Článek
Sedmnáctiletá Fanny přijíždí z francouzského Štrasburku do německého Lipska do rodiny matčiny dávné známé, aby se seznámila s její stejně starou dcerou Lenou, naučila se německy a také aby na čas změnila prostředí.
Po počátečních rozpacích na obou stranách k sobě obě dívky nacházejí cestu, k čemuž napomůže i to, že mnohem nejistější a plachá Fanny vypráví Leně o svém životě dost divoké věci, kterým nová kamarádka uvěří, a chce jí pomoci. Když ale přijede ona na oplátku do Štrasburku, ukáže se, že Fanny si ve snaze upoutat pozornost a dělat svůj život zajímavější leccos vymyslela.
Claire Burgerová upoutala mezinárodní pozornost už jako spoluautorka filmu Party Girl, který byl oceněn Zlatou kamerou za nejlepší debut v Cannes v roce 2017, dobře přijat byl i její první samostatný film Tohle je láska (2018), který se velmi citlivě zabýval rodinnou krizí a získal cenu za režii v sekci Giornate degli Autori na MFF v Benátkách.
Ovace pro český dokument Ještě nejsem, kým chci být
Cizí jazyk zaujme mimo jiné tím, že se nesoustředí na ryze osobní hledání a pochybnosti, ale dává život dospívajících i do společenského kontextu, jeho postavy nežijí ve vzduchoprázdnu, jak toho býváme nejednou ve filmech o dospívání svědky.
Například německá dívka ve Francii je vrstevníky nikoliv příliš agresivně, ale přece jen konfrontována s nacistickou minulostí svého národa, francouzská dívka v Německu podobným způsobem s arabským původem svého otce.
Milostné sblížení obou děvčat sice padá částečně na vrub (nejen) festivalového „folkloru“, v němž se heterosexualita stává bezmála sprostým slovem, nicméně v tomto případě a v dané chvíli svou logiku má.
Kudy se ale bude život obou po Lenině návratu domů ubírat, naznačuje Burgerová v případě Leny její účastí na extrémní klimatologické demonstraci, v případě ještě méně zralé Fanny to ponechává zcela otevřené.
Vynikající jsou obě mladé herečky Lilith Grasmugová (Fanny) a debutující Josefa Heinsiusová (Lena), které by mohly aspirovat na ocenění. Zajímavostí Berlinale přitom je, že již několik let nerozlišuje ženský a mužský herecký výkon, oceňuje ten v hlavní a vedlejší roli, a herecké ceny jsou také jediné, které mohou být na festivalu uděleny ex aequo, tedy společně více hercům/herečkám.