Článek
Depp hraje ve filmu Minamata slavného válečného fotografa Williama Eugena Smithe, který v roce 1971 pořídil fotodokumentaci v japonském rybářském městě Minamata. Jeho obyvatelé trpěli otravou rtutí, již do moře vypouštěla chemická továrna.
Fotografie byly otištěny ve významných světových denících a časopisech a továrna nakonec musela vyplatit obětem odškodné a udělat opatření k zastavení znečišťování životního prostředí.
„Eugen Smith mě vždycky zvláštním způsobem fascinoval, zejména když jsem si přečetl jeho knihu a v ní vše, čím musel procházet a co musel obětovat. A neméně mě fascinuje, co všechno dokázal ve fotografiích zachytit,“ řekl na tiskové konferenci Depp.
„Mám na něm rád i to, že kdykoli se ho někdo zeptal, co znamená W před jménem, odpovídal, že wonderful. Takže se vlastně jmenoval Nádherný Eugen Smith.“
Billy Nighy (vpravo) přijel představit film Minamata.
Událostí svého druhu, která odpovídá současnému trendu posilování ženského zastoupení na festivalech, bylo uvedení soutěžního filmu První kráva. Jde o ženský průlom do mužského světa.
Americká nezávislá režisérka Kelly Reichardtová natočila podle předlohy Jonathana Raymonda western odehrávající se v divočině Oregonu na počátku devatenáctého století. Samotářský kuchař a čínský sirotek se tam pouštějí do byznysu, který je založený na krádežích mléka, jež poskytují první krávy na tomto území.
„Je to mužský žánr, a proto byly všechny tyto příběhy vždycky vyprávěny z mužského pohledu,“ řekla v Berlíně Reichardtová. „Hledání jiné perspektivy pro mě bylo zajímavou výzvou, o to těžší, že cesta k tomuto žánru byla vlastně už dávno vyšlapaná. Ale já jsem proti všem těm romantickým mýtům o Západu, takže naše hlavní pravidlo bylo - jen žádné nádherné záběry.“
Budiž řečeno, že První kráva je opravdu jiná. Je to western jen do určité míry, oba hrdinové jsou sympaťáci, které si divák snadno zamiluje. Film zatím vede v hodnocení kritiků hlasujících v časopisu Screen.
Černá a bílá se vrací
Natáčení v černobílé barvě po nástupu barevných filmů ze světa nezmizelo a v posledních letech se k němu vrací stále více filmařů. Je mezi nimi i francouzský režisér Philippe Garrel (syn herce Maurice Garrela a otec herce Louise Garrela, kterého můžeme vidět v Malých ženách), jenž v hlavní soutěži představil novinku Le sel des larmes (Sůl v slzách).
Hrdinou je mladý truhlář, který pracuje se svým otcem v rodinné dílně, ale chce v Paříži studovat v nábytkářské škole. Během zkoušek, návratu domů a nástupu do školy naváže vztah se třemi ženami...
Garrel dokázal ve filmu s celkem banální zápletkou obdivuhodným způsobem a s nesmírným citem vyjádřit složitost vztahů, v nichž si lidé, jakkoli se milují nebo si to alespoň myslí, navzájem neustále ubližují. Film je postaven mimo jiné na množství odstínů černé a bílé a na skvělých hereckých výkonech.
Černobílou zvolil i režisér Ivan Ostrochovský, který představí v nové soutěžní sekci Encounters (Setkání) slovensko-český film s rumunskou a irskou koprodukční účastí Služebníci. Zamýšlí se v něm nad vírou, svědomím a osobní statečností.
A v černé a bílé natočila svůj příspěvek do sekce Fórum i Viera Čákanyová, jejíž dokument FREM je velmi neobvyklým zamyšlením nad současným světem.
Berlinale začalo minutou ticha za oběti terorismu
Nepříjemné potíže
Pohled za roh festivalového paláce ukazuje, že problémů mají noví ředitelé Marietta Rissenbeeková a Carlo Chatrian víc než jen sestavit program odpovídající potřebám korektnosti od zastoupení žen k zobrazování nejpalčivějších témat.
Dva dny před začátkem festivalu zrušili Stříbrného medvěda - Cenu Alfreda Bauera, zakladatele a prvního ředitele festivalu, která byla udělována za otevírání nových perspektiv v kinematografii. Pohled opačným směrem, do minulosti, totiž naznačuje, že Bauer mohl být nepříjemně zapleten s nacisty. Zkoumat to nyní budou nezávislí historikové.
A nepříjemná je i hrozba koronaviru. I když opatření byla učiněna, na ulicích člověk potká mnohem víc lidí s rouškami než obvykle. Ale možná se jen chtějí chránit před stavebním prachem. V rekonstrukci je jak přilehlé obchodní centrum se spoustou obchodů, restaurací a bister, tak stanice metra, z níž se jezdí do řady festivalových kin.
Může se vám hodit na Zboží.cz: