Článek
Tento (vlastně příští!) čtvrtek se do našich kin dostávají čtyři filmy, z nichž jsem tři viděl a dva jsou zajímavé (i když jen jeden z nich jako film). U obou dvou jsou ale velmi důležité jejich předlohy. Obě jsou úchylné a obě jsou vymyšlené. Aspoň myslím...
V roce 1974 jistý Ronald DeFeo ve městě Amityville brutálně zavraždil své rodiče a čtyři sourozence (a dodnes za to sedí ve vězení - byl odsouzen na 150 let). Jejich dům o rok později koupila rodina Lutzových (rodiče a dvě děti). To jsou fakta. Lutzovi po 28 dnech dům opustili, protože v něm údajně strašilo, a povolali "paranormální experty", kteří potvrdili, že v domě jsou skutečně "zlí duchové" (kteří předtím dohnali Ronalda DeFea k šestinásobné vraždě).
V roce 1977 pak vyšla kniha "Amityville Horror", popisující dramatické události, které údajně Lutzovi v domě za 4 týdny zažili - zjevující se démony, sliz kapající ze stropu, dveře vylétávající z pantů, útočící roje posedlých much atd. atd... O dva roky později byl podle knihy natočen stejnojmenný film, který měl úspěch a 8 pokračování! Kniha i filmy byly propagovány jako "na motivy skutečných událostí".
Letos byl v produkci Michaela Baye natočen remake pod stejným názvem (česky se ovšem jmenuje poněkud trapně "3:15 ZEMŘEŠ"), opět propagovaný jako "na motivy skutečných událostí". Což je samozřejmě blbost. Jediná skutečnost je, že v roce 1974 Ronald DeFeo pozabíjel svou šestičlennou rodinu (což je zachyceno v prvních třech minutách filmu). Zbytek filmu pak vypráví o dramatických zážitcích Lutzových, jejichž pravdivost nikdy nikdo nepotvrdil. Pikantní je, že děj filmu je značně jiný, než děj verze z roku 1979, tudíž rozhodně nemohou oba současně být "podle skutečných událostí". Ale nejspíš to neplatí ani pro jeden z nich...
Už brzy po prvním filmu se celkem jasně prokázalo, že Lutzovým se v domě vůbec nic nestalo a že si všechno vymysleli, aby vydělali na knize a nemuseli splácet hypotéku, která byla nad jejich možnosti - viz například zde. Přesto dodnes tvrdí, že v domě skutečně strašilo - viz stránka pana Lutze, na které je m.j. i kopie jeho žaloby, kterou teď podává na filmové studio za to, že a) ho v novém filmu ztvárňuje jako maniaka a b) nezaplatili mu peníze, které mu slíbili. (Smlouva, že ho mohou ztvárňovat jako maniaka, totiž podle něj platila jen pro první filmovou verzi!)
I kdybychom tedy věřili, že Lutzovy opravdu něco v domě strašilo, nikdo nemůže s vážnou tváří tvrdit, že letošní film má něco společného s něčím, co se skutečně stalo (nebo aspoň "údajně stalo"). Navíc je samozřejmě každému jasné, že v průběhu děje nikdo neumře (protože ani v reálu nikdo neumřel) ani dům nezmizí v pekle nebo se nerozpadne (protože dodnes spořádaně stojí a je obývaný jinou rodinou) a půjde tedy jen o to, co strašidelného Lutzovi zažijí, než z domu utečou...
Asi už jste pochopili, že "příběh v pozadí" je mnohem zajímavější, než děj filmu. Ryan Reynolds (původně komik) v hlavní roli je překvapivě ucházející (ne víc než "ucházející"!) a nic jiného ve filmu nestojí za nic. Debutující režisér zřejmě předtím točil videoklipy a reklamy, protože strašidelné sekvence stříhá tak rychle, že mi to bylo doslova nepříjemné už od úvodních titulků. Záběry blikají tak rychle, že jsem ani přes svou videoherní přípravu nebyl schopen rozpoznat, co na nich vlastně má být. Tenhle film opravdu nestojí za návštěvu kina (remake TEXASKÉHO MASAKRU MOTOROVOU PILOU od stejných producentů, i když není nijak geniální, je výrazně lepší).
Spíš vám doporučím něco mnohem sladšího, možná až přeslazeného, totíž KARLÍKA A TOVÁRNU NA ČOKOLÁDU. I v jeho případě je ovšem celkem důležité trochu se orientovat ve "zdrojovém materiálu".
V roce 1964 napsal Roald Dahl knihu "Karlík a továrna na čokoládu". Vypráví o podivínském panu Wonkovi, který má obrovskou továrnu na čokoládu, která se prodává po celém světě, ale nikdo neví, kdo vlastně v té továrně pracuje a jak se tam všechna ta čokoláda vyrábí. Wonka z neznámého důvodu vypíše soutěž, spočívající v tom, že do pěti tabulek čokolád je ukryta zlatá vstupenka a děti, které ji najdou, se mohou za odměnu do továrny podívat (každé v doprovodu jednoho z rodičů). Čtyři vstupenky najdou odporné rozmazlené děti a pátá si najde cestu k hodnému (a chudému) Karlíkovi.
