Článek
„Jsou dny, kdy jsem jako skála, kdy cítím své srdce jako bezedné. Jindy ale přestávám cítit bezbřehou jistotu,“ zpívá titulní postava, když namáhavě stoupá do kopce, než ji na jeho vrcholu vyvede z míry kůň a skutálí se zpátky dolů. Nešťastnici ale nakonec rozesmějí rozlévající se sluneční paprsky.
Kámen s lidskou podobou a stoickým výrazem ve tváři je, jak tvůrkyně říká, jejím avatarem, tedy zástupným symbolem. Před pár lety si jej spontánně nakreslila do notesu a od té doby se s ním ztotožňuje.
Ve filmu pracuje i s dalšími alegoriemi. Démon, s nímž Kámen Osudu žije v jednom domě, představuje toxicitu milostných vztahů.
„Pro mě je výstižná věta, že ho má démon rád, jenom to není vidět. Ve vztahu často hledáme něco, co tam není, ale co v něm přesto chceme mít,“ vysvětlila Černá pro Novinky. Kůň zase reprezentuje překážky, jež vedou k odhalení sebeklamu.
Uvědomění v Marseille
Snímek je bakalářskou prací autorky, v níž rozvedla stejnojmenný komiks, za který v roce 2022 získala cenu Muriel. Reflektuje v něm i odchod z domova, snahu najít své místo na světě, strach ze selhání nebo nekonečné hledání štěstí.
Kámen Osudu v příběhu opustí obyčejný domek a zamíří do přímořské vily, což charakterizuje autorčin přesun z rodné jižní Moravy do Prahy za studiem na UMPRUM.
„Celý můj život byla do té doby Strážnice. Svou rodinu miluji, odloučení jsem nesla velmi těžce,“ poznamenala.
Ukázka z filmu Kámen Osudu
Hlavní poselství filmu se začalo formovat během jejího půlročního studijního pobytu v Marseille. „Tam jsem zjistila, že nezáleží na tom, jestli jsem na krásném místě, kde pořád svítí slunce. Zásadní je především to, jak se cítím sama se sebou a jestli jsem spokojená s tím, kdo jsem,“ podotkla.
Zvolila muzikálovou formu, což u krátké animace není obvyklé. Právě tento aspekt snímek nejspíš vyšvihl na Berlinale.
Film totiž představila už na loňském festivalu dokumentárních a animovaných filmů v Lipsku, kde se setkala s kurátorkou sekce Berlinale Shorts.
Písně, které znějí Kamenem Osudu, napsala sama Julie Černá. Hudbu k nim složila a následně je nazpívala Johana Novotná, jež je na hudební scéně známá pod pseudonymem Johuš Matuš.
„Měly jsme připravené i anglické znění, abychom zacílily na mezinárodní trh. Kurátorka nám to však rozmluvila. Čeština podle ní skýtá větší autenticitu a potenciál,“ uzavřela autorka.
