Film Hořící keř o Janu Palachovi je obrazem doby

Osmadvacetiletý Štěpán Hulík napsal precizní scénář, v němž vystavěl drama jednotlivců i celé společnosti v době bezprostředně následující po sebeupálení Jana Palacha v lednu 1969. Hlavní postavou je advokátka Dagmar Burešová, která zastupovala Palachovu matku a bratra v soudu s poslancem Vilémem Novým, který Janův čin veřejně zlehčil a tím pošpinil.

Realizaci látky přijala Polka Agnieszka Hollandová, zkušená režisérka, třikrát nominovaná na Oscara. Ve výsledku je zřejmé, že spojení pohledu mladého scenáristy, který hledá odpovědi na otázky morálky, cti a smyslu obětí v historii svého národa, a cizinky, která jako studentka pražské FAMU tyto události prožila, bylo nesmírně šťastné.

Dokonalé je vyjádření společenské atmosféry: na jedné straně nemožnost pochopit oběť nejvyšší tam, kde se zdá, že nelze než rezignovat, na straně druhé prudká potřeba vyslyšet Palachovu výzvu a přinést snad i vlastní oběti. Pak znejistění a nakonec až příliš rychlá rezignace. Ještě nikdy nebyl proces takzvané normalizace vystižen působivěji.

Dagmar Burešová ve vynikajícím podání slovenské herečky Tatiany Pauhofové je inteligentní právnička, která dobře ví, že jde o předem prohraný boj. Ale protože je také žena a matka, neoslyší potřebu Libuše Palachové očistit synovu čest. Po prvotním - logicky jasném - odmítnutí boj přijímá. Ten vlastní, který svedla sama se sebou doma, tím vyhrává. Na rozdíl od jiných, kteří se v zájmu svém či svých dětí vzdali – a mnozí padli až na dno.

Většina postav má zázemí, motivace jednání, vývoj. A herci i díky tomu podali skvělé výkony. Velkým objevem je Petr Stach jako Jiří Palach, výtečná je Jaroslava Pokorná v roli jeho matky, Tatiana Medvecká jako lékařka, Vojta Kotek jako studentský vůdce. Ivan Trojan hraje vyšetřovatele Veřejné bezpečnosti – a člověk má pocit, že přesně tak by se choval jeho kapitán Hakl z Ondříčkova filmu Ve stínu, kdyby přežil.

Bohužel jistá schematičnost několika zejména záporných postav (důstojník StB v podání Igora Bareše či Nového právník David Novotný) vedle toho víc vynikne, což je škoda. Na kvalitách díla však neubírá to podstatné, a tím je přesah místa i doby: o otázkách morálky a cti je všude a vždy proč přemýšlet i konat.