Článek
Týdenní dojmy z 34. ročníku, zřejmě přelomového, naznačují, že atmosféra i poslání hradišťského letního svátku filmu byla s novým vedením, nastoupivším po bývalém řediteli Jiřím Králíkovi, zachována – a to i přes některé dětské nemoci nové éry LFŠ.
Na nových představitelích – předsedovi klubácké asociace AČFK Petru Korčovi a uměleckém řediteli Pavlu Bednaříkovi – je patrná nervozita. S dalšími dny dochází více ke zmatkům, rušení projekcí.
Filmovka také úpí pod šikanou kontrolujících hygieniků, hasičů, jenž vyvolávají spekulace ohledně jejich účelu. Program úsporného překlenovacího ročníku vzbuzuje pocit, že oproti loňsku ubylo akcí či diváckých filmových i hudebních lákadel.
Debaty a besedy
Na druhou stranu celou nabídku svírá pečlivější a průzračnější dramaturgický plán a hlavně zasvěcenější pohled na film. Programové sekce skrývají řadu besed nebo kinolektorátů, nenajdete tu tolik výkyvů v kvalitě předváděných skvostů.
Mnohá témata filmového klubismu a filmu mapují besedy - ta nejdivočejší byla nad současným (neradostným) stavem příliš komerční a neinspirativní české kinematografie, pojmenovaná Venkovský spasitel českého filmu?, kterou moderoval vzteklý kritik Jan Rejžek.
.: Palestinský režisér Rashid Masharawi se svou manželkou a zároveň herečkou Areen Omari uvedli v Hradišti například film, příznačně nazvaný Zákaz vycházení. Foto: Lfš
Zatímco minulé bombastické filmovky připomínaly štědrý rodinný podnik, kde možné bylo nemožné a naopak nemožné možné, kde občas nikdo nevěděl, co je skutečnost a co jen čísi zbožné přání, letos ji ovládla studentská atmosféra rovnostářství.
V čele už nestojí partička nadšenců, která návštěvníky štědře vítá (některé pak nosí na rukou) a jež plave nejen v blízkém bazénu, ale i v dějinách filmu či dokonce v ekonomických číslech. Zdá se, že nové vedení usiluje o skromnější akci, která by se pokoušela o filmové vzdělávání, aniž by z Hradiště byl mejdam, obrovský hazard, zápis v knize rekordů nebo skautský tábor.
To nejtěžší je čeká
Přesto úkol nejtěžší ještě před všemi dosud stojí - pokusit se dosáhnout smíru kolem kauzy filmovky hlavně s představiteli minulé dekády. Je to v zájmu pokračování klubového hnutí i podobných festivalů, jimž řevnivá, ani konfliktní atmosféra neprospívá.
Zároveň se ukazuje v plné síle, co byla nejsilnější stránka starého vedení. Jiří Králík uměl přehlídce vtisknout vlastní charisma, mediální tvář, přesvědčivěji a atraktivněji propagoval před laickou veřejností programové cykly. Dovedl se do kamery smát a z pódia si získal sál zaplněný po okraj nejen studenty, ale hradišťskými občany s jistotou provazochodce či obchodníka s nadějí a duchovnem.
Poselství z Palestiny
Nejvíce na nejasně promyšlený marketing letos doplatil cyklus filmů Možnosti dialogu, připomínající blízko-východní konflikt, který zůstal ve stínu dalších sekcí (a snad i jiného konfliktu kolem LFŠ).
Do Hradiště přitom po palestinském filmaři Michelu Khleifim přijeli i jeho krajané – režisér Rashid Masharawi s manželkou Areen Omari, kteří uvedli několik svých dramat, mapujících popisně úděl národa žijícího v okupaci, například Zákaz vycházení.
Na nich je dobře vidět, jak těžko se točí filmy v prostředí, které je rozděleno nenávistí, různými výklady historie i současnosti, aniž by člověk sklouzl k popisné didaktičnosti, přepjatým výkonům herců a planému protiválečnému poselství. Jenže jak se tomu divit, když ona válečná propast zeje nejen v geografii kamenité země, historických knížkách, ale je zažraná také v myslích lidí.
Přitom na Masharawiho strhující osobnosti bylo pikantní, jak všude chodil se svým všudypřítomným kloboučkem, až připomínal postavu ze zábavného brooclynského thrilleru s gangstery, boxerskými promotéry a ženskými, co život naučil. Samozřejmě jeho samotný osud už ale tak zábavný není, sám totiž patří mezi palestinské uprchlíky – narodil se a vyrůstal v uprchlickém táboře.
Ženy k moci!
Naopak izraelský pohled na letitý blízkovýchodní konflikt i židovský poválečný osud připomněl filmař Amos Gitai, jehož tvorbu můžeme znát i z karlovarského festivalu. V Hradišti uvedl hned kolekci filmů hraných (Kedma, Free Zone, 11´09´´01, Uvolnění) i dokumentárních. Na filmovce pak zopakoval jednu ze svých už notoricky známých vět, která nabízí řešení blízkovýchodního konfliktu: „Klid do regionu může přinést jen obrat v politice - moc by měly dostat ženy.“
Mezi posledními dorazil nejočekávaný host LFŠ. Julio Medem přijel do Hradiště včera večer, má zde uvést několik svých filmů, například celovečerní debut Krávy nebo u nás slavný snímek Sex a Lucía.