Chris Hemsworth: Dávka vzteku pro roli Dementuse se rodila v maskérně

Pocházíte z Austrálie. Stejně jako režisér filmu George Miller. Ovlivnily vás nějak jeho předešlé snímky?

Když jsem vyrůstal, byl to Krokodýl Dundee (režie Peter Faiman, pozn. red.) a právě Šílený Max, které patřily k mým zásadním dětským filmovým zážitkům. A to dokonce tak, že jsem se chtěl pod jejich vlivem stát hercem, toužil jsem se být v tomhle světě. Dodnes si velmi živě pamatuju, jak jsem se s tátou díval právě na Šíleného Maxe a pak si s ním povídal o motorkách, autech a o světě, který George vytvořil. Navíc táta tehdy opravdu závodil na motorkách a znal spoustu kaskadérů…

S tímhle snímkem tedy mám spojenou nostalgii, i po letech se tak cítím jako to malé dítě, které se na Šíleného Maxe dívalo poprvé. Natáčet pokračování bylo pro mě jako splněný sen.

A co scénář? Líbil se vám hned?

Ano, líbil se mi moc, ale nebyl to tradiční scénář. Byly v něm storyboardy (předběžná vizualizace filmu - pozn. red.), obrazové materiály, informační pasáže podobné těm z románů, a pak samozřejmě dialogy a scény… Tohle mě bavilo. Šlo o ten nejúžasnější způsob, jak číst scénář. Vlastně nevím, proč to takhle lidé kolem filmů nedělají častěji. Podobný způsob ztvárnění vás okamžitě zavede do daného světa, umožní vám hlubší pochopení toho, o čem snímek bude.

I přes všechny popsané detaily musí nastat nějaká alchymie, která slova ze stránek promění v živou bytost…

Je to proces. Řadu let předtím, než jsme začali natáčet, jsme s tvůrci diskutovali o psychologii, filozofii, o diktátorech. O velkých historických postavách, jejichž společným rysem bylo a je, že se prezentují jako všudypřítomní, éteričtí, božští, zároveň mají schopnost manipulace se zranitelnou skupinou lidí.

Říkají všechny ty věty typu: „Znám vaše problémy a vím, kdo je způsobil. Vím, jaké jsou vaše obavy, a vím, jak je vyřešit.“

Tenhle jejich společný rys jsme chtěli do mé postavy dostat. Od způsobu, jakým mluví, po témata, o nichž mluví. Řešili jsme proto další související věci. Jak se bude Dementus oblékat? Jak se bude pohybovat? Jak přitáhne své následovníky? Jaké bude mít charisma, aby mohl shromáždit tu hromadu motorkářů a lidí, kteří za ním půjdou?

Jak to pak vypadalo, když jste s režisérem vytvářeli vaši postavu den po dni?

Byla to čistá radost. Dva nebo tři roky před natáčením jsme se o všem, co jsem už popisoval, bavili. Dementus, můj antihrdina, byl neustále pod drobnohledem, neustále jsme v něm cosi objevovali, řešili jsme, co s ním budeme dělat.

Měli jsme scénář, který byl „biblí“, ovšem také se měnil, a to pod vlivem tvůrčích diskusí, v nichž jsme probírali, co ještě v postavě zvýraznit, posunout…

George má v tomhle bohaté zkušenosti, ságu dělá 45 let, zná ji z každého úhlu, ale dokáže zároveň naslouchat jiným. Bral jsem jako výsadu, že jsem k těmhle lidem patřil, že jsem s ním mohl sedět u stolu, nabízet mu své nápady a že mě on vnímal.

Pojďme k dalším postavám snímku. Co přináší Anya Taylor-Joyová - osamělá bytost ve světě šílenců, bojovnice, která vůdci čelí -, do Furiosy?

Anya je fantastická, stejně jako její postava, jež až neuvěřitelně musela potlačit zranitelnost a strach. Nachází se totiž v prostředí, kde není schopna projevit nic, co by byť vzdáleně připomínalo empatii či slabost. Tohle vše ale bublá uvnitř, kdesi hluboko v ní, pod povrchem… Anya tyhle emoce dokázala zhmotnit. Je skvělá herečka, její postava tak pro diváka skvěle funguje. Stejně jako napětí mezi námi, mezi našimi postavami.

K vaší postavě patřilo složité líčení. Jak dlouho trvalo?

V hotelu mě vyzvedávali ve tři hodiny ráno, následně jsem strávil čtyři hodiny v maskérně. Určitě i z toho se zrodila oprávněná – nebo spíš potřebná – dávka vzteku, kterou jsem pak mohl projevit před kamerou… To křeslo v maskérně totiž bývalo mou pravidelnou lekcí klidu, sezení bez pohybu mi obecně nejde. Mám obvykle tendence se vrtět, být roztržitý… To křeslo mi dalo čas, spoustu času na to přemýšlet o postavě Dementuse.

Co byste chtěl, aby si diváci z této úžasné odysey odnesli?

Myslím, že jedinečnost filmu, a to i ve srovnání s ostatními díly ságy Šíleného Maxe, spočívá v tom, že se odehrává v průběhu patnácti let. Má pro vyprávění příběhu velký prostor. Je v něm až shakespearovský epický příběh, v němž se míchá moc, vtip a souboje hlavních postav o různé zdroje, které potřebují pro přežití. A co si mají odnést diváci? Zážitek ze skvělého filmu. Je to vysokooktanový, adrenalinový, akční příběh, ale zároveň také příběh o skutečných postavách.

Rozhovor Novinkám.cz poskytli tvůrci filmu s exkluzivitou pro Česko.