Cannes 2024: Ženská revoluce s příchutí LGBTQ+

Víme také to, že obavy z průběhu 77. ročníku, kterému předcházely zvěsti, že přinese další šokující odhalení ze zákulisí francouzské kinematografie, se nenaplnily. A rovněž to, že festival dělal vše, aby napravil dřívější křivdy na ženách, alespoň pokud jde o jejich zastoupení v porotách, v prestižních kategoriích i v žebříčcích cen.

Neobyčejný ročník, shodují se všichni zúčastnění. Nechyběly v něm transgender zápletky: Emilia Perez od Jacquese Audiarda, L’Amour ouf Gillese Lellouche či Girl with the needle Magnuse von Horna, ale i komorní filmy: Oh, Canada Paula Schradera, Grand Tour Miguela Gomese a také trochu „znavení“ autoři: Cronenberg, Coppola, které doplnilo mládí: Agathe Riedingerová a její Rough Diamond, Coralie Fargeatová s The Substance.

Sociální politická témata přinesly zase filmy Mohammada Rasúlofa, Seana Bakera či Andrey Arnoldové. Jako tvůrci vsadili na ženy a udělali dobře. Ženu doslova rentgenovali. Z různých úhlů. Je jedno, zda byla v sárí (All we imagine as light), v muslimském šátku (The Seeds of the Sacred Fig), nebo v sexy šatech transgenderové hrdinky (Emilia Pérez).

A když všechno vyhrál Sean Baker a jeho Anora, řekli jsme si: je to zasloužené. Zlatou palmu mu předal George Lucas, jen na okraj, naposledy v Cannes takto bodoval americký snímek v roce 2011. 

Road movie, ve kterém ruské a arménské zbraně musely zasáhnout, aby zrušily jedno manželství, dokázala skvěle zachytit osudy prostitutek i šílenství zlaté ruské mládeže.

Ano, Anora všechny okouzlila. Ale diváci tleskali také snímku Emilia Perez popisující originálně transgenderové téma. Film si odnesl Cenu poroty i tu za kolektivní ženský výkon. Šalamounské řešení. Jisté totiž je, že všechny výkony hereček byly vynikající, jenže hlavní představitelka Emilie Karla Sofía Gascónová byla přece jen výjimečná. Jenže právě ona se jako žena nenarodila…

„My translidé jsme jako všichni ostatní, a proto je tato palma pro všechny, kteří bojují za to být těmi, kterými chtějí být. Jsme normální lidé,“ řekla herečka během tiskové konference po ceremoniálu.

Úspěch slavil i první indický film v soutěži po třiceti letech. Payal Kapadia získala Velkou cenu. Divákům představila příběh dvou zdravotních sester na pozadí hlučné Bombaje.

Ale letos přišla i překvapení. Cenu za nejlepší režii získal Miguel Gomes za Grand Tour. Ani snímek The Substance Coralie Fargeatové, který získal cenu za nejlepší scénář, není vychvalován do nebes. Navzdory Demi Moore v hlavní roli i dobrému tématu: diktátu krásy zachyceném jako násilí na ženách.

Naprázdno nevyšel ani íránský režisér Mohammad Rasúlof, který uprchl z vlasti, aby v Cannes mohl představit snímek The Seeds of the Sacred Fig. Zaujal velmi. Nakonec získal zvláštní cenu poroty.

„Myslím na členy týmu, kteří se mnou nemohou být, protože jsou rukojmí pod tlakem tajných služeb… Jsem také velmi smutný z katastrofy, kterou můj lid prožívá. A vzdávám hold bezmezné odvaze a hrdosti mladých žen, které mi byly inspirací,“ prohlásil filmař a připomněl také umělce odsouzené k smrti kvůli kritice íránského režimu.

Úspěch slavili i klasici. Francis Ford Coppola byl možná tím nejlepším příkladem, ač média jeho nový film cupovala. Během závěrečného ceremoniálu vzdal hold i svému žákovi Georgi Lucasovi, který zachránil „mužskou čest“ tvůrců alespoň Zlatou palmou za celoživotní dílo.

Cenu mu i za hudbu ze Star Wars za hlasitého potlesku publika v sále rovněž předal. „Jsem jen dítě, které vyrostlo uprostřed kalifornských vinic. Děkuji ti, můj velký bratře, co jsi mě naučil,“ řekl otec Star Wars, ságy Indiana Jones a majitel rozlehlé jihofrancouzské vinice, kde žije.

Tak zase za rok. Uvidíme, co přinese Cannes 2025. Jisté je to, že letos festival boural stereotypy.