Cannes přemalované narůžovo

„Největšími hvězdami světa jsou dnes ženy. Je to úplně jiné, než když jsem začínala. V té době se vše vždy otáčelo kolem hlavní mužské hvězdy a ženské role jim vždy podléhaly. Filmy jsou projekce snů těch, kteří je tvoří. Pro muže je velmi těžké snít prostřednictvím ženské postavy. Až po filmu Ďábel nosí Pradu mi muž řekl poprvé: Vím, jak se cítíš,“ sdělila Streepová, která se představila v rozhovoru před festivalovými profesionály.

„Jsem potěšena, že jsou konečně slyšet ženské hlasy,“ doplnila při úvodní tiskové konferenci Knoblochová.

Přestože jsou v programu přehlídky díla jen třiadvaceti procent režisérek, Knoblochová tvrdí, že počty filmařek, které vstupují do výběru zejména krátkých filmů, se začínají zvyšovat.

„Pro výběr do hlavní soutěže je méně žen, protože tam ve své kariéře ještě nedorazily. Ale ženy se začínají osmělovat, mít samy v sebe větší důvěru a jsou jim svěřovány zajímavé projekty. I když musíme zůstat ve střehu, protože navzdory úspěchu filmu Barbie je většina velkých rozpočtů stále ještě přidělována mužům. Stále je na čem pracovat,“ upozornila.

Výběr Gerwigové do role předsedkyně poroty byl jasnou známkou této snahy. „Je to silný symbol a nemůžu se dočkat, až jednoho dne už nebudeme muset zdůrazňovat výjimečnost ženy jako prezidentky. Myslím, že Greta Gerwigová je perfektní. Obdivuji její mládí. Pro festival je velmi důležité téma zůstat relevantní pro mladé lidi. A ona dokáže lámat zavedené kódy a dělat věci nově,“ dodala Knoblochová.

I navzdory celosvětovému úspěchu filmu Barbie je pro Gerwigovou poslání předsedkyně poroty stále něco nepředstavitelného. „Ještě dnes se štípu, abych tomu uvěřila,“ řekla na tiskové konferenci a vyjádřila se i k otázce hnutí #MeToo ve světě kinematografie.

„Myslím, že režiséři vyprávějí příběhy a snaží se věci zlepšovat. Vidím, že věci ve světě americké kinematografie se změnily a ubírají se správným směrem. Před patnácti lety jsem si vůbec nedokázala takovou situaci představit,“ uvítala vývoj postavení žen v oboru.

Návštěvníci festivalu už mohli zhlédnout film Judith Godrècheové, která se stala významnou postavou hnutí #MeToo. Sedmnáctiminutový snímek shromáždil během natáčení tisíc anonymních obětí sexuálního násilí. Godrècheová ho natočila především kvůli tomu, aby mohla dát obětem sexuálního násilí hlas.

Příběh vypráví dívka, kterou hraje její dcera Tess Barthélemyová. Na úsvitu nového dne se ocitá tváří v tvář mnoha párům očí, z nichž každý nese tíhu vlastní minulosti. Film se ponořuje do srdce nejintimnějších svědectví, na plátně sdílejí oběti v pařížské ulici svou pohřbenou bolest, solidaritu i naději na vysvobození z této tíhy.

A uprostřed davu nakonec tančí hereččina dcera. Výmluvný název Moi aussi (Já také) odráží otevřený postoj žen ke svobodě ve světě kinematografie.

Aby rámec ženské otázky získal sladší nádech, lze zmínit alespoň tradiční večeři poroty v předvečer zahájení festivalu, která se nesla ve znamení růžové barvy blízké Barbie.

Podle tradice proběhla v restauraci La Palme d’Or hotelu Martinez, které nově šéfuje mediálně známý šéfkuchař Jean Imbert. Nechal se inspirovat titulem předsedkyně festivalu a vytvořil menu jako marshmallow.

Jako předkrm podával La Palme Rose s růžovým kaviárem ve tvaru festivalového loga. Hlavní chod, kterým byl tuňák Barbie, doplnily ibišek a rajčatová redukce, nakonec následovala poklona režisérce a jako dezert jahodové soufflé s lesními jahůdkami.