou. Ono zase není dobré všechno říci a rozbalit. Je to, jako když má člověk vánoční dárek, začne ho rozbalovat, zahlédne například roh knihy s kouskem obrázku, ale většinu ještě zakrývá vánoční papír. Tak nějak by to mělo být s Tleskačem. Něco se poodhalí, něco se řeší a vyřeší, ale dost toho důležitého zůstane pořád tajemstvím. Myslím si, že nejde ježka v kleci a Jana Tleskače doslovně vybalit a naservírovat. Tajemství musí zůstat.
Nebál jste se reakcí kovaných příznivců Foglara, že se pouštíte do jeho vod?
Na to jsem samozřejmě myslel, ale hodně by mě to limitovalo. Svazovalo mě už to, že vlastně vstupuji do světa foglarovek, a když jsem psal první verze, kniha je asi sedmá verze, úplně jsem cítil Jestřába (skautská přezdívka Jaroslava Foglara, pozn. aut.) za krkem. Jako kdyby mě bušil do hlavy a jakoby škrtil. První verze byly špatné. Než jsem našel přesný tvar, než jsem našel, kudy mám příběh vést, tak to trvalo. Čtyři roky života, než jsem pochopil, kam mě Foglar mlácením do hlavy směřuje. Cílovou skupinou mé knihy jsou děti. Ale jedenadvacátého století, ne třicátých nebo osmdesátých let minulého století. Takže jsem spíš myslel na současného čtenáře než na nás taťky a dědečky. Možná to pro dědečky bude problém, ale věřím tomu, že dětský čtenář, i když třeba nezná Foglara, si to přečte rád a díky tomu se k němu dostane. To byl můj hlavní motiv.
David Jan Žák a pokřtil svou knihu v doprovodu ilustrátorky Renaty Wilfling a Michala Škrabala, představitele Jana Tleskače z filmu Záhada hlavolamu od Petra Kotka.
Na křtu své knihy jste říkal, že jste se s Jaroslavem Foglarem osobně znali, vážil jste si ho. To by mohlo být zárukou.
Byl takovým mým mentorem. Díky němu píšu. Byl vlastně mým prvním čtenářem. Četl i mou první knížku, kterou jsem napsal jako dvanáctiletý kluk. Jmenovala se Zálesácké dobrodružství a je to vlastně první verze mé pozdější knihy Zmizení Edwina Lindy. Foglar to četl a povzbuzoval mě. Četl i mé komiksy, které jsem jako kluk kreslil. Psal mi povzbudivé komentáře, kresli dál, piš dál, je to skvělé, nesmíš se vzdát. A vlastně díky němu jsem to nevzdal. I když se mi třeba nedařilo, nebo to nešlo, vždycky jsem si na něj vzpomněl. Byl pro mě opravdu velkým učitelem a vlastně prvním redaktorem.
Myslíte, že by Tleskačův příběh mohl být zfilmovaný? Knihu Návrat Krále Šumavy jste také nepsal s tím, že podle ní David Ondříček natočí minisérii.
Uvidíme. David Ondříček knihu teď četl, tak uvidíme, co mi na to řekne. Viděli jsme se na předpremiéře Krále Šumavy a já mu říkal: Davide, píšu scénář podle povídky, kterou jsi četl, mám ti to poslat? A on říkal: Prosím tě, teď mi nic neposílej, teď jsem začtený do Tleskače. Samozřejmě by to pro mne bylo úžasné. Ale chápu, že plno čtenářů bude čekat, jestli nenapíšu pokračování, nebo naopak knihu o tom, co tomu předcházelo, abych z toho udělal sérii. O tom se však rozhodne v nakladatelství. Pokud by to skautská nadace a nakladatel chtěli, rád se do toho pustím, protože to promyšlené mám.
Jaké pocity máte z minisérie Král Šumavy: Fantom temného kraje?
Moc se mi líbí. Viděl jsem ji dvakrát a musím přiznat, že jsem rád, že David na scénáři pracoval před i při natáčení, protože najednou třeba vycítil, že chce něco obměnit. Fascinuje mě na něm, že je plně soustředěný na práci, které je oddaný, má naprosto profesionální přístup. Opravdu bylo znát, že během natáčení i po něm v postprodukci tím žil a dýchal za to. Jsem za něj moc rád a také za to, že minisérii dělal on. Je úžasné s ním spolupracovat, protože to je profesionál, který ví přesně, co chce, ale hlavně je to neskutečně vlídný člověk.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Kniha: Tleskač - David Jan Žák