Článek
V českém překladu tak vychází téměř devět set stran fiktivních pamětí důstojníka SS. Není to tak úplně přesné označení, dr. Maximilien Aue je sturmbannführer (major) SD, bezpečnostní služby nacistické strany NSDAP.
„Každopádně jsem teď pouhý styčný důstojník, což mi vyhovuje. Pozorovat a nic nedělat, to je má oblíbená pozice,“ říká hluboko na území tehdejšího Sovětského svazu v diskusích s lékařem majícím mj. za úkol určit, který národ patří podle rasových zákonů mezi Židy. A rozhodnout tak vlastně o jeho bytí a nebytí.
Vystudovaný právník zaznamenává s mimořádnou pečlivostí vraždění Einsatzgruppen SS, které v zázemí wehrmachtu nejen na Ukrajině a v oblasti Kavkazu (už tehdy šlo o naftu) vraždily desetitisíce židů, politických komisařů armády, komunistických funkcionářů a dalších lidí označených jako nepřátelé německé říše.
Řízení koncentračních táborů
Pohybuje se přitom ve špičkách vojenského velení, ocitne se na čas u Stalingradu, jeho analytické schopnosti ho nakonec přivedou do přímé podřízenosti šéfa SS Heinricha Himmlera, který mu svěřil na starosti „stravování“ vězňů v koncentračních táborech. Osvětim (Auschwitz), Sachsenhausen, Buchenwald jsou tak další místa jeho působení.
Povrchnímu čtenáři se může zdát, že Aue odmítá vraždění. Jeho rozsáhlé popisy jsou zdánlivě zbavené emocí, dostane se do konfliktu s hauptsturmführerem Turkem, cynickým představitelem Einsatzgruppen SS. I vraždění se podle Aueho musí dít „podle předpisů“.
Nacistická ideologie
Při pečlivém čtení se však ukazuje hrůznost nejen masové vraždy židovského národa, ale vůbec Hitlerovy agresivní hospodářské a rasistické politiky. I v podobě zdánlivě nestranného Aueho se vyjevuje, že stroj šrotující lidské osudy zasahuje každého.
„Svůj úkol musíme přijmout stejně, jako Abrahám přijímá, když po něm bůh žádá nepředstavitelné – obětovat vlastního syna Izáka. Četl jste Kierkegaarda? Ten Abraháma nazývá rytířem víry, který musí obětovat nejen svého syna, ale také a zej -ména své etické ideály,“ charakterizuje Littell během další diskuse důstojníků nacistické úsilí. Nikdo nemohl říkat, že nic nevěděl.
Aueho vztah k ženám
Po těžkém a málo záživném několikasetstránkovém úvodu se Aueho charakter ukazuje ve vztahu k matce, Francouzce žijící v Antibes, o níž se můžeme dohadovat, kdo ji vlastně zavraždil. A zvláště ve vztahu k německé ženě Heleně, u níž hledá na konci války ochranu i sám před sebou.
Pod vlivem horečky jí do tváře vykřičí téměř celou pravdu o své existenci.
Jonathan Littell získal v roce 2006 Velkou cenu Francouzské akademie i prestižní Goncourtovu cenu. Jen v tom roce si ve Francii román koupilo 800 tisíc čtenářů. V Německu se ho během prvních čtrnácti dnů prodalo 120 tisíc. A očekává se „vítězné tažení“ minimálně po třiceti zemích světa.
Jonathan Littell: Laskavé bohyně
Euromedia Group, k.s.-Odeon, přeložila Michaela Marková, 872 stran, 499 Kč