Článek
Dobeš svůj zatím poslední celovečerní titul označuje za černou vlasteneckou komedii. Řeší, zda patriotismus je, nebo není přežitek, a pokud není, jak by se měl projevovat. Vlastenectví je podle něj problematické, a přitom krásné.
„Neposmívám se nikomu, kdo o sobě řekne, že je vlastenec. Chci ale, aby to nějak prokázal. Filmem bych nerad kázal. Snažím se spíš otevírat témata, kterým se kolegové v tvorbě vyhýbají,“ poznamenává.
Středobodem příběhu je snaha protagonistů přinést důkazy o spolupráci mezi nacisty a Vatikánem. Se zpřístupněním vatikánských archivů, k němuž katolická církev přistoupila před pěti lety, nicméně podle Dobeše nesouvisí.
„Ďáblova sbírka má sdělit, že vztah k organizaci s kořeny hluboko v minulosti by měl být velmi opatrný. Coby autor původního scénáře k Jáklovu filmu Jan Žižka vím, že církev ve středověku často sloužila pouze jako správce objektů panovníka, nikoli jejich vlastník,“ podotýká.
Bez finanční podpory
Produkci snímku financoval čistě z vlastních zdrojů a padly na ni veškeré jeho úspory. Nezávislý počin šest let natáčel a tři roky ho dokončoval ve střižně.
„Výhoda nezávislosti spočívá v tom, že projekt můžete pilovat tak dlouho, dokud neusoudíte, že má jít ven. Navíc vás nesvazuje podvědomí. Česká kinematografie je dlouhodobě průměrná, protože tvůrce omezuje systém čili způsob financování děl. Zakázal jsem si scénář nabízet jakémukoli fondu, protože by mi nedovolil roztáhnout křídla,“ poznamenává.
Film měl premiéru loni na podzim, shodou okolností ve stejné době, kdy premiér Petr Fiala podepsal konkordát, tedy smlouvu mezi Českou republikou a Svatým stolcem. Kontrakt slovy ministerského předsedy zdůrazňuje svobodu vyznání a prohlubuje spolupráci v oblastech duchovní služby.
