Článek
Na váš popud se Ulice vrací na obrazovku, a to ve speciálu Ulice v karanténě. Herci točí v rouškách, což se mi zdá jako odvážný krok, z vícero důvodů. Proč jste nepočkali, až se bezpečnostní opatření trochu uvolní?
To bychom se museli začít tvářit, že okolní život se Ulice netýká, což není pravda a nikdy nebyla. Naopak, úzký kontakt s realitou i diváky je jeden ze základních stavebních kamenů všech denních seriálů na světě - a v případě Ulice to platí bezvýhradně celých patnáct let.
Postavy řeší totéž, co my všichni: problémy nejen vztahové, ale i finanční, zdravotní, mezigenerační i celospolečenské. A to, co do naší země přišlo s pandemií koronaviru, je problém jako hrom. Chtěli jsme tedy ukázat, jak se k němu staví hrdinové, které jsou diváci zvyklí denně vídat. Je to propojený organismus: Ulice a její diváci. Vždycky budou žít spolu.
Ulice se točila a vysílala bez přerušení patnáct let. Byl i tohle jeden z důvodů, proč jste ji teď nechtěli nechat stát?
Rozhodně. Ulice je, a to se snad nenajde nikdo, kdo by se mnou nesouhlasil, z dlouhodobého hlediska nejúspěšnější televizní projekt po sametové revoluci u nás. Před jedenácti lety jsem v ní začínala jako scenáristka, když jsem skončila ve zpravodajství Novy a pak odešla na mateřskou dovolenou. Funguje jako dobře namazaný stroj. Přišlo mi líto, že by se měl teď přepnout do pohotovostního režimu.
Když máte špičkové scenáristy, produkci, která dokáže zázraky na počkání, vynikající herce a obětavý štáb - není nic, co byste nemohli dokázat. Takže jsme stroj překalibrovali a nakopli ho v nových podmínkách.
Lenka Szántó
Prožíváte teď v rodině a v okolí nějaké zajímavé příběhy, které vás inspirovaly a o kterých jste si řekla - vždyť to by bylo na seriál?
To ani ne. Napadlo by vás to ale taky, kdybyste stála uprostřed hostivařských ateliérů, kde se Ulice natáčí, koukala do oken uličních domů, do výloh zavřených provozoven a věděla, že naše postavy za nimi jsou. Nikam nezmizely, jen musely zavřít, nasadit roušky a zůstat doma. Jakpak se asi mají? Nepíšeme nový seriál s novými příběhy - jen jsme nechali běžet kameru.
Zorganizovat natáčení je za současných podmínek náročné. Nebyli jste přesto v pokušení si to ještě víc zkomplikovat, hercům roušky sundat a vymyslet to tak, aby přece jen před kamerou mohli být bez nich?
Ne, od začátku jsme věděli, že tohle nechceme. Dodržujeme zákony i opatření a poslední, co bychom si přáli, je někoho z kolegů vystavit riziku. Herci teď nemohou být spolu ve studiu bez roušek, pokud nesdílejí domácnost. Ale i kdyby ano - stojí před nimi kameraman, zvukař a další členové štábu.
Záleží nám na každém z nich, takže jsme naopak začali projekt stavět od bezpečnostních opatření: kde budou dezinfekce, jak daleko od sebe jednotlivé osoby budou, jak zajistit každému herci vlastní šatnu, jak mít v ateliérech co nejmíň lidí. Teprve s těmihle limity jsme začali vymýšlet zápletky a psát scénáře.
S jakou odezvou se setkal váš nápad u herců? Přece jen někteří mohou patřit k rizikovým skupinám a měli by se raději víc chránit. Souhlasili všichni, nebo některé z postav ze zdravotních důvodů scenáristé prozatím vynechají?
Jak už jsem říkala: přísnými opatřeními jsme začali při samotném plánování. Scenáristický tým automaticky vyškrtl ze svých plánů malé děti a herce vyššího věku. Když pak producentky začaly obvolávat ty z nich, které jsme chtěli mít v prvních epizodách, neodmítl nikdo. Naopak se do toho všichni vrhli s obrovským nadšením, a i sami přicházejí s nápady. Leckdy tedy uvidíte na obrazovce i to, co ve scénáři vůbec nebylo.
