Článek
Hlavní zápletka filmu X-Men: Poslední vzdor (za ten divný český název mohou výhradně američtí Foxové, kterým ostatní navrhované, obsahující slova "boj" nebo "bitva", připadaly "příliš agresivní") spočívá v tom, že je objeven "lék", pomocí kterého je možno z mutantů udělat normální lidi. Někteří mutanti ho vítají jako záchranu, jiní se ho bojí a jeho existenci pokládají za vyhlášení války. Skupina těch druhých, vedená Magnetem, chce bojovat a "lék" zničit, zatímco "hodní" pod vedením profesora Xaviera se snaží situaci vyřešit s rozmyslem. A do toho všeho ožije Jean Greyová, jejíž smrti ve druhém díle věřil pouze ten, kdo nečetl comicsy.
Ten, kdo se ve světě X-Men neorientuje, bude mít vůbec problém s některými vedlejšími zápletkami, protože postav je tentokrát ve filmu opravdu snad až moc, takže se mnohé z nich (včetně některých, které byly v předchozích dílech hlavní) objeví jen na pár záběrů, aby předevedly svou "specialitu" a zase upadly v zapomnění. Řadový divák si z toho odnese jen zmatek a možná přání, aby někteří z nich měli vlastní film (Vinnie Jones jako Juggernaut?), ale fanoušci zřejmě budou nadšeni z leckteré dobře umístěné "sofistikované" hlášky.
Například: Začátkem letošního roku jedna partička vzala epizodu starých animovaných X-Men, legračně ji předabovala a vystavila na Internetu pod názvem "Juggernaut, Bitch!". A celovečerní X-Men 3 obsahují odkaz na tuto srandičku, protože Juggernaut v nich v jednom okamžiku řekne "I'm the Juggernaut, bitch!". Zkuste hádat, kolik našich diváků se tomu zasměje.
Tento problém s komplikovanými odkazy pronásleduje i některé české filmové recenzenty, kterým předchozí díly X-Men zřejmě splynuly s Batmany a Spidermany, takže se při popisu děje opatrně omezují především na opisování českého presskitu, vyjmenovávajícího nové mutanty, včetně "dívky, která umí procházet zdí". Pokud zmínku o této "nové mutantce" v nějaké recenzi uvidíte, poznáte z ní, že autor opisoval presskit a nepamatuje si, že Kitty Pryde (Shadowcat) byla už v předchozím filmu.
Čímž nechci říct, že já sám se v mutantech dokonale orientuji. Nejednou jsem měl při sledování filmu pocit, že se dívám na běžnou a možná vtipnou narážku na někoho nebo něco, co bych měl jako fanoušek comicsu znát (a měl jsem tento pocit podstatně častěji než u předchozích dílů). Na druhou stranu je možná dobře, že znám pouze filmy a nikoliv komiks, který jim byl předlohou. Jeho skalní fanoušci totiž Poslednímu vzdoru vyčítají, že se příliš odchyluje od předlohy a trivializuje ji. A já říkám: Je to pochopitelné a zaplať Pánbůh za to. Když je v comicsu věnována znovuzrození Jean Greyové celá jedna série, je logické, že se děj musí razantně upravit, aby se vešel do jednoho filmu, obsahujícího současně několik dalších linií.
Hodně se psalo o tom, co strašného asi s tímto filmovým seriálem uděla režisér Brett Ratner (Křižovatka smrti, Červený drak) poté, co se režisér Bryan Singer odebral ke konkurenci režírovat nového Supermana. Ratnerova režie sice není strašná, ale je podle očekávání "celkem ucházející", tj. podstatně horší, než v případě Singera, v jehož filmech téměř chyběly vyloženě trapné okamžiky. Ve třetích X-Menech jich pár najdete a téměř vždy jde o scény, které by měly být opravdu dramatické a dojemné. A nejsou.
