Filmová rallye Tacho se řítí do pekla

Film tedy vznikl nepochybně z touhy a radosti, což je rozhodně pozitivní, ale nad výsledným tvarem nelze než povzdechnout, že to samo o sobě k natočení dobrého filmu nestačí, ještě je třeba to umět. A v tom Landovi bohužel selhávají na celé čáře.

Scénář je rozbitý do dvou neslučitelných linií. V té první se na chemoterapii sejdou dva nevyléčitelně nemocní lidé. Navzájem si sdělí, že on je automobilový závodník a má nádor na mozku, ona má metastázy v celém těle.

On se v této situaci rozhodne jet svůj příští a zřejmě konečný závod naplno – jako výzvu smrti, jako důkaz toho, že závodění je jeho největší životní láska a zároveň jako poslední šanci porazit dávného německého soupeře. Ona – ač nikdy v závodním autě neseděla – se k němu přidává jako spolujezdec.

Je pravda, že z této výchozí situace se může vyvinout silné melodrama anebo, jak se tvůrci nakonec rozhodli – černá komedie. Obojí je možné, jenže v prvním případě by se autoři museli soustředit na tyto dvě postavy, jejich charaktery a osudy a nadělit jim něco hlubšího než klišovité mudrování a tragicky odhodlané pohledy. V druhém případě by to musela být opravdu velmi černá komedie, ale rovněž vycházející z dané situace, jako je tomu například ve vynikajícím norském Kurzu negativního myšlení.

Nic z toho Landovi neudělali. Ponechali svým postavám jejich kýčovitě melodramatický osud a vedle nich film zaplevelili spoustou rádobyvtipných figurek a víc trapných než směšných situací. Figurky nemají s hlavními postavami společného nic než ten jeden závod, a to ještě každá úplně jinak, což k soudržnému ději nestačí.

Je tu manažer, který jen soustavně nesmyslně huláká, je tu ujetý mafián, jehož lehce úchylná láska ke zvířátkům vydá maximálně na jeden fórek, a je tu též automechanik, kterého pronásleduje mafie kvůli zásilce lanýžů. Z Velké Británie přijíždí dvojice přihlouplých anglických kluků, jejichž věčné pobíhání a nacvičování co nejrychlejšího přehození plachty přes auto mělo vyústit v jednu ze zábavných point, ale ta je ve finále přehlédnutelná.

A je tu i lékař – specialista, který vyslovuje a činí moudra, nad nimiž zůstává rozum stát. Tyto postavy jsou sice vesměs praštěné, ale zdaleka ne zase tolik, aby to vydalo třeba na bláznivou komedii. A všechny nejapnosti korunuje zápletka kolem zdravotních průkazů, které oba závodníci neustále shánějí, ztrácejí a zase obstarávají…

Režie je stejně zmatená jako děj, navíc když konečně dojde na samotnou rallye, postrádá napětí už ze své podstaty: auta jedou jednotlivě jedno po druhém, takže stav závodu se dozvídáme jen z čísel psaných na papír. Nicméně některým záběrům lze jistou zručnost v natočení přiznat.

Herci se potácejí filmem bez pevného režijního vedení, které by však Landa i Olga Lounová v hlavních rolích velmi, ale opravdu velmi potřebovali, o ostatních účastnících nemluvě.

Landovi na tiskové konferenci po novinářské projekci řekli, že vymysleli příběhy a pak z nich za pět dní upletli vánočku (přičemž těsto prý kynulo čtyři roky). Svůj film tím charakterizovali naprosto přesně a bezděčně tak dokázali nad jiné přesvědčivě, že péct pečivo je přece jen něco docela jiného než tvořit a točit filmy.