Článek
Zúčastnily byste se experimentu s nastolením autokratismu, tedy vlády jedince či úzké skupiny lidí, o kterém film je?
Jennifer: Zřejmě bych se ho dokázala zúčastnit. Studenti ve filmu se do něho ovšem dostali nevědomky, pořádně nevěděli, co a jak se stalo.
Přijmout role bylo tedy bez diskuse?
Cristina: Zcela určitě. Když se začalo natáčet, cítili jsme, že nám kolegové z branže, přesněji jiní mladí herci závidí. Téma, o kterém film je, je v Německu dost známé.
Jennifer: Kniha Die Welle, ze které scénář k filmu vychází, je povinná četba. Všichni, kteří jsme film točili, jsme věděli, že je to velký projekt. Známe historii Německa a vzhledem k některým současným neonacistickým tendencím víme, co by se v nejhorším případě mohlo stát.
Která scéna ve filmu byla nejobtížnější?
Jennifer: Pro mě to byl okamžik, kdy mě můj přítel Marco udeří. Natáčeli jsme to už asi pošesté, ale pořád to nebylo ono. Najednou se začalo blýskat a přišel vydatný liják. Bylo to skoro až hrozivé.
Cristina: Nepříjemné bylo sedět s mnoha lidmi ve třídě, kde se řada scén točila. Byl tam špatný vzduch a horko, protože jsme točili v létě, a navíc stísněné podmínky, jelikož všude byla technika. Občas se projevovala nervozita.
Natáčení filmu je, nadneseně řečeno, také autokratická záležitost – vládne režisér a všichni se mu podřizují. Jak k vám režisér Dennis Gansel přistupoval?
Jennifer: Představitel hlavní role Jürgen Vogel tvrdí, že jediná diktatura, která funguje, je ve filmu. Jakmile ale člověk natáčení skončí, končí i diktatura. Dennis Gansel je mladý režisér. Umí pracovat s mladými lidmi, poslouchá jejich názory a dokáže se vcítit do jejich potřeb. Vůbec nepůsobí jako diktátor, má přirozený respekt.
Vyvolal snímek po uvedení v Německu, v zemi, kde byl fašistický režim, nějaké ostré reakce?
Cristina: Jelikož je u nás kniha Die Welle populární a v osmdesátých letech už natočili film na podobné téma, nic kontroverzního se nestalo. Díky tomu, že se příběh odehrává v současném Německu a herci využívají moderních komunikačních prostředků, je to přijatelný a snadno pochopitelný film.
Jennifer: Mladí lidé se s ním dokážou identifikovat. Fašismus je daleko za námi, ale to, co se děje ve filmu, je nám blízké. Máme stránku na MySpace, kam nám lidé píší své reakce. Někteří se svěřují, že je film dojal a dlouho po jeho zhlédnutí plakali.
Hovoříte obecně. Jaké myšlenky ale film vyvolal ve vás, mladých herečkách?
Jennifer: Žiju v berlínském Lichtenbergu, což je oblast, kde se shromažďují neonacisté. Byla jsem několikrát svědkem jejich brutálních reakcí. Osobně film chápu jako varování před hrozbou neonacismu. Je to účinnější než o tom hovořit v politických debatách nebo rozhlasových relacích.
Cristina: Skupinovou dynamiku známe všichni. Ve sportovním oddíle nás bylo deset, ale během chvilky bylo jasné, kdo je vůdčí typ a kdo by měl naopak poslouchat. Zažila jsem i reakce navrátivších se ruských Němců. Byli vyčleněni ze společnosti a byl na ně vyvíjen určitý nátlak. Nedokázali se začlenit zpátky.
Na začátku roku soutěžil film na festivalu Sundance. Jak dopadl?
Jennifer: Žádnou cenu jsme nezískali, ale reakce byly většinou pozitivní. Podobné je to v Hollywoodu. Považují ho za nezávislý, ale respektují ho. Jediný problém mají se závěrem. V našem filmu je tragický, zatímco ve skutečnosti to tak nebylo. Někteří američtí diváci to nedovedou skousnout. Přece jenom se ta událost stala v Kalifornii.
Film podle experimentu
Náš vůdce (Die Welle, 2008) je německý film, který ve čtvrtek zahájil Dny evropského filmu v Praze. Vychází z události, jež se stala v roce 1967 na střední škole Cubberley v kalifornském Palo Alto. Učitel dějepisu Ron Jones se rozhodl provést pokus na téma nacionální socialismus. Jeho studenti byli na čas vystaveni disciplíně, kterou určoval. Vzniklé společenství dostalo název Třetí vlna.
Experiment měl trvat jeden den, ale zachvátil i zbytek školy. Studenti, kteří se odmítli připojit, byli postupně napadáni a biti, jinak smýšlející byli vyčleněni. Po pěti dnech Jones experiment ukončil, neboť věci přestávaly být pod jeho kontrolou. V českých kinech bude mít film premiéru 1. května.