Někdo důležitý například umře, koná se jeho pohřeb, všichni jsou smutní a někdo pronáší pohřební řeč. Na takovou scénu bych se normálně těšil, protože nabídne zpomalené záběry, dojemnou hudbu a mně třeba skápne slza. Bohužel, ve třetích X-Menech je tato scéna trapná a říkal jsem si "no tak to by stačilo, rychle to ukončete, zapomeneme že jsme to viděli, ať zase rychle něco vybuchne"... Scény, ve kterých má jít o složitější emoce (a není v nich Ian McKellen), jsou vůbec achillovou patou Posledního vzdoru. Ale není to zase tak kritické, jak si myslíte, protože film je překvapivě krátký (ať už záměrně nebo díky prostříhání) a na nějaké emoce v něm není tolik času! Přednost má akce. Ta je slušná, s několika dobrými choreografickými a trikovými nápady, a jediné, co nepříjemně bije do očí, je neuvěřitelně lajdácká práce s lany:
Je poměrně běžné, že když má kaskadér provést obrovský skok nebo let (a nechceme používat stoprocentně počítačové efekty), přivážeme ho na provazy a ty dodatečně digitálně vymažeme. V Posledním vzdoru jsou sice lana správně vymazána, ale není nám to moc platné, protože v mnoha scénách velmi jasně vidíme, že se hrdinové pohybují po trajektoriích, které ani vzdáleně neodpovídají tomu, co si vymyslel Isaac Newton - při volném pádu těsně před dopadem na zem zabrzdí, při odhození do vzduchu jim chvíli trvá, než naberou rychlost... Je až překvapující, že je takové lajdáctví k vidění v tak drahém filmu.
Třetí X-Meni nakonec nepřekvapili ani kladným ani záporným směrem. Je to řemeslně slušně zvládnutá mírně nadprůměrná comicsová podívaná. Pokud je tento film skutečně uzavřením celé trilogie (což není jisté - viz scény před a po závěrečných titulcích), skončila tato filmová série neslaně - nemastně, ale celkem stravitelně (nabízí se srovnání s osudem trilogie "Terminátor").
Ale v každém případě půjdu raději znovu na X-Men: Poslední vzdor než na muzikál Tráva, který tento týden také přichází do našich kin. Jde o filmovou verzi nedávného divadelního muzikálu, který paroduje "proslulý" vážně míněný film z 30. let "Reefer Madness", dokumentující hrůzu marihuany (něco jako "když si jednou šluknete, stane se z vás troska, uchýlíte se ke kanibalismu, zešílíte a zabijete se").
Původní film je dnes celkem legrační (i když ne tolik jako staré filmy Eda Wooda), ale tato parodie má stejný problém jako film Mars útočí: Když natočím novodobý remake, jehož vtipnost má spočívat hlavně v tom, že přesně cituje starý špatný vážně míněný film, nestačí to k tomu, aby byl automaticky vtipný! Vydařeným projektem podobného druhu je muzikál Malý krámek hrůz, mimo jiné díky výborným hercům a hudbě. Tráva vydařená není.
Především byste měli vědět, že Tráva je televizní film. Ano, za plné vstupné můžete u nás jít do kina na film, natočený pro americkou televizi. Jeho rozpočet byl minimální a jeho písničky nejsou dobré. Některé jsem přetrpěl, jiné mě iritovaly, ale hudebně a pěvecky se mi nelíbila ani jedna. Některé mají legrační texty, ale mnoho vtipů je zabito špatným překladem, který kromě likvidace vtipů občas zcela mění smysl vět. Tak nekvalitní české titulky jsem v kině neviděl opravdu dlouho a na opakované dotazy, zda jde skutečně o překlad, který uvidí diváci v kinech (promítalo se z DVD), se mi dostalo odpovědí, že šlo o překlad vytvořený pro festival, kde se film promítal, a že se ještě "asi bude upravovat". Takže nevím.
Důležité ale je, že film prostě není dobrý ani v originále. Herci víceméně přesně opakují situace a hlášky ze seriózně míněného originálu a přitom se šklebí, potácejí, valí oči, amatérsky deklamují a hrají "úmyslně špatně", čímž se vlastně divákovi snaží cpát do hlavy myšlenku "perzekuce drog je blbost" jen o trochu méně trapným způsobem, než mu před 70 lety cpal originální film do hlavy opak. Jediným známějším hercem na plátně (kromě camea Neve Campbellové) je Alan Cumming, jehož výkon dává vyniknout faktu, že nikdo další ze zůčastněných neumí moc hrát. Když není příliš vtipná ani scéna s takovým potenciálem jako "Ježíš a Satan v kabaretu bojují o něčí duši", je to k zamyšlení.
Vzpomínám si, jak jsme se za komunismu smáli každému vtipu s Husákem nebo Jakešem, bez ohledu na to, jesli byly dobré. Prostě jsme všichni dělali, že je to super, protože se to nesmělo. Podobným způsobem možná film Tráva může fungovat na puberťáky, kteří si připadají cool, když na školním záchodku vyhulí zakázanou trávu (i když se potom poblijí) a kteří přistoupí na argumentaci: "Ten film je bomba, protože já hulím, LEGALIZE IT". O cílovém obecenstvu nejlépe vypovídá skutečnost, že jediný, kdo se na novinářské projekci filmu smál od začátku do konce, byl Jiří X. Doležal.
P.S: To, že nehulím, nemá nic společného s mým hodnocením tohoto filmu. Například Zahulíme, uvidíme pokládám za velmi vydařenou a vtipnou komedii.
Premiéry týdne
Děcka, která jsou moc malá i na X-Meny (tedy ta, kterým je méně než pět let) budou zřejmě nahnána do kin na pohádkovou story Kouzelná chůva Nanny McPhee, která námětem velmi připomíná Mary Poppinsovou. Podivínská kouzelná chůva přijde do rodiny, aby zpacifikovala neposlušné děti a získala si nakonec jejich lásku. Celkem chytrý scénář Emmy Thompsonové (která taky hraje titulní roli, ale možná ji nepoznáte) je poněkud zazděn rozvleklou režií a českým dabingem, který není vyloženě špatný, ale na hlasy českých dětských dabérů jsem prostě alergický (a v tomto filmu je jich více než půl tuctu). Ale rozhodně bych své imaginární děti vzal mnohem raději do kina na Nanny McPhee než na Divočinu nebo Dobu ledovou 2.
Odbočka: Český název filmu ("Kouzelná chůva Nanny McPhee" - psáno přesně takto, bez pomlčky nebo dvojtečky) je poněkud zvláštní, protože slovo "Nanny" není jméno, ale znamená "chůva" (originální název je "Nanny McPhee"). Český název tudíž znamená "Kouzelná chůva chůva McPhee".
A Jediná noc je údajně ne úplně podařený francouzský poloartový thriller.
Ve zkratce...
Po superúspěšné (finančně) premiéře Šifry mistra Leonarda byl včera její scenárista Akiva Goldsman najat, aby do podoby filmového scénáře převedl její prequel, knihu "Andělé a démoni". A o tom je filmový průmysl.
První fotka ze třetího (zdůrazňuji: ze třetího) dílu Pirátů z karibiku je zde.
Věděli jste, jak a proč doopravdy vznikly Star Wars? Jak na to Lucas přišel? Odpověď je zde a pochopíte ji mnohem lépe, pokud jste kromě Star Wars viděli také Zamilovaného Shakespeara.
Zbláznil se Oliver Stone? Je už senilní nebo se pokouší o podvratný humor? Posuďte sami po shlédnutí traileru na jeho nejnovější film (jehož styl, pravda, teoreticky nemusí vůbec odpovídat stylu filmu).