Už jste zmínila, že jste jako scenáristka začínala právě v Ulici. Během pobytu v Izraeli, kde byl váš manžel zahraničním zpravodajem České televize, jste pak pro ČT napsala scénář k úspěšné minisérii Metanol, inspirovaný kauzou pančovaného alkoholu. Po návratu do Česka jste se vrátila na Novu, kde teď vyvíjíte nové pořady. Znamená to, že jste jako scenáristka prozatím skončila?
Ulici vděčím za hodně, hodně mě naučila - o scenáristice jako takové, o tom, co by se mělo odehrávat v profesionální writers room, o síle spolupráce. A přesně to se teď na Nově snažím zúročit. Zkušenost z Ulice mi říká, že jako vysílatel nemusíte čekat, až za vámi přijde námět od někoho z géniů současné televizní tvorby.
Stejně dobrého výsledku můžete dosáhnout i tehdy, když třeba mladší a nezkušenější autory posadíte do místnosti ve větším počtu a přesně jim vysvětlíte, co byste si od nich představovali. Moje práce s nimi je pořád kreativní, baví mě podobně jako samotné psaní - takže možná teď nějakou chvíli nebudu pod ničím osobně podepsaná, ale tvořím pořád.
Máte dva syny, kteří teď nemohou chodit do školy, proto jste doma nejspíš i za učitelku. Pracujete stále z domova, nebo občas docházíte do televize? A jak moc blízko seriálu jste?
Kluci jsou sice doma, ale už jsou velcí a samostatní a chodí do školy, která byla v přepnutí se na on-line výuku neskutečně flexibilní. Takže s úlevou a vděkem můžu říct, že zas tolik mé péče nepotřebují. Starší dokonce začal vařit jednoduchá jídla a dost ho to baví.
V profesích, které to umožňují, máme práci z domova nařízenou, na Barrandov nejezdím vůbec. Od spuštění projektu Ulice v karanténě ale jezdím zhruba jednou týdně do ateliérů Ulice v Hostivaři spolu s kolegy naplánovat děj další epizody. Mezitím dopracováváme scénáře už rozepsaných dílů.
Je potřeba stihnout poměrně velký objem práce v úplně šibeničních termínech, takže autorské jádro Ulice prakticky nespí - šéfautorky, dramaturgyně, producentky i řadoví scenáristé. Osvědčil se nám systém, kdy všechny fáze i verze scénáře projdou nejméně trojíma rukama -a jedny z nich jsou většinou moje. Takže jsem v tom ponořená až po uši.
Natáčení v rouškách? Proč ne
U speciálních dílů denního seriálu Ulice v karanténě by se podle Novy měli diváci také zasmát, protože Čechům je humor vlastní a neztrácejí ho ani v obtížných dobách. Mezi prvními herci, kteří se vracejí po přerušení natáčení před kameru, jsou Hana Holišová, Jiří Hána, Adrian Jastraban a Jiří Štrébl.
Adrian Jastraban a Jiří Štrébl se vrátí před kameru v rouškách.
„Těším se moc, vezmu si nějakou apartní roušku a budu doufat, že trochu odvede pozornost od toho, že je Veronika šedivá, protože měsíc neviděla svého kadeřníka. Je fajn, že aspoň na chvilku oživíme naše postavy a ulice té naší Ulice nebude úplně opuštěná," říká představitelka Veroniky Malérové, Hana Holišová.
„Jsem pochopitelně rád, že zase točíme, i když v omezeném režimu. Není nic příjemného sedět měsíc doma a nesmět pracovat, zvlášť, pokud vás práce baví. V tom mi dá určitě za pravdu každý, koho to také potkalo, a nemusí to být herec. Nebudu říkat, že nemám strach z nákazy, každý se trošku bojí, ať už jde na nákup, nebo do práce, ale tady se opravdu dbá na bezpečnost. Sám jsem před pár dny prošel testy a jejich výsledek byl negativní, a tak se kolegové nemusí bát mě,“ dodává Jiří Hána, který v seriálu tvoří s Hanou Holišovou pár.
Jastraban se Štréblem se zase těší na „pánskou jízdu v rouškách“, protože jejich postavy budou nuceny strávit spolu čtrnáct dní v karanténě. „Už měsíc nepracujeme, nenatáčíme, opravdu se těším na práci a především na kolegy,“ dodává Štrébl.
Může se vám hodit na Zboží.cz: