Článek
O čem je český "světový" film BLÍZKO NEBE podle jeho tvůrců, to se dozvíte na oficiálních stránkách. Zaplať Pánbůh, že je to tam napsáno, protože já bych se po jeho shlédnutí neodvážil tvrdit, že o něčem je. Klíč bude podle mě v tom, jak a proč film vznikl. Představuji si, že tvůrci přišli s nějakým takovýmhle návrhem:
"Mám bezva nápad na film. Celé se to bude odehrávat v jednom baráku, který je jakoby "mimo čas a prostor", podobně jako v DELIKATESÁCH, takže nebudeme potřebovat moc kulis. Ten barák bude hotel a budou v něm bydlet divné existence: Krásná siamská dvojčata, ráčkující kouzelník, tajemná krasavice, černoch umělec, mlčenlivý zločinec na útěku před zákonem, důchodci, vyvolávající duchy, podezřele úslužný pan hoteliér a tak dále, a tak dále... Prostě klasické bizarní figurky z těch trochu diváčtějších francouzských artfilmů."
"Nemusí to celé mít žádný příběh, prostě se budeme jenom seznamovat s těmi bizarními figurkami. Jejich minipříběhy by mohly nakonec splynout dohromady a mohlo by se stát něco dramatického, ale pokud se nám nepodaří vymyslet jak a co přesně, tak to nevadí. Prostě někdo umře. Nebo to bude vypadat, že umře, ale vlastně neumře, a pak umře někdo jiný, nebo to aspoň bude tak vypadat. Ale jak říkám, je to celkem jedno, protože to celé bude bizarní, dvojznačné a taková pocta Lynchovi, Wendersovi, Jarmuschovi a tak vůbec, takže když se nějaký kritik bude snažit rozpitvávat, co se tam vlastně dělo a jak to skončilo, tak se jenom chytí do vlastních stítí a bude před všemi za vola, že nepochopil, jak jsme to schválně natočili dvojznačně!"
"Nazveme ten hotel i film BLÍZKO NEBE a dáme tomu chytrý podtitul. Třeba "film pro ty, kteří mají srdce", nebo "film pro lidi, kteří jsou lidmi", nebo "film pro lidi, co nevidí černobíle" - takže když se to někomu nebude líbit, můžeme tvrdit, že to je logické, protože nemá srdce / není člověkem / vidí černobíle a není dost dobrý pro náš film. A budeme se při tom shovívavě usmívat."
"Další výhoda tohohle přístupu bude spočívat v tom, že nepotřebujeme dobré herce. Sákryš, vlastně vůbec nepotřebujeme herce! Čím bude každý člověk na plátně divnější, a čím víc se bude jeho herecký projev (neprojev) lišit od ostatních, tím víc bizarní to bude, a to přece chceme! Navíc se tak dá i snadno vyřešit problém s prodejem do zahraničí. Prostě to rovnou celé natočíme v angličtině! Že bude mít valná většina herců problémy s anglickou výslovností (a tím nemyslím jenom toho ráčkujícího kouzelníka), to je jenom dobře, protože to u anglicky mluvících diváků bude prohlubovat dojem, že se nacházíme mimo čas a prostor a že všichni tak blbě anglicky mluví schválně."
"Sákryš, ta idea s bizarním námětem je fakt zlatý důl. Znamená to taky, že triky nemusejí být dobré (to město v pozadí bude schválně vypadat jako špatná fotka, protože jsme mimo čas a prostor)! Občas tam něco divně prostříháme, kamera občas někam pojede a na konec dáme nějaký song, který zahřeje u srdce všechny, kteří nevidí černobíle, a k tomu montáž skoro jako v MAGNÓLII... A taky tam musí někdo hulit, to se bude mládeži líbit."
A jak řekli, tak udělali. BLÍZKO NEBE je tím pádem "neprůstřelný" film, který je místy bizarní a místy tak strašně špatný, že si nemohu být jistý, jestli to není režisérův záměr za účelem zvýšení bizarnosti (ale spíš ne). Třeba když se dvě postavy mají divoce hádat na poště, probíhá to tím způsobem, že jedna z nich řekne dlouhou větu, druhá spořádně počká až ta první domluví, pak řekne svou dlouhou větu, první postav počká, řekne svou druhou větu... A na to nezúčastněně koukají postavy ve frontě. Kdyby takovouhle hádku natočil Lynch, určitě by se to rozebíralo na desítkách stránek.
Film BLÍZKO NEBE se mi v žádném případě nelíbil, ale některé jeho elementy jsou dobře vymyšlené (byť většinou špatně realizované). A ten nápad s anglickým zněním nakonec hodně zachraňuje. Výsledek totiž následkem toho působí jako avantgardní film z nějaké země, kde je kinematografie v plenkách (např. Lichtenštejnsko nebo Sierra Leone) a tudíž jsme k němu automaticky o něco shovívavější, protože si říkáme "OK, tak jako jejich první celovečerní film by to šlo a za 5 let, až přijdou na to, co je to scénář, dramaturgie a tempo, by u nich mohli natočit něco slušného".
