Babylon aneb Návrat do časů, kdy film začínal mluvit

Jako předělový snímek mezi němou a zvukovou érou kinematografie se označuje film Jazzový zpěvák, který měl premiéru v roce 1927 a zaznamenal značný úspěch. Většina snímku je ještě němá, obsahuje, podobně jako další rané zvukové filmy, pouze několik mluvených a zpívaných pasáží. Celosvětově skončila převaha němých filmů během následujícího desetiletí.

O období přechodu ke zvuku, který některé hvězdy němé éry v přeneseném a někdy i pravém slova smyslu zabil, pojednává například Sunset Boulevard. Natočil ho v roce 1950 filmař Billy Wilder a dodnes se řadí mezi nejlepší filmy všech dob.

Příběh stárnoucí hvězdy Normy Desmondové (Gloria Swansonová), jejíž slávu vynález zvukového filmu rozšlapal, je strhující a nadčasovou hořkou satirou nejen na Hollywood, ale i na celou společnost. Z jedenácti oscarových nominací proměnil tři: za nejlepší původní scénář, hudbu a výpravu černobílého filmu.

Dalším výborným filmem na dané téma je podstatně novější, černobílý Umělec z roku 2011, jímž se celosvětově proslavil francouzský režisér Michel Hazanavicius.

Jeho hrdinou je hvězda němého filmu George Valentin (Jean Dujardin), elegán ve fraku, s tenkým knírkem a bílou kravatou. Sláva mu vynesla elegantní manželku Doris (Penelope Ann Miller) a při příjezdu do práce ho vítá vlastní usměvavá tvář z plakátů studia Kinograph.

Také on se musí vyrovnat s příchodem zvuku. Hazanaviciusův téměř němý film proměnil pět z deseti oscarových nominací včetně té za nejlepší film roku.

Film Babylon, který vstoupí do kin 19. ledna, natočil oscarový režisér Damien Chazell s Bradem Pittem, Margot Robbie a Diegem Calvou v hlavních rolích.

Brad Pitt a Margot Robbie spolu hráli už před třemi lety v Tarantinově snímku Tenkrát v Hollywoodu, odehrávajícím se na konci hollywoodské zlaté éry, v roce 1969. V Babylonu se společně vracejí ještě o čtyři dekády zpět, do let dvacátých.

On jako největší hvězda své doby Jack Konrad, ona jako Nellie LaRoy, dívka sice dosud bez jediné role, ale jak sama říká, „hvězdou se člověk nestává, tou buď je, nebo není, a já jsem“! Půlhodinový prolog zavede oba na opulentní, dekadentní večírek mocného magnáta, kde frčí sex, drogy a alkohol, to vše v míře nestoudné.

„Děvče pro všechno“ pak dělá na večírku mexický přistěhovalec Manny Torres, kterého hraje dosud prakticky neznámý, ale velmi dobře zapamatovatelný Diego Calva.

A protože Manny dovede sehnat a dopravit do pouštního městečka Los Angeles i slona, je zřejmé, že jeho kariéra ve filmové branži se rozjede sice pomaleji než smršť, která vynese ke hvězdám Nellie, ale zato ho dovede až na vrchol k pozici viceprezidenta studia.

„Stav se někdy u Warnerů! Mají tam takovou zajímavost – herec ve filmu zpívá a mluví,“ řekne Jackovi kolega z branže, a to už tušíme, jak se osudy těch tří, dalších lidí od filmu i celé kinematografie budou vyvíjet dál.

Damien Chazelle ukázal už v šestioscarovém filmu La la land, který je velkou poctou klasickým hollywoodským muzikálům, že je mistrem aranžování a natáčení velkolepých hudebních a tanečních čísel, má nesmírný cit pro barvy i atmosféru.

A na tříhodinovém Babylonu se opravdu vyřádil jak v choreograficky náročných tanečních číslech, tak třeba, když jeho kamera tryskem prolétá jednotlivými, ještě v poušti postavenými natáčecími placy.

Obsazení Brada Pitta do role hvězdy němého filmu připadalo Chazellovi naprosto přirozené. „Brad je dnes jedním z mála lidí, díky nimž si dovedete představit, jak mohla vypadat skutečná filmová hvězda staré školy,“ říká Chazelle.

„To je taková ta aura větší než život, kterou tehdejší hvězda dokázala zdánlivě bez námahy vyzařovat. Což je právě Bradův případ, zejména v nynější fázi jeho kariéry. U něj práci nevidíte, máte pocit, jako kdyby všechno vznikalo úplně bez námahy a samo. A to je také část jeho kouzla.“

Pitt naopak zdůrazňuje, že na žádné své kouzlo nespoléhal. „Němé filmy neměly dialogy, o které by se mohly opírat, měly jen občasné titulky, takže ty výkony mají jiný styl než dnes,“ říká herec. „Vrátil jsem se tedy zpátky do dávných let a studoval. Hodně jsem sledoval Gilberta, Fairbankse a Valentina. V jejich výkonech je skutečné kouzlo.“