Článek
Příběh je jako vystřižený z učebnice "jak udělat slušný americký hudební film a neprodělat", ale pozor, neznamená to, že výsledek je špatný. Dreamgirls nestojí na originalitě zápletek, ostatně to už v rámci žánru možná ani nejde.
Hudebních filmů jsou už dnes stovky a většinou jsou si velmi podobné - kapely si v nějakém zapadákově všimne šikovný manažer (Jamie Foxx) a jako doprovod hvězdy lokálního významu (Eddie Murphy) skupina postupně stoupá nahoru, což je i v tomto snímku znázorněno rychlými záběry výstřižků z novinových hitparád (škoda, že se tomuto klišé tvůrci raději nevyhnuli).
Přicházejí první lásky, první peníze, první konflikty a pak první vyhazov ze skupiny. Nastal totiž věk televize a ta dala hudbě pořádně zabrat. Najednou začalo být důležité, jak vypadá hlavní zpěvačka v popředí. Nádherně zpívající a poněkud macatá hrdinka, jakási nová variace na Arethu Franklinovou, je odsouzena dělat křoví. To nesnese a utíká. Hraje jí začínající Jennifer Hudsonová a nutno uznat, že je skoro ohromující. Ještě před třemi lety to byla obyčejná holka z Chicaga, pak se přihlásila do Superstar a dnes je nominována na Oscara.
Eddie Murphy má šmrnc
Příběh je ještě kapánek složitější, ale o to tady, upřímně řečeno, vůbec nejde. O co jde, je velký počet absolutně dokonalých hudebních čísel ve stylu R & B, která zabírají až 90 procent filmu. Postavy si veškeré informace a emoce sdělují téměř výhradně zpěvem, mluví se opravdu extrémně málo a to i na poměry hudebních filmů.
Důležité role v Dreamgirls dostali mimo jiné Eddie Murphy, který se svým hárem legračně vyčesaným do výšky vypadá jako mladý Little Richard říznutý Jamesem Brownem a zpěvačka Beyoncé, která hraje samozřejmě zpěvačku (tu, co vyhodí ze sedla Arethu).
Právě Eddie Murphy je vedle hudby jednou z věcí, kvůli kterým má smysl film vidět. Svou postavičku zpěváka, který do dotáhl skoro až do první ligy R & B (problém je, že jen skoro) si vychutnává, dokáže být sexy i roztomile mimo, když se pomalu řítí do role losera. Mimochodem je také nominován na Oscara.
Kromě zpívání je ve filmu i pár milých fórků, jeden je např. narážkou na to, jak v 60. letech běloši vykrádali téměř všechno dobré, co v R & B existovalo, a natáčeli spoustu příšerných coververzí, se kterými chodili do televize. Černoši tehdy do "bílých" médií moc nemohli a zbyly jim jen ty pověstné oči pro pláč. Ostatně někteří dodnes opakují, že Elvis Presley jim "ukradl rock´n´roll" a něco na tom asi bude. Dobrý je také vtip s Martinem Lutherem Kingem, ale pointu raději nechci prozrazovat.
Dreamgirls ocení především milovníci americké muziky a Diany Rossové (film prý není úplně podle jejího života, ale tak trochu vlastně je - nabízí se např. paralela mezi vyhozenou zpěvačkou a Florence Ballardovou ze Supremes). Film určitě není nějak světoborně "významný", je to zkrátka nádherně udělaný dvouhodinový videoklip. Uvidíme, jestli má šanci nalákat českého mainstreamového diváka - třeba pomůže slavná a svůdná Beyoncé, na kterou se skutečně příjemně dívá.
K filmu již vyšel soundtrack (Sony BMG)