Článek
V programu jsou zastoupeny čínské snímky, které se vrací do historie, ať už do středověku nebo do 50. let, kdy se utvářela komunistická Čína. Dotek Zenu (1969), pod nímž je podepsán Hu King, vypráví tříhodinovou historickou ságu, sestavenou ze souboru povídek Podivné příběhy z čínského ateliéru a spadá do období dynastie Ming. Chudý malíř zde zachraňuje jak dceru neprávem obviněného hodnostáře, tak i bojuje fištrónem proti armádě vojáků. V masakrovacích bojových scénách zde padají lidé jako tráva pod kosou žencovou, zároveň se autoři ambiciózně snaží křehkým a přírodním lyrismem přenést na diváky zenový zážitek wu (probuzení k pravdě) skrze analogii (yu). K tomuto filmu se později hlásil například tchaiwansko-americký režisér Ang Lee, tvůrce Tygra a draka.
Kulturní revoluce a podobenství o maskách
Dvouhodinový Modrý drak (1993) Tiana Zhuangzhuanga nás zavádí do okamžiku, kdy umírá Stalin a v Číně bují revoluční časy a kdy se kvůli smutku odkládají všechny radosti kromě potěchy z pochodování a revolučního optimismu. Zatím ale mladý pár plánuje rodinu a své štěstí, do něhož se do roka narodí "socialistické" dítě Tietou.
Autoři tu sledují, jak porevoluční realiata, násilná zvůle a všudypřítomný strach začínají rozkládat rodinu i charaktery. Jak se násilí z ulice přenáší do obýváku i dětského pokoje, jak otcové mizí v táborech a střídají se jako kotouče s filmem v promítačově kabině. Tietou v tomto psychologicko realistickém dramatu, kterému nechybí vypjaté scény, stejně jako šerosvitná obrazová stylizace, roste jako dříví v lese. Ale jak jen v ulici Vyschlých studen přežít?
Ještě dříve do 30. let minulého století je situován snímek Biana Liana Král masek (1996) o potulném eskamotérovi, který hledá svého nástupce, jemuž by předal své umění. Drama vypráví o muži, jenž si před diváky tak rychle převlékal masky, až se vždy dostal do konfliktu s mocí a mocnými. Je to zároveň podobenství o bezbranných hercích a síle jejich umění, které přesto poutá lidi a někdy dovede obměkčovat i srdce vládců.
Vesnická romance s poselstvím
Nejdojemnějším filmem sekce je určitě snímek Cesta domů (1999), jeden z filmů Zhang Yimoua, které jsou na filmovce uváděny. Zatímco sociálně kritické Rudé pole (1987) spadá do jeho politického období, v Cestě domů se snaží vzkřísit žánr melodramatu a romance. A nejenom tím, že v jedné scéně visí na zdi plakát k filmu Titanik, od něhož se ovšem tato romance liší jako Oldřích Nový od Leonarda DiCapria. Cesta domů je vyprávěna retrospektivně, sází na jednoduchost a zamiluje se tu prostá venkovská dívka (Zhang Yi - hrála ve filmech Tygr a drak, Hrdina) do učitele, jehož přidělili z města. Čeká na něj na mezi, vaří mu knedlíky, běží mu vstříc v horečce a ve vánici. Nutno dodat, že tu nenajdeme žádnou erotickou dráždivost, rafinovanost, ani románková, vyumělkovaná klišé. Je to pokus, jak udělat čístou romanci z vesnického, banálního příběhu, který ovšem v okamžiku smrti milého, později manžela a otce, může nabrat ještě jiný rozměr. Stará žena, stále zamilovaná do svého muže, si postaví hlavu a žádá, aby mu vypravili po vzoru starých tradic smuteční průvod až do jeho chalupy.
Za čínských filmem posledních let ovšem smutnit vůbec nemusíme, právě naopak. Ačkoliv nelze často rozluštit všechny kulturní hádanky, čínské filmy vypovídají o historii i nedávné realitě poctivěji, než by se mohlo zdát. Samozřejmě natáčet o nejsoučasnější současnosti však není tak úplně kus koláče, jak říkají Angličané (piece of cake).