Charlie Chaplin pobuřoval politickými postoji i libidem. Od jeho narození uplynulo 132 let

Charles Chaplin se narodil 16. dubna 1889 v Londýně. Jeho dětství bylo všechno jen ne šťastné. Otec byl alkoholik a záhy po narození Charlese od rodiny odešel. Zemřel v pouhých 38 letech na cirhózu jater. Matka trpěla psychózami, které mohly mít původ v podvýživě a onemocnění syfilidou, nebyla tak schopná se o Charlese a jeho nevlastního bratra Sydneyho postarat. Děti tedy byly odkázány hlavně samy na sebe a na čas dokonce skončily v chudobinci.

Chaplin „odstartoval” hereckou kariéru záhy, už v osmi letech. Potřeboval si vydělávat na živobytí, a tak začal s pantomimou a imitací nejprve v Caseyho cirkuse a později v různých londýnských zábavních podnicích. V roce 1912 odjel s jedním z kabaretů na „štaci“ do USA.

V Hollywoodu se rozvíjí němý film, který Chaplina nejen okouzlil, ale přímo pohltil. Seznámil se s filmovým producentem a režisérem Mackem Sennettem, díky němuž  získal roční kontrakt u filmové společnosti Keystone Studios, která se specializovala na grotesky.

Chaplin se pustil do práce. Filmy si vymýšlí, režíruje a hraje v nich hlavní roli. V roce 1914 se zrodila jedna z nejslavnějších filmových postav – smutný tulák, který uměl vyvolat smích i soucit. Pro společnost Keystone natočil v průběhu roku 35 krátkých filmů a jeden dlouhometrážní.

Na konci roku 1914 podepsal Chaplin novou smlouvu, tentokrát se společností Essaney. Pro tu natočil 15 krátkých filmů. Po neshodách ale na začátku roku 1916 odchází a podepisuje smlouvu na 12 dvoudílných komedií se společností Mutual Film Corporation. Těchto 12 krátkých filmů je považováno za vrchol jeho krátkometrážní tvorby.

Rok 1917 přinesl Chaplinovu úsilí první sladké ovoce: konečně si mohl pořídit nejen dům, ale i vlastní ateliéry. V těch pak pro společnost First National natočil v letech 1918 až 1923 devět snímků, mimo jiné slavný celovečerní film Kid (1921) – příběh tuláka a malého opuštěného chlapce.

V roce 1919 Chaplin spoluzakládá s několika dalšími slavnými herci společnosti United Artists, což mu dalo uměleckou svobodu.

Pro mnoho oblíbených komiků němých grotesek znamenal nástup zvukového filmu rychlý konec kariéry. Technická omezení raného zvukového filmu nepřála fyzickým gagům a rychlé akci, žánr grotesky tak téměř zanikl. Přišli noví komediální herci těžící z dialogu a divadelního či operetního typu komiky.

Také Chaplin přemýšlel, jak dál. Díky tomu, že dokázal mistrně vyprávět příběh obrazem, neztratil se ani s nástupem zvuku.

Chaplin obohatil zvukem už svůj film Světla velkoměsta (1931), byl to ovšem jen hudební doprovod bez dialogů. Hlas slavného komika mohli filmoví diváci poprvé zaslechnout až v protifašistickém filmu Diktátor (1940), v němž coby vůdce Hynkel trefně parodoval samotného Hitlera. Toho údajně snímek rozzuřil k nepříčetnosti, což později Chaplin označil za jeden ze svých životních úspěchů. Film byl nominovaný na Oscara, a to hned v pěti kategoriích.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že v USA už Chaplinovu talentu nestálo nic v cestě, opak byl pravdou. Konzervativní americkou společnost v té době iritoval nejen svými milostnými aférkami, ale i politickými názory.

Už s prvními filmovými úspěchy přišla i společenská kritika, a to kvůli Chaplinovu postoji k probíhající první světové válce, které se aktivně neúčastnil. Jako odpověď naopak natočil v roce 1918 protiválečnou satiru Dobrý voják Charlie (Shoulder Arms).