A když se BLÍZKO NEBE nepovedlo, kdo zachrání tento týden filmové diváky? Překvapivě je to Bruce Willis!
Jeho (americký) thriller RUKOJMÍ režíroval Francouz Florent Siri. V našich kinech jsme mohli vidět jeho VOSÍ HNÍZDO a režíroval také hrané scény ve videohrách "Splinter Cell". A zpočátku to skoro vypadá, že si spletl médium, protože úvodní černo - bílo - červené titulky RUKOJMÍ jsou kompletně počítačové (jsou v nich lidé, ale jsou evidetně [úmyslně] počítačově nereální). Po titulcích si to Siri naštěstí rozmyslí a dále se již tolik neexhibuje.
Film začíná velmi "tradičně" (řečeno slušně). Willis je špičkový policejní psycholog, zbabrá jeden nebezpečný případ, získá trauma, shodí krakonošské fousy a vydá se dělat řadového policajta na venkov.
Na venkově to ale začne být zajímavější, když se shodou okolností nachomýtne k nepříjemnému případu, který prověří jeho vyjednavačské, policejní i jiné schopnosti. Nechci moc prozrazovat, ale zajímavost scénáře je v tom, že v průběhu filmu se náhodou střetnou dva zločiny, které spolu nijak nesouvisí a spojuje je pouze osoba bohatého finančního poradce, kterého hraje Kevin Pollak (OBVYKLÍ PODEZŘELÍ). Pracuje totiž pro nějaký gang, kterému musí během několika hodin nutně předat DVD disk s veledůležitými finančními daty, a současně se on a jeho dvě děti stanou (ve svém venkovském superdomě) obětí zpackaného amatérského přepadení třemi výrostky.
Scénář celkem originálně těží z kotrastu obou zločinů: Na jedné straně máme tři naprosto nechopné puberťáky, kteří se bojí skoro víc, než jejich oběť. (Tedy dva jsou neschopní a třetí je schopný až moc. Má zaděláno na velmi slušného psychopata a vypadá jako omlazený Antonio Banderas.) Na straně druhé máme profesionální zločineckou organizaci, která má kontakty na nejvyšších místech, neomezené finanční zdroje a není pro ni problém převézt policii i FBI. Zvraty, které z této dvojzápletky během jediné noci vyplynou a díky nimž se do celé situace osudově zaplete Willis (aniž by mohl někoho informovat, jak se věci doopravdy mají), jsou vcelku originální, nepředvídatelné, a přitom nepůsobí překombinovně. Ve finále se pak režisér znovu uchýlí k troše videoherní efektnosti a zpomaleným záběrům, ale je to "taková hezká skorotečka za tímhle dramatickým případem".
RUKOJMÍ má v sobě trochu z Fincherovy PANIKY, trochu z VZORCE PRO VRAŽDU, trochu z OBVYKLÝCH PODEZŘELÝCH a spíš než typickou Hollywoodskou podívanou připomíná chytré méněrozpočtové thrillery (rozhodně to není akční film, i když v něm je pár akčních scén a trocha ohně). Doporučuji.
Jsem s překvapením nucen konstatovat, že se Bruce Willis úspěšně přerodil z akčního hrdiny ve "stárnoucího drsňáka" třeba ve stylu Genea Hackmana. Jenom škoda, že trailer na tento film jednak prozrazuje zbytečně mnoho a za druhé je prostě špatný.
Ve zkratce...
Dva muži, dva palce, dva osudy. Zatímco Tomáš Baldýnský bloguje z Karlových Varů, já bloguji (a píšu FFFILM) z Chotěboře. Zatímco se Tomáš snaží balit ošklivou sestru Sharon Stoneové, já sedím na přednášce na téma "je lepší Luke Skywalker ze STAR WARS nebo Ash z EVIL DEAD?" (závěrečné skóre bylo 108:0 pro Ashe).
Dva Star Wars fanoušci sestavovali 10 hodin z Lega imperiální křižník a udělali z toho časosběrný záznam.
Trailer na KING KONGa Petera Jacksona najdete na oficiálních stránkách.
Steven Spielberg začíná pracovat na svém dalším filmu, který se bude zabývat událostmi v roce 1972, kdy palestinské komando zabilo na Olympiádě v Mnichově několik izraelských sportovců. Kupodivu, Spielbergův film se má točit hlavně kolem následných kontroverzních událostí, kdy izraelská tajná služba na povel izraelské vlády našla a popravila pachatele útoku. Proto už teď někteří Spielberga kritizují, že natáčí protižidovský film!!!
A na závěr: brilantní krátký filmeček složený z kusů 300 různých celovečerních filmů (bohužel je v odporném formátu RealVideo).