Článek
Vaše nové album je oproti předešlým deskám skupiny Mňága a Žďorp v textech spíše optimistické. Co způsobilo tu změnu?
Důvod je velice jednoduchý. Potkal jsem Zuzanu Svobodovou, nyní Fialovou, a ta mě otočila o 180 stupňů. Začal jsem nový život.
Pokolikáté?
Podruhé. Předtím jsem žil svůj temný život plný nevyhnutelných marných konců a depresí. Díky Zuzaně jsem ale zjistil, že můžu mít vztah s člověkem, který je můj duální partner a s nímž si rozumím úplně ve všem. Můžu k ní být otevřený a nemusím lhát.
Bylo strašně úmorné mít v sobě skladiště lží, zvláště těch drobných. Připadám si, že jsem se dostal na druhou stranu od většiny lidí na světě, kteří se trápí. Stalo se mi to až ve čtyřiceti. Jak říká Márdi, zpěvák Vypsané fixy, v tie-breaku. Jsem za to strašně vděčný. Vedu spokojený a šťastný život s někým, koho mám rád. A nemám pocit, že se to změní.
Troufáte si to tvrdit i vzhledem ke svému skepticismu a cynismu?
Troufám. Z osobní roviny mého života se totiž skepticismus i cynismus vytrácejí. Ovšem při rozhlédnutí se kolem je to pořád stejné, spíš ještě horší. Když třeba jedu po dálnici D1, připadám si jako ve frontové linii. Lidé dělají s auty kolikrát věci, které se ve válce dělají s tanky, a nedochází jim, že v jiných autech sedí jiní lidé.
Proč je podle vás většina lidí na světě nešťastných?
Myslím si, že mají spoustu věcí neujasněných a neurovnaných. Já ale také všechno důležité odsouval pryč. Prostě jsem si sbalil jointa a vystoupal jsem do jiného světa, místo abych se zabýval realitou. Neřešil jsem věci a teď mě to všechno dohnalo. Musím vyřešit vztahy s lidmi kolem, se svými dětmi, s přáteli. Myslím si, že člověk nikdy ničemu neuteče.
Jak je možné, že k jste k nalezení svého štěstí potřeboval poznat jiného člověka?
Podle mě lidé nechtějí být sami. Mají potřebu se sdružovat, ať už jde o vztah dvou lidí, sběratelské spolky nebo chození do hospod. Málokdo dokáže být sám, to není špatně. Když jsem si o tom s mnoha lidmi upřímně povídal, zjistil jsem, že většina z nich nebrala svůj první vztah vážně. Mysleli si, že jim to projde, že je to jen tak. Ale ono to není jen tak. Když chce člověk mít něco opravdového a upřímného, musí do toho jít se vším.
Co hnalo do vztahu vás?
Já chtěl hlavně děti, vedl mě k tomu můj otec. Byl jedináček a celý život se tím hrozně trápil. Usmyslel si, že chce mít tři děti, a nakonec je měl. Já cítil, že je to správné. Když jsem se ale rozhlédl kolem sebe, viděl jsem, že skoro nikde rodiny nefungují. Buď vůbec, nebo ne ideálně. Bohužel jsem ani u sebe doma neviděl vztah, kdy je jeden do druhého úplně zamilovaný.
Nesdílím teorii doktora Plzáka, že zamilovanost trvá jenom rok. Věřím tomu, že existují výjimky, které mají radost z toho, že se každý den vzbudí a vidí toho druhého vedle sebe. Už jsem si říkal, že napíšu Plzákovi, že po roce a půl je naše láska se Zuzanou pořád stejná a co s tím tedy mám dělat...
V textech na nové desce se často rozžehnáváte s minulostí. Je to druh terapie?
Dá se to tak říct, ale nejde se v tom zaseknout. Já se ničeho nevzdávám, ale když se na sebe dnes podívám, mám pocit, že se dívám na jiného člověka. Samozřejmě si uvědomuji, že abych tohle všechno mohl poznat, bylo asi nutné, abych se trápil. V kapele jsem dokonce dostal přezdívku "Černá díra". Říkali mi, že jsem jenom vešel do místnosti a nálada klesla na bod mrazu. Sypu si popel na hlavu.
Většina hudebních kritiků tvrdí, že Mňága a Žďorp je kapela, která je stále stejná, má pořád totožný zvuk. Vadí vám to?
Beru to jako klad. Myslím si, že bychom se neměli stydět za to, že máme nějaký styl. Jenom si musíme zvyknout, že nás nic jiného nečeká. To může nějakou dobu trvat. Nám jde především o to, abychom byli v rámci svého zvuku schopní napsat silné písničky a texty, o nichž si lidé řeknou, že by to tak také řekli, kdyby to uměli. Mňága a Žďorp je na nové desce mnohem veselejší než v minulosti.