Článek
Již čtvrtý celovečerní film Justine Trietové, který vloni získal Zlatou palmu filmového festivalu v Cannes, si následně vysloužil řadu dalších ocenění a nominací.
V lednu 2024 se stal prvním francouzským filmem, který získal Zlatý glóbus za nejlepší scénář a za nejlepší cizojazyčný film. Jedenáct nominací na Césary poté vyneslo Justine Trietové ne méně než šest sošek a z pěti nominací na Oscara si režisérka a spoluautorka scénáře nedávno odnesla cenu za nejlepší původní scénář.
Politický názor, nebo provokace jako zviditelnění?
Předávání Zlaté palmy na filmovém festivalu v Cannes v roce 2023, který ocenil „nesmírný talent“ 45leté filmařky, vyvolalo nekonečný rozruch.
Hlasité pískání i potlesk doprovázely její provokativní projev na pódiu Festivalového paláce, kde tvrdě odsoudila penzijní reformy a navrch přidala kritiku „těch u moci“ s „neoliberálním“ přístupem, kteří porušují francouzskou kulturní specifiku.
Šokující? Film se tím zdál v samém zárodku jako „uhašený“. Čekalo se, že za tento proslov autorka zaplatí, až bude film uveden do kin. Někteří politici mluvili o „anatomii ztroskotání“, zatímco jiní (převážně muži!) se snažili zlehčit výroky režisérky jako snahu o zviditelnění ne příliš známé tvůrkyně…!
Dílo, které zneklidňuje
„Na tento film nikdo nepůjde: sebevražda, zvracející pes, pár v nesnázích, koho by to zajímalo,“ vtipkovala sama Trietová při děkovné řeči během předávání Zlatých glóbů.
A o čem film vůbec je? Úspěšná spisovatelka Sandra žije se svým manželem Samuelem a jedenáctiletým nevidomým synem Danielem v odlehlé chatě ve francouzských Alpách.
Jednoho dne syn najde otce mrtvého po pádu z terasy. Byla to sebevražda, nebo ho jeho žena postrčila po jedné z hádek? Námět se zdá banální. Vše začíná otázkou, která mění Anatomii pádu ve „vyšetřovací“ film, soudní proces se Sandrou obviněnou z vraždy…
Sandra Hüllerová podává mimořádný herecký výkon
Na první pohled poněkud strohý námět na to, aby se stal trhákem. Netypická hrdinka, chata ztracená v zasněžených horách, zrakově postižené dítě, šedivý soud, obsazení bez známých hvězd, dvě a půl hodiny dlouhý film, který má přesto magnetickou přitažlivost.
Napínavé intimní drama, které je i díky rafinovaně vystavěnému scénáři zahrané s hereckou precizností. Verdikt je křišťálově (ne)jasný – stejně jako nevinnost hlavní hrdinky. Což rozděluje názory diváků a přivádí je k šílenství. Vinu si vysvětlete každý po svém!
Nejednoznačné pátrání po pravdě
Anatomie pádu je mnoha kritiky prezentována jako film o pádu páru. Nebo o pádu genderových rolí. Podivný film o páru, který vidíme pouze ve dvou scénách, je ve skutečnosti ale o „různých“ pravdách, které si každý vytváří podle vlastního pohledu. Absence skutečného vztahu, nepřítomnost synova zraku, absence důkazů k vysvětlení tragédie. Co může divák s chybějícími fakty dělat?
V tom se nachází literární rozměr díla: jsme v kině, ale přitom si promítáme své představy a doplňujeme prázdná místa: soudní pravdu, policejní pravdu, pravdu manželky obviněné z vraždy, pravdu syna, režiséra a diváka.…
Čemu můžeme věřit, když se všechny alternativy (vražda, nehoda, sebevražda) zdají na první pohled nepravděpodobné? V tom je hlavní kouzlo zvláštní atmosféry a napětí. Celé klima filmu (zapadlé Alpy), protagonisté (introvertní intelektuálové), nevidoucí syn, který možná dohlédne jinak a dál, spíše ledový klid než výbušné scény, to vše vytváří zvláštní neklidnou atmosféru a naléhavou touhu diváka dozvědět se, zda Samuel spáchal sebevraždu, nebo byl zavražděn.
Sandra odmítá jakoukoli demonstraci patosu a vyzařuje svůj asertivní klid i pří zmínkách o její bisexualitě, kterou si soudce zvolí jako závažný argument při jejím obvinění. Film je feministický, protože ukazuje, že ženy se mohou v nadvládě rovnat mužům, když jsou to ony, kdo mají v páru větší moc.
Jako oblíbená autorka se totiž odmítá vzdát úspěchu ve prospěch hrdosti svého neúspěšného manžela. Ten si stěžuje na nedostatek času kvůli domácím povinnostem a vyčítá ženě, že z toho těží svůj profesní úspěch.
Zatímco ona je obviněna z manželské „vraždy“, je to on, kdo si stěžuje na manželské nevolnictví, což obrací obvyklý genderový obraz domácího násilí.
Klíče k novým genderovým rolím?
Téma filmu ideálně zapadá do naléhavé otázky obratu genderových rolí. Justine Trietová se stala mimochodem teprve druhou oceněnou filmařkou v celé 49leté historii Césarů. Během ceremonie poznamenané silným projevem herečky Judith Godrècheové o sexuálním a genderově podmíněném násilí režisérka triumfuje.
Justine Trietová při udílení Oscarů s důležitou soškou ve společnosti Arthura Harariho, který napsal scénář k filmu
Svou cenu za nejlepší film věnovala všem ženám, „které se cítí uvázlé ve svých volbách, ve své samotě, těm, které se projevují příliš nebo málo, těm, které byly zraněny a osvobodí se tím, že se projeví“.
Její silné feministické poselství je pak subtilně a rafinovaně vetkané do děje. Vypráví o procesu proti ženě, od které očekáváme slzy a ponížení. Žena se v patriarchální společnosti přece vždy musí mýlit a pokořit!
Snoop (Messi): jak vyzrát na sociální sítě!
Černobílá srst, ledově modré oči – k úspěchu filmu Anatomie pádu nepochybně přispěla i role border kolie pojmenované Messi alias Snoop.
Vodicí pes nevidomého Daniela na filmovém festivalu v Cannes vyhrál Psí palmu a dobyl sociální sítě.
Border kolie Messi na udílení filmových Oscarů
Na obědě nominovaných na Oscara, kam byl také „pozván“, byl pes středem pozornosti hollywoodských hvězd a pózoval s Ryanem Goslingem, Olivií Wilde a Billie Eilish. Kritici o něm mluví jako o nové hollywoodské senzaci.
Zasloužená pozornost, protože Messimu se daří v celé Anatomii pádu předstírat radost, smutek, úzkost, pochybnosti, nemoc, a dokonce i agónii. Tváří v tvář tomuto úspěchu mezi hollywoodskou elitou byla režisérka překvapena, že pes je známější ve Spojených státech než ve Francii. Kdy bude ve filmu na řadě zvířecí gender otázka?
