Adrien Brody: Dvě desetiletí od Pianisty k Brutalistovi. Bude další Oscar?

V Brutalistovi ztvárnil vizionářského architekta Lászla Tótha, maďarsko-židovského emigranta, který přežil holocaust a stejně jako mnozí jiní, i on hledá nový začátek v poválečných Spojených státech. Zjišťuje ale, že příslovečný americký sen není pro každého.

„Brutalista je pro mě víc než film, je to zrcadlo mého rodinného příběhu. Když jsem přemýšlel o Lászlóvi, viděl jsem paralely mezi filmem a vlastním rodinným příběhem, paralely s mou matkou, která musela utéct z Budapešti během maďarské revoluce v roce 1956, s mým otcem, jehož rodina přišla o většinu svých členů během holocaustu. Tyto příběhy znám intimně, pomohly mi pochopit, co prožíval. László je postava, která mě fascinovala od první chvíle,“ vysvětluje Brody.

„Je to muž, který ztratil vše, ale odmítá se vzdát svého snu. Jeho architektura není jen uměním, je to způsob, jakým se snaží dát smysl svému životu,“ dodává.

Film sleduje cestu Lászla z poválečné Evropy do Ameriky, kde se setkává s xenofobií a mocenskými intrikami.

Klíčový v příběhu je vztah mezi Lászlem a jeho mecenášem Harrisonem Lee Van Burenem (Guy Pearce).

„Van Buren je ambivalentní postava. Na jednu stranu nabízí Lászlóvi příležitost dát svůj um a talent, ale i traumata z minulosti a vnitřní démony do stavby, která mu zajistí nesmrtelnost, na druhou stranu ho dusí svými vlastními ambicemi. Jejich vztah je metaforou toho, jak mohou být americký sen a kapitalismus toxické, ale i to, jak snadno se můžeme ztratit ve snaze něco dokázat,“ říká Brody.

Pro Adriena Brodyho byla příprava na roli Lászla Tótha jak hereckou výzvou, tak i hlubokou cestou do světa architektury a lidské psychiky. „Bylo to jako stavět katedrálu. Každý den jsme přidávali další kamínek do mozaiky příběhu, který je plný bolesti, naděje a odhodlání,“ svěřuje se.

Důležitá byla i emocionální stránka role. „László je muž, který musí čelit své minulosti, aby mohl pokračovat dál. Jeho vztah s manželkou Erzsébet (Felicity Jonesová) je příběh lásky, která přežila válku, ale musí se znovu najít v poválečném chaosu,“ dodává Adrien Brody.

Brutalista získal letos 5. ledna při slavnostním předávání cen tři Zlaté glóby - za nejlepší filmové drama, nejlepší režii, Adrien Brody pak za nejlepší mužský herecký výkon.

Triumf, kterým udělal velkou radost svým rodičům, oslavil na slavnostním večeru se svou dlouholetou anglickou přítelkyní, módní návrhářkou Georginou Chapmanovou (48).

„Georgina je mým kompasem. Její odolnost, štědrost a kreativita mě inspirují každý den,“ svěřil se Brody ve svém děkovném projevu.

Následně získal za svůj výkon prestižní cenu BAFTA. Šance získat třetího Oscara je pro něj tak velmi slibná. Podle sázkařů je jeho největším konkurentem Colman Domingo, který byl nominovaný za svůj výkon v hlavní roli ve filmu Sing Sing. A také Sebastian Stan, jenž zazářil ve snímku The Apprentice: Příběh Trumpa.

Adrien Brody vyrůstal jako jedináček v newyorském Queensu. Matka Sylvia Plachyová je známá fotografka maďarského původu po otci, českého židovského po matce, otec Elliot Brody je učitel historie a malíř židovsko-polského původu.

Jedináček Adrien byl od dětství obklopen jejich pozorností a láskou. „Máma mě brala na své cesty s fotoaparátem. Byla mým průvodcem, který mi ukázal, že umění může být prostředkem k pochopení světa. Ve dvanácti jsem byl známý jako mág Adrien. Kouzlení mě přivedlo k tomu, že jsem si začal užívat vystupování před lidmi,“ vzpomíná Brody.

Postupně jeho zájem o umění přerostl v lásku k herectví. Studoval na prestižní střední umělecké škole LaGuardia a na Americké akademii dramatických umění. Už během studií získal první roli v seriálu Annie McGuire (1988) a debutoval na velkém plátně ve filmu Povídky z New Yorku (1989).

Zásadním milníkem jeho kariéry byla vynikající válečná epopej Terrence Malicka Tenká červená linie (1998), kde si zahrál desátníka Fifeho. Přestože většina jeho scén byla ve finálním sestřihu vystřižena, Brodyho výkon si získal uznání kritiků.

Největší úspěch přišel v roce 2002 s filmem Pianista režiséra Romana Polanského, kde Adrien ztvárnil židovského pianistu Wladyslawa Szpilmana, který přežil holocaust. Aby se na roli připravil, vzdal se všeho, co znal - prodal byt i auto, žil v izolaci a prakticky jen o vodě.

„Musel jsem pochopit, co to znamená přijít o všechno,“ vzpomíná.

Za svůj výkon získal v devětadvaceti Oscara jako nejmladší herec v historii této kategorie. Při přebírání ceny dojatě poděkoval rodině a Polanskému za tuto výjimečnou příležitost.

Byla pro něho o to cennější, že v roce 2003 v jubilejních, 75. cenách Akademie zvítězil v neobyčejně silné konkurenci s Nicolasem Cagem, Michaelem Cainem a Jackem Nicholsonem.

Brody se pak v krátké době vyšvihl mezi nejobsazovanější hollywoodské herce. Přinesl do Hollywoodu nejen novou tvář, ale i svérázný typ mladého herce, který se nebojí ani zdánlivě neatraktivních rolí.

Zvládl rozličné žánry. Hudební talent představil v Detektivovi (2003), místního blázna si zahrál ve Vesnici (2004), ve Svěrací kazajce (2005) válečného veterána z Perského zálivu a v remaku slavného King Konga (2005) si zahrál prvního romantického hrdinu.

„Na King Kongovi se mi kromě nádherné přírody na Novém Zélandu líbilo i to, že ho jednou budu moct ukázat svým vnoučatům a říct: Jen se podívejte, jakej byl váš děda frajer, když běhal džunglí,“ vzpomíná.

Adrien Brody si pečlivě střeží soukromí. Je známý jako milovník přírody, zvířat a umění. Doma má dvě čivavy - Ceelo a Lolly, které ho často doprovázejí i na natáčení, popisuje je jako své nejvěrnější přátele.

„Zvířata vás na rozdíl od lidí nikdy nezklamou. Je to vlastně ten nejčestnější vztah, který existuje,“ zopakoval v jednom z rozhovorů.

Vedle herectví se Brody věnuje i malování a designu, které vnímá jako hluboce terapeutické činnosti. „Vždycky jsem byl fascinován tím, jak můžeme vyjádřit své emoce vizuálně. Malování mi pomáhá nacházet klid a rovnováhu. Je to způsob, jak vyjádřit své pocity, když slova nestačí. Malování mi poskytuje více svobody než hraní. Lásku k umění jsem jistě dostal jako dárek do vínku po rodičích.“

Po premiéře Brutalisty v Benátkách v odpovědích pro Dior na Proustův dotazník řekl, že obdivuje italské režiséry a ve Felliniho Sladkém životě by se rád vykoupal s Anitou Ekbergovou ve fontáně di Trevi.