Článek
Zkušená tvůrkyně, která má na kontě například filmy Pavel Wonka se zavazuje či Můj otec George Voskovec, se tentokrát zaměřila na životní příběh klasika sociálního dokumentu.
S ním ji pojí dlouholetý osobní vztah, jenž začal už tehdy, když byla jeho studentkou fotografie na FAMU.
Dílo, které trvá sedmdesát osm minut, vznikalo tři roky a mělo být původně hotové v roce 2016 coby dárek k fotografovým sedmdesátým narozeninám. Ovšem téma se natolik rozrostlo, že se režisérka rozhodla udělat mnohem hlubší ponor do jeho života.
„Chtěla jsem zpracovat téma, které důvěrně znám, a mým cílem bylo udělat klasický dokument s tím, že hlavní postava bude mluvit mimo obraz a příběh vystavíme paralelně. Jednak v něm zaznamenáme konkrétní akce a zároveň nám bude Jindřich Štreit jako vnitřní hlas vyprávět i příběh svého života,“ uvedla režisérka.
Oba příběhy, které se prolínají, ukazují syrovou formou milníky Štreitova života. Výrazný je barevný filmový dokument z dob hluboké totality ukazující vernisáž fotografií v klášteře v Plasech. Raritou je, že v něm můžeme vidět i slavného francouzského fotografa Cartiera-Bressona, osobně přítomného na výstavě. Film vlastní muzikant Jiří Stivín, jenž tam vystoupil s hudební vsuvkou.
Dalšími silnými momenty jsou výpovědi Štreitovy manželky Agnes i dcery Moniky či fotografický workshop v rumunské vesnici. Na něm říká Štreit při hudební produkci domorodců, že je škoda, když jeho fotografie neumí mluvit. V tom se však mýlí, neboť snímky mluví výraznou řečí emocí a hluboké lidskosti.
Film po olomoucké premiéře půjde do distribuce a vyjde i na DVD.
„Protože funguji zároveň jako distributor, obeslala jsem všechna kina s nabídkou. Rádi bychom film dostali na Slovensko a do Polska či do českých center v dalších zemích. Chceme ho přihlásit i na festivaly, zatím jsme ho poslali na Akademia film Olomouc a přemýšlím i o Jihlavě. Uvidíme, jaký bude ohlas, zatím nemám od filmu potřebný dlouhodobý odstup,“ vysvětluje režisérka.