Kontroverzní reakce vyvolal i snímek Moderní doba (1936). V Hitlerově Německu a fašistické Itálii byl kvůli údajné propagaci komunismu zakázán, ze stejného důvodu ho odmítla promítat i některá kina v Americe.

Kritika Chaplinova díla vyvrcholila v USA po druhé světové válce. Tehdy se kvůli filmu Monsieur Verdoux (1947) nejen názorově rozešel s Hollywoodem a částí diváků, ale stal se dokonce nepřítelem státu. Hlavní „hrdina“ filmu totiž vraždí staré majetné ženy, aby zaopatřil nemocnou manželku a syna, hybnou sílou děje navíc není jednotlivec, ale společnost.

Pro mnohé to byl jasný důkaz levicového smýšlení nebo dokonce propagace komunismu. Sílící filmovou cenzurou byl Chaplin obviněn z protiamerické činnosti a mravnostní spolky uvalily na snímek zákaz. 12.  července 1947 pak poslanec John Rankin vznesl ve sněmovně reprezentantů žádost, aby byl Chaplin vypovězen ze Spojených států a jeho filmy zakázány.

Chaplin se tak během období tzv. mccarthismu stal jednou z obětí „druhé rudé paniky“, kdy se lidé podezřelí ze sympatizování s komunismem bez důkazů obviňovali z velezrady. Byl podroben několikaletému vyšetřování FBI, mimo jiné i za kampaň o nutné americké pomoci Sovětskému svazu na východní frontě, kterou vedl v průběhu války.

Během cesty na londýnskou premiéru jeho filmu Světla ramp v roce 1952 byl Chaplinovi znemožněn návrat do USA – kromě levicových názorů mu přitížily i dluhy na daních a skutečnost, že nikdy nezažádal o americké občanství. Po vyhoštění se usadil ve Švýcarsku a hořkou zkušenost využil v satiře Král v New Yorku (1957) namířené proti vládě i životnímu stylu Američanů.

Povolení pro vstup do USA dostal až v roce 1972, kdy získal Oscara za celoživotní dílo. V roce 1973, tedy s 21letým zpožděním, získává Oscara i za hudbu k filmu Světla ramp.

Chaplin se během svého života čtyřikrát oženil a měl 11 potomků (tedy těch oficiálně přiznaných). Jeho život byl plný mladých dívek.

Jak s první manželkou Mildred Harrisovou, tak i s druhou Litou Grayovou (rozenou MacMurrayovou), titulní představitelkou filmu Kid, se Chaplin oženil, když byly nezletilé. Oběma bylo 16 let. Důvodem sňatku bylo v obou případech údajně těhotenství. Manželství tak bylo spíš než vyvrcholením lásky hlavně způsobem, jak se vyhnout obžalobě pro pohlavní zneužití.

Třetí Chaplinovou manželkou byla v letech 1936 až 1942 americká herečka Paulette Goddardová, se kterou se potkal při natáčení slavného snímku Moderní doba. Jejich manželství zůstalo bezdětné.

Poslední, tedy čtvrtou manželkou byla Oona O'Neillová, dcera dramatika a nositele Nobelovy ceny za literaturu Eugena O'Neilla. Tu si vzal jako 18letou a měl s ní celkem osm dětí.

Nejstarší dcera z tohoto manželství, které trvalo 34 let, je Geraldine Chaplinová. Ta se později stala tanečnicí a herečkou, v roce 1992 si v životopisném filmu Chaplin od režiséra Richarda Attenborougha zahrála svou vlastní babičku.

V březnu roku 1975 anglická královna Alžběta II. povýšila Chaplina do šlechtického stavu. V roce 1977 Charles Chaplin ve věku 88 let umírá ve Švýcarsku na mozkovou mrtvici. V té době trpěl také rakovinou slinivky.