I když "Karlík" vyšel i u nás, není tady zdaleka tak populární jako v USA. Navíc v USA nejméně dvě generace vyrůstaly s filmem WILLY WONKA A TOVÁRNA NA ČOKOLÁDU z roku 1971 (kde hrál Wonku slavný komik Gene Wilder). Tuto filmovou verzi zná opravdu každý Američan.
Když tedy Tim Burton natáčel remake, musel vycházet jak z knihy, tak z první filmové verze (kterou jsem viděl před pár týdny a pro dnešního diváka je bohužel dost těžko stravitelná).
Základním kamenem knihy (a obou filmů) je samozřejmě postava záhadného milionářského génia Willyho Wonky. Gene Wilder ho hrál jako mírně roztržitého veselého mužíčka, s občasnými náznaky melancholie a mírného sadismu (ve všech verzích má zjevnou radost, že se zlým dětem v jeho továrně stanou zlé věci). Johnny Depp ho v Burtonově verzi hraje jako Michaela Jacksona! Jako monstrum s bílým mejkapem, které žije naprosto mimo normální svět, jeho mysl se ubírá naprosto neočekávanými směry a když má radost z neštěstí zlých dětí, nepřipadá mu to ani trochu nepatřičné. Na rozdíl od Wilderova Wonky bych s ním své teoretické dítě ani za nic o samotě nenechal.
To je asi ta nejzásadnější změna (neodvážím se říct, jestli k horšímu nebo k lepšímu). Další změna (a rozhodně k lepšímu) spočívá v tom, že dnes se pochopitelně mohli trikaři na interiérech továrny vyřádit podstatně víc, než před 34 lety. Nejen, že je všechno značně monumentálnější a "mimo tento svět", ale především se povedli Umpa-Lumpové. To jsou trpaslíci, kteří ve Wonkově továrně pracují. Ve starém filmu jich byl asi tucet a hráli je liliputi. V nové verzi jich je 165 a díky zázraku digitálních triků je všechny hraje stejný indický herec jménem Deep Roy (viděli jsme ho jako šaška ve VELKÉ RYBĚ). To by bylo dost bizarní samo o sobě, ale Umpa-Lumpové navíc mají taneční a pěvecké výstupy (s použitím textů Roalda Dahla, na rozdíl od staré filmové verze), přičemž všechny zpívá Danny Elfman, který také složil hudbu (a každá jeho písnička je ve zcela jiném bizarním stylu). Pokud váš telefon podporuje MP3 zvonění, vřele vám doporučuji tohle. A hodně nahlas.
Pokud jste dosud o "Továrně na čokoládu" neslyšeli a pouze jste viděli upoutávky, možná budete trochu rozladěni, že trvá skoro polovinu filmu, než se dostaneme dovnitř do té úžasné továrny. Na druhou stranu budete mnohokrát překvapeni tím, jak netušeně se bude děj odvíjet a co brutálního a černohumorného se v něm stane. (A překvapeni budou i ti, kteří znají předlohu, protože ledacos je rozvedeno a pozměněno.)
Film KARLÍK A TOVÁRNA NA ČOKOLÁDU je natolik bizarní záležitost (vizuálně, dějově i jinak), že je dobré ho vidět a mnohé jeho scény jsou superkultovní. Rozhodně to není pouze film pro děti (naopak bych řekl, že leckteré desetileté děcko by z něj mohlo mít docela slušné trauma). I když, bohužel, u nás půjde pouze dabovaný (ani jedna titulkovaná kopie), což se určitě podepíše na leckterém unikátním hlasovém výkonu...
Premiéry týdne
Kromě výše uvedných má premiéru ještě artfilm Wima Wenderse ZEMĚ HOJNOSTI (neviděl jsem) a počítačem animovaný dětský film VALIANT, který vypráví o dobrodružstvích poštovních holubů za druhé světové války. Přesto, že je "od producenta Shreka" (jak se vytahuje reklama), je to film s podstatně nižším rozpočtem a je to na něm vidět. Má něco přes 70 minut a - jak se říká - "neurazí", ale je to spíš taková videozáležitost. Ovšem s originální propagací!
Ve zkratce...
Oficiální stránky k filmu THE FOUNTAIN opravdu nepatří k těm obvyklým.
Super.cz jako vždy super: V článku ze 4. srpna tvrdí: "Scarlett Johansson momentálně natáčí nový film Ostrov". Že by tím mysleli ten film, co měl před třemi týdnu premiéru?
Občas si postěžuji na kvalitu českých titulků. Ale šanghajští piráti titulkují (anglicky) ještě zábavněji!
V souvislosti s tím připomínám "oldie but goldie" DVĚ VĚŽE.
Bez komentáře: "Irak is almost history - Boll stays!".
A gratuluji Fresh Film Festu k nápadité